Článek
Proč v případě slovenského premiéra používáme tak dramatické označení jako je „zrada“, jak jeho jednání ve prospěch Kremlu přesně nazvala místopředsedkyně Evropské komise?
Jako společenství států EU a NATO jsme v nejhorší bezpečnostní situaci za poslední dekády, slovy české armády se musíme urgentně připravovat na „dlouhotrvající konflikt vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vyzbrojeným jadernými zbraněmi“. Rusko již deset let vraždí v Ukrajině, poslední dva roky v rozsahu desítek tisíc obětí, rozjelo svou válečnou ekonomiku a zcela evidentně se připravuje na velkou evropskou válku. Takto situaci evidentně chápou vojáci a zpravodajci členských zemí NATO, jediná diskuze je o počtu jednotek let, za jak dlouho může strategický útok Ruska proti nám přijít.
Slovensko geograficky stojí na východní hranici Aliance, je významnou součástí našich společných hradeb před vnějším nepřítelem, který si nyní brutálními metodami probíjí cestu skrze sousední Ukrajinu směrem k nám – ke slovenské hranici. Proto se na východní hranici NATO extrémně rychle budují vojenské struktury schopné rychle reagovat na ruský útok nebo potenciální obrovský nápor milionů prchajících ukrajinských uprchlíků v případě kolapsu ukrajinské obrany. Pokud se (Ficova) vláda tohoto hraničního státu rozhodla krok za krokem podporovat pozici našeho hlavního nepřítele, pak nejde o nic jiného než o zradu na strategické úrovni. Opakované projevy slovenského premiéra podporující postoje ruského diktátora a útočící na vlastní spojence vysílají jasné sdělení – drazí spojenci, nepočítejte s námi. Politici a stratégové v Praze to jasně pochopili, proto v posledních dnech dochází k dramatické (a správné) diplomatické eskalaci vůči Bratislavě.
V každé době naší historie má každá země nebo regionální aliance své zrádce – lidi pracující pro nepřítele. Otázkou pouze bývá, jak daleko se dostanou a jak na jejich destruktivní kroky budou reagovat obránci naší suverenity a bezpečnosti. Představme si zjednodušenou pětibodovou škálu zrady:
FÁZE 1: AGRESIVNÍ KECAL
Rétoricky nepřímo podrývá spojenecké snahy o obranný val, populisticky vykřikuje s cílem získat sympatie nespokojené části populace. V zásadních otázkách většinou drží linii, rétoricky fňuká, ale formálními kroky ještě nepřítele povětšinou nepodpoří. Zde bychom našli dříve Andreje Babiše nebo v minulosti i Roberta Fica.
FÁZE 2: OBJÍMAČ NEPŘÍTELE
Rétoricky se tulí k nepříteli, jde však o krok dále – proaktivně nepřítele roztleskává a s radostí potkává, čímž mu nepřímo deklaruje loajalitu. Útočí na napadené oběti jako je dnešní Ukrajina. Tak se choval český prezident Miloš Zeman, v této fázi se nyní nachází Robert Fico.
FÁZE 3: TROJSKÝ KŮN - VYDĚRAČ
Ze své podpory nepřítele si udělal celkovou životní strategii – uvnitř západních celků (EU/NATO) slouží jako jeho trojský kůň a vydírá je svým vetem, dokud si nevynutí politické nebo materiální úplatky. Souběžně očekává špinavé peníze od svého donora – tedy nepřátelského režimu jako je Rusko nebo Čína. Kvůli jeho jednání tak například Ukrajina nedostane včas potřebnou finanční podporu, takže mnohem více Ukrajinců umírá, než by jinak muselo. Jednoznačně už má krev na rukou. To je dnešní Viktor Orbán, uvidíme, zdali do této fáze zrady přeskočí i slovenský premiér. Spojenci už jasně ví, že vám nemohou věřit v žádném vážném tématu, jste jen tlampačem nepřítele a jeho očima a ušima uvnitř naší obranné barikády. Můžeme už jen doufat, že si uvědomíte ultimátnost situace v případě války a najdete v sobě zbytky páteře, ale moc tomu věřit nejde.
FÁZE 4: HRDÝ KOLABORANT
Proaktivně a deklarovaně pomáhá nepříteli v praktické státní politice, ze své země fakticky postupně dělá jeho kolonii a vahou své pozice přesvědčuje vlastní populaci, že to je skvělý plán. Instituce daného státu bývají už vykostěny od vlasteneckých lídrů, jsou již plné normalizačních oportunistů co nekladou odpor a zodpovědně plní kolaborační zadání. Příkladem je dnešní srbský nebo běloruský prezident. Dnešní Maďarsko je této kategorii dost blízko, například na svém území vědomě a cíleně hostí rozsáhlé ruské a čínské zpravodajské základny pracující proti svým (formálním) spojencům, například proti Česku. Pokud by dnešní slovenská vláda povolila navýšení ruské diplomatické přítomnosti v Bratislavě, tak to bude otevřeně nepřátelský krok proti bezpečnosti Česka – půjde o přesun části ruských zpravodajců cílících proti Česku a Polsku. V případě války lze očekávat, že budete sabotovat vlastní spojence a pomůžete nepříteli v jeho útoku.
FÁZE 5: POSLUŠNÁ LOUTKA NEPŘÍTELE
Poslední fází je už jen úplná loutka předstírající politickou svéprávnost jako byli komunističtí prezidenti jako Klement Gottwald nebo (Robertem Ficem obdivovaný) Gustav Husák. Prakticky jen vykonává vůli okupačních sil a tváří se, že to dělá v dresu své země. Neklade už žádný odpor i ve věcech, které jsou zcela evidentně proti zájmům jeho domácího státu.
Představme si situaci, která bohužel nemusí být v řádu jednotek let úplně nereálná:
- Ukrajina strategicky prohrává, kvůli evropské neschopnosti nastartovat válečnou výrobu a americkému ukončení masivní materiální podpory už nemá čím střílet
- ukrajinská obranná linie kolabuje, do zemí NATO směřují vyšší jednotky milionů ukrajinských válečných uprchlíků utíkající před Ruskem vyvražďujícím ukrajinská města
- státy NATO se připravují na strategický konflikt, povolávají část záloh, provádějí vnitřní mobilizaci svých armád, kvůli potřebě zvládat obrovské masy uprchlíků z Ukrajiny vyhlašují krizové stavy
- relativně malé alianční síly v hraničních zemích NATO (v řádech tisíců vojáků) se rozvinují, aby dokázaly přijmout alianční jednotky v řádech několika desítek tisíc, které by dokázali na krizi takového rozsahu reagovat. Přesně to by se dělo na středním a východním Slovensku.
- v hraničních zemích NATO Rusko provádí rozsáhlou špionáž, pravděpodobně sabotáže a potenciálně i selektivní teroristické útoky na vojenské sklady, logistické uzly a politicky významné cíle s cílem politicky vyhrotit situaci
Jak by v této situaci jednala současná slovenská vláda?
Musíme doufat, že jako dobrý alianční spojenec.
Možný je však i černý scénář, který by vypadal takto:
- Slovenský premiér vyhlašuje, že se „Slovensko nechce účastnit tohoto zbytečného konfliktu, za který nemůže“.
- Slovensko uzavírá své východní hranice a sděluje, že do země nepustí „žádného ukrajinského uprchlíka“, kteří by „sem jen zavlekli válku, choroby a Slovensko si to nemůže ekonomicky dovolit“.
- Na takové politice armády NATO pochopitelně nebudou podílet, slovenská vláda požaduje odchod vojsk NATO ze slovenského území, protože „jejich přítomnost znamená, že slovenské území bude terčem ruských raketových útoků“
- Spojenecké vlády s tím musí souhlasit a doufají, že slovenský premiér nezneužije svůj hlas v NATO, aby vetoval případnou alianční obranu v případě ruského útoku na Balty.
- Slovenský premiér odlétá Moskvy, kde s ruským diktátorem podepisuje dohodu garantující, že Slovensko nebude dotčeno „touto západní provokací“ a ještě dostane slevu na ruský plyn nebo jaderné palivo. Pravděpodobně to dělá v tandemu s maďarským premiérem, který mu takový plán sám navrhne.
