Článek
Hrdě jsem vkráčel do prodejny s domácími potřebami v naší ulici. Nejsem zde zdaleka poprvé, moje domácnost stále něco potřebuje…
Za pultem jinak prázdné prodejny kraluje, tak jako obvykle, naše paní vedoucí. Sošná dáma v nejlepším věku, mohutného poprsí a svalnatých údů. Známe se již dlouho a řekl bych, že jsme si vzájemně sympatičtí.
„Tak co to bude tentokrát, vašnosti? Otvírák na konzervy, nebo na pivo?“
Paní vedoucí na mne přitom šibalsky pomrkává…
„Ani tak, ani onak! Dnes potřebuji jenom jeden, jediný háček.“
„V tom případě vás ale musím poprosit o upřesnění objednávky. Háček je totiž v tom, že není háček jako háček. Mohu vám nabídnout háčky na záclony, háčky na zeď, háčky na obrazy, háčky na klíče a mnoho dalších typů háčků. Já sama jsem například v mládí, jako háček, sjela nejednu naši řeku. Třeba i divokou!“
Vida! Dáma má smysl pro humor. Inu, v zdravém těle zdravý duch!
„Omlouvám se, potřebuji jenom docela malý háček. Potřebuji totiž pověsit Vincenta van Gogha!“
„A tak! Toho pána neznám. Dle velikosti háčku usuzuji, že chcete věšet trpaslíka?! Ale nepotřeboval byste k tomu věšení ještě také provaz anebo alespoň provázek? Provazy máme prvotřídní a jsou ve slevě.“
Asi jsem to s tím zdravým duchem v tom ale bezesporu zdravém těle paní vedoucí trochu přehnal. Přesto, anebo právě proto, se hned také omlouvám:
„Samozřejmě, že potřebuji háček na obrazy, potřebuji totiž pověsit obraz Noční kavárna od geniálního nizozemského malíře Vincenta van Gogha“
A hned pro jistotu vysvětluji: „Jak jistě víte, jsem velkým milovníkem umění. Já sám se prezentuji jako literát, humorista. Určitě jste četla některá má špičková díla?!“
„Sice čtu převážně jen TV programy, kuchařky a předpovědi počasí, ale nepochybujte o tom, že vás(!) mám za ta léta přečteného dokonale!“ Jejím ujištěním jsem potěšen a dojat, ale nehodlám zdržovat:
Kromě literatury totiž miluji také výtvarné umění. Obrazy špičkových malířů jsou mojí vášní. Můj obývák v malém žižkovském bytě 1+1 donedávna zdobily jen dva originály českých malířů, Procházky a Matouška. Dědictví po rodičích. Situace se dramaticky změnila po mé návštěvě jednoho ústavu pro ne tak zcela standardně mentálně vyvinuté občany. Na návštěvu ústavu mě pozval můj známý a jejich arteterapeut, který asi správně usoudil, že k jeho svěřencům mám mentálně velmi blízko a že moje přednáška o slovesném umění by je třeba také mohla zajímat jako to malování. Skutečnost předčila veškerá očekávání…
Domů jsem se vracel s plnou náručí originálních obrázků, kterými mě s díky zahrnuli jejich dárci a současně i autoři, vděční chovanci ústavu.
K Procházkovi a Matouškovi tak přibyli v mém obýváku další skvělé originály. Návštěvníci, kteří občas můj brloh navštěvují, jsou obrazy ohromeni. Většinou s respektem pochválí Procházku i Matouška, ale ostatními obrazy jsou přímo šokováni. Jejich užaslé výkřiky typu „který génius tohle vytvořil?“ mi ještě dlouho po jejich odchodu znějí v uších. Bohužel, brzy vznikl velký problém. Vždyť já neznám jméno jediného autora těch, návštěvami tolik obdivovaných obrazů. Když se to provalí, budu na Žižkově zase jednou za nemalého troubu. Je nutné ty originály z obýváku přestěhovat, aby nebyly tolik na očích. Jediná místnost, která pro tento účel v mém malém bytě ještě přichází v úvahu, je WC. To samozřejmě vůbec neznamená, že bych ta avantgardní díla a jejich geniální autory posílal zrovna kamsi… Pro mne ty obrazy navždy zůstanou avantgardní a jejich autoři geniální. Jenom zbaběle spoléhám na to, že se případný obdivovatel těchto děl neodváží ihned po opuštění této nové „výstavní síně“ dožadovat jmen jejich autorů a časem se na ně zeptat třeba i úplně zapomene. Na druhou stranu bych té mé nové „výstavní síni“ rád dodal patřičný lesk. Bude-li má dnešní mise v prodejně domácích potřeb úspěšná, použiji získaný háček na obrazy k instalaci obrazu „Noční kavárna“, který jsem zakoupil v jednom žižkovském vetešnictví. A tento obraz má i známého autora! A není jim nikdo menší než slavný Vincent van Gogh! Nad mísou se obraz bude vyjímat přímo skvěle! A návštěvníka i vhodně rozptýlí.
„Tak tady máte ty svoje háčky na obrazy! Prosila bych 99 Kč! Prodáváme je jen v balení po 10 kusech.“
Žádost dámy za pultem mě trochu zaskočila. To se mi ta inovace dost prodraží. Teď abych, pokud možno co nejlevněji, sehnal ještě devět dalších obrazů, aby ty háčky byly smysluplně využity. Do očí se mi skoro derou slzy…
„Nevěšte hlavu a pomyslete, jak se zvedne vaše renomé na Žižkově. Všude se bude povídat jaký jste mecenáš umění a jak jste zazobaný! A že v kadibudce vám dokonce visí originál obrazu Noční kavárna od Vincenta van Gogha!“
„Ženská, co to plácáte?! Snad si nemyslíte, že mně v tom vetešnictví prodali originál? To je jen malá kopie za levný peníz!“
„Příteli, co je pravda a co si myslím já nebo vy, je naprosto irelevantní. Podstatné je to, co se teď bude povídat všude na Žižkově…“
