Článek
Líbeznost České země a kultury, jedinečná v celém světě, byla protknuta jako blankytná stuha celou choreografií. Personifikace Vltavy, mlžných vil i nežné české lásky v podobě pas des deux, geniálně navazujícího jako motiv z venkovské svatby a rusalek ve Vltavě, bylo morální připomínkou „věrného Smetanovského milování“ z jeho Prodané nevěsty. Závěrečná postava pohanské kněžny Libuše, zářící čistotou pozvedající kouzlem národ na věky, byla zosobněním moderního,ryzího uměleckého vlastenectví, bez jakýchkoliv nežádoucích konotací.
Bubeníčkova Vltava, byť na nejvyšší světové úrovni, si zachovává prioritně přirozenou českou jemnost, něhu, muzikálnost a malebnost a její linie pohybu odrážejí prvky libé české secese, stejně jako čistotu magického českého symbolismu Preisslera či Sovy, stejně jako hluboký princip národní povahy čechů, milujících přírodu nadevše, jakoby staročeské pohanství nikdy ve své bázi tu českou líbeznou zemičku neopustilo .
Naproti tomu Tábor Jiří zpracoval v kontrastu jako chlapskou heroickou záležitost, v obou bezesporu obtížnych polohách pro zpracování, které tato monumentální skladba obsahuje a to v rovině chorálni meditace i mužské rozhodnosti a svornosti v boji a tyto dva protipóly geniálně zachytily českou mužskou typologii Alšových maleb, kde český mužský hrdina vládne rozhodností, rozšafností ale i soucitnou zadumaností.
Bubeníčkova Šárka zase potěší i znalce folklóru a přímo navazuje na génia Šmokova a to zvláště v části, kdy opilá Ctiradova družina vesele tančí, zatímco paralelně probíhá druhý dějový princip tragické lásky Ctirada a jeho zrádné i zoufalé Šárky.
Shrnuto a sečteno v Jřím Bubeníčkovi se dokonale slučuje nejvyšší světová úroveň, ale i ryzí hluboká přirozená Česká estetická identita.
Nelze si než přát, aby talent a laskavá geniální osobnost Jiřího, našla vždy dostatečné tvůrčí podmínky v naší zemi, protože osobností jako je on, je v těžkých dobách do kterých bezesporu kráčíme národu potřeba, ne jen pro povzbuzení ducha, ale hlavně k výchově mladé generace, která se v nástrahách internetu často identitou ztrácí, jak vidíme dnes a denně. Jiří je přesně ta osobnost, kterou bychom mohli nazvat „chodící encyklopedií české národní estetické identity“, v tom nejkrásnějším a nejmorálnějším co si vůbec můžeme představit, bez jakýchkoliv falešných příkras či snah .Opět pozvedl onen estetický archetyp češství praporce vévody Václava, který celému světu symbolizuje princip národní mírumilovné, laskavé a soucitné povahy, která ale podpořena silou bytostného kontaktu s líbeznou krásou České zemičky je schopna i rozšafné bojovnosti a hrdinství.
