Článek
Ukrajině může dojít munice, protože ji Evropa není schopna dodat v dostatečném množství.
Zatímco my máme (oprávněnou) radost z veřejných sbírek na Ukrajinu a darů některé naší vojenské techniky Kyjevu, tak Rusko už zhruba dva roky přepnulo na válečnou ekonomiku, lije do zbrojní výroby obrovské peníze.
Prakticky jde o čtyři až pět milionů kusů dělostřeleckých granátů, které ruský režim vyrobí. Mezitím stateční ukrajinští obránci skoro nemají čím střílet, protože se Evropa nerozhodla skutečně zbrojit. Evropa nedokázala Kyjevu dodat ani slíbený jeden milion.
Jako Evropa jsme nejbohatším kontinentem světa. Měli jsme dva roky na mobilizaci našeho zbrojního průmyslu, abychom část evropského bohatství přetavili do zbraní a munice, kterou by nás ukrajinští hrdinové mohli ubránit před ruskými teroristy.
Jenže jsme to jako Evropa neudělali. Naše evropské populace a naši evropští politici se ruské války doopravdy nebojí, takže jsme sice mírně výdaje na zbrojení zvýšili, ale pořád hrozně málo. Sice jsme si objednali několik důležitých zbraňových systémů (jako jsou F-35), ale ty dorazí nejdříve za pět let.
Ukrajinští obránci by teď potřebovali mnoho kusů kvalitní vojenské techniky a mnoho kusů munice, ale my je v Evropě nezvládáme vyrobit. Amerika se postupně od této evropské války odvrací a říká nám - jste nejbohatší kontinent, je to evropská válka proti vám, tak byste měli vést evropskou reakci.
Jenže naše evropské továrny sice jedou naplno, jenže jsme nevyužili první dva roky evropské války k rozsáhlé výstavbě nových fabrik, takže teď prostě nemáme čím Ukrajince a sebe vyzbrojit v dostatečném rozsahu.
I proto dnes lídři aliančních států bijí na poplach a říkají, že rozjeté Rusko nás (tedy evropskou část NATO) v řádu jednotek let může napadnout a že nejsme připraveni. Říkají to vojenští představitelé Dánska nebo Nizozemska, kteří ještě nedávno poplach nekřičeli.
Protože připraveni opravdu nejsme. Jediní Evropané, kteří se už roky poctivě připravují, jsou Balti a Poláci, kteří ruskou hrozbu jasně chápou.
My jsme naši armádu začali pořádně připravovat na velkou obrannou válku až nedávno, předtím jsme ji skoro dvě dekády nechali chátrat se zaškrceným rozpočtem.
Proto náš náčelník Generálního štábu jasně říká: chcete obranné raketomety? Tak mi dejte tři procenta HDP, nikoliv dvě. Dvě procenta jsou minimum, které jsme měli vydávat posledních dvacet let. Nedělali jsme to, takže nyní sprintujeme jako o život, abychom naše obranné síly postavili na nohy.
