Článek
Jenže z vlastní zkušenosti říkám, že fluktuant není automaticky bohém, který si ničeho neváží. Samozřejmě jsou i tací, co mění práce jako ponožky z nějakého rozmaru, ale podstata problému může být i jinde.
I já jsem mívala nálepku „fluktuant“
Byla doba, kdy jsem nevěděla, čí jsem. Po několika letech práce ve zdravotnictví jsem padala na ústa a vyhořela. Syndrom vyhoření je prevít, pěkný prevít, který vám obrátí život vzhůru nohama. Ale o tom někdy jindy.
Když jsem vyhořela, musela jsem si dát pauzu a poté se rozhodla, že se do zdravotnictví nikdy nevrátím. Dostalo mě totiž na kolena - dovolila jsem to, neodpočívala a dřela, jako soumar. No a po nucené pauze na zocelení psychiky jsem nevěděla, co vlastně jiného budu dělat. Uměla jsem aplikovat kanyly, odebrat krev, utřít zadek, držet za ruku v časech zlých, polohovat a tak dále… Ale co víc?
Hledání práce v jiném oboru bylo náročné. Hodně jsem tápala, zkoušela ledacos přes marketing, pojišťovnictví a tak podobně, jenže nic mě moc nechytlo. Proto by si v tento čas každý myslel, že jsem fluktuant. Střídala jsem práce hodně, třeba i třikrát za rok. Nevěděla jsem čí jsem, hledala samu sebe. Svět se mi zdál najednou nějaký nekompletní.
Pohovory, pohovory a zase pohovory
Po čase, když jsem vystřídala asi pátou či šestou práci během dvou let, jsem si řekla a DOST. Ty pohovory už mě vyčerpávaly a nikde jsem se necítila ve své kůži. A tak jsem se tehdy rozhodla dělat na sebe. Bylo to to nejsložitější rozhodnutí a bez podpory mého skvělého muže by se nezrealizovalo. A již přes pět let si dělám spokojeně na sebe, jako copywriter a bloger. Občas je to náročné, když třeba přijdete z ničeho nic o zásadního klienta - což momentálně prožívám, ale věřím, že štěstí se na mě zas usměje a nový klient brzy také. Život jde dál…
Ať se vám daří! A neodsuzujte fluktuanty, dokud se nedozvíte skutečnou příčinu jejich nestability. Někdo se prostě jenom hledá, jako kdysi já…
