Tohle místo mě dostalo! Krčma U žraloka nabízí zážitek, jaký nečekáte

Krčma U žraloka se mi vryla hluboko do srdce i paměti. A nejen ona. Budu vám o ní vyprávět a taky o lidech, kteří mají v tomhle všem prsty – o majitelích. Je to zajímavý a trochu dlouhý příběh. Tak se pohodlně usaďte, začínáme.

Je tomu tak asi šest let, kdy jsme se s kamarády domluvili, že se ubytujeme u nich na chalupě v Choceradech. V této obci kousek od Prahy jsem byla tehdy úplně poprvé a musím říct, že mě docela nadchla. Chata kamarádů je však na polosamotě, a tak jsme po pár dnech pátrali s mužem po nějakých výletech a povyražení. A pak jsme ji objevili.

Byl pěkný letní den, někdo by možná řekl – jako malovaný. Tak jsme se teda sebrali a šli procházkou do centra Chocerad. Míjeli jsme místní malebný kostelík, rybníček a taky dechberoucí povodí Sázavy. Všude samý vodák. Tenhle sport nechápu, možná proto, že mě k němu nikdo nevedl. Je ale zajímavé se na vodáky dívat. Občas je to legrace. No ale dál…

Když jsme přešli železniční trať, čekala nás cesta podél rozžhavené silnice. Žádná balada, ale v dáli se už skvěla – krčma U žraloka. Nemohli jsme se dočkat. Za prvé jsme byli žízniví a za druhé zvědaví. Tak jsme dosedli na příjemnou zahrádku po lípou. V mžiku za námi přišel takový veselý a akční chlapík. Usmyslela jsem si, že s ním asi bude sranda. A taky že byla.

Pozdravili jsme se a jali si vybírat nějaký ten mok na osvěžení. Pan krčmář byl pohotový a připravený. Hned na nás vychrlil nekonečnou nabídku piv – to je něco pro mě. Jsem děsně nerozhodný člověk, takže mi dal výběr zabrat. Přátelský a ochotný přístup pana krčmáře nás ale brzy dokopal k rozhodnutí.

Pamatuji si, že manžel chtěl ochutnat všechny speciály. No a já se nechala taky zlanařit. Bylo to asi sedm typů piv. A z legrace se tomu začalo říkat „zdolat K7“. Manžel zdolal tam i zpět, já se zasekla v půlce, anebo, jak dnes s úsměvem říká krčmář Vláďa, zůstala jsem viset nahoře.

Mně to ale bylo jedno. Přišla jsem do krčmy nasávat atmosféru a hlavně odpočívat. A byla to právě první návštěva, která mě doslova přenesla do jiné dimenze. Rozhodně to ale nepřisuzuji tomu, že jsem byla „opivněná“. Ten zvláštní příjemný pocit mnou prošel, už když jsem si sem sedla. A provází mě prakticky dodnes. Kdykoliv se zde ocitnu, odpočívám jako nikde.

Jsou na světě místa, kde je vám jako samo od sebe skvěle. Mají takové zvláštní vibrace. A přesně zde je vždycky cítím. Když se posadím na zahrádku Krčmy u Žraloka a pohlédnu kamsi do dálky, kde se tyčí zámek Komorní Hrádek a kolem mě projíždějí motoráčky, proplouvají vodáci a slunce hřeje do zad, nepotřebuju nic víc než být. Prostě jen tak být.

To ale není všechno, přátelé! Tu nekonečnou pohodu jiné dimenze totiž podtrhuje i dokonalá muzika. Nečekejte ovšem dechovky a občas nepochopitelné moderní cajdáky. Tady zní stará dobrá klasika. Krčmář Vláďa obzvlášť ujíždí na Led Zeppelin (tahle kapela je jeho vzor) – a to je sakra vynikající klasika! Repertoár linoucí se z krčmy je ale daleko obsáhlejší, každý si tam najde své, od rocku, blues, alternativy až třeba po jazz. Já se třeba zamilovala do kapely Afro Celt Sound System. Nebýt Vládi, s mužem o ní nevíme.

Jo, abych nezapomněla. Vláďa není žádné ořezávátko, takže tady si poslechnete muziku v takové té nejčistší podobě, která vůbec může existovat. Ne, opravdu to není „z flešky“. Tady frčí poctivá hudba z kotoučáků. A má neskutečný drive! Budete valit bulvy.

Takže, už jsem popsala své chvíle v jiné dimenzi, výtečné pivo, skvělého krčmáře a dokonalou muziku. No, ale pořád to není všechno. Řekla bych, že ucelený dojem o tomto výjimečném místě si uděláte jedině tehdy, když si pořádně prohlédnete interiéry krčmy U žraloka. Tam je cítit duše krčmáře Vládi. Ale pozor, nejen on za tímto klenotem stojí. V pozadí se skrývá jedna velmi důležitá dáma. O té později…

Možná už jste z toho dlouhého čtení vyčerpaní, tak si dejte pauzu a za chvíli pokračujeme. Následuje pasáž, která vám přiblíží, jak to vlastně všechno vzniklo a taky to, jaký je vlastně krčmář Vláďa člověk.

Už dlouho jsem si chtěla k tomu sednout a napsat své pocity z tohoto úžasného místa. Ne, není to rozhodně žádná „hospoda“. Je to unikát. Tohle asi nikde v Praze neuvidíte a hlavně neuslyšíte. Tady jste doma. Každý slušný člověk, který se chce radovat ze života, je tu vítán, jak říká s oblibou krčmář Vláďa. Pro něj je zkrátka tou největší odměnou host, který odchází spokojený, s úsměvem na tváři – a jak Vláďa s oblibou dodává – i se zaplacenou účtenkou.

Před lety jsem mu slíbila, že o něm na svůj blog napíšu. Pořád jsem se k tomu nějak nemohla dostat. Buď bylo hodně práce, nebo jsem se zrovna s mužem stěhovala. Prostě pořád nějaké starosti. Ale psát o Vláďovi, jeho rodině a krčmě je pro mě čest. Jednou jsem řekla: „Napíšu o tobě.“ A on: „Tak jo, ale od srdce, tak jak to cítíš ty.“ A je to tady.

Letní sezóna je docela náročná v krčmě a Vláďa se někdy vůbec nezastaví. Proto zlanařit ho na rozhovor nebylo snadné. Ale přeci jen si na mě našel čas, před otevíračkou a povídání to bylo více než milé. Abyste u mého dlouhého textu brzy neusnuli, nebojte, trochu to shrnu… ale to nejpodstatnější se dozvíte. Nechci vám také prozrazovat všechno, abyste si pak jednou sami udělali obrázek. Sem prostě musíte jet a vidět, cítit, vnímat.

Než se ponoříme hlouběji do Vláďovy duše, vraťme se na úplný začátek tohoto jedinečného místa. Před lety byl Vláďa jen pravidelným hostem krčmy U žraloka – zajížděl sem na pivo z nedaleké vesnice, kde má chatu po otci. Právě tady ale potkal svou budoucí manželku Radku, která byla majitelkou a provozní. Slovo dalo slovo a byla z toho láska jako trám. Dá se tedy říct, že krčmu vyženil a s láskou přetvořil do dnešní podoby. A Radka? Ta je dodnes neoddělitelnou součástí tohoto příběhu. Potkat ji můžete i při své návštěvě. Stejně jako Vláďa je neskutečný „srdcař“ – pocit domova je tu prostě všudypřítomný.

Když se v krčmě U žraloka náhodou ocitnete, budete mít pocit, že krčmář Vláďa je s ní snad srostlý od nepaměti. Jenže ho stálo hodně času a sil tenhle klenot vybudovat. Když ale pomineme to všechno okolo, je nutné říct, že je to právě jeho osobnost, co z tohoto místa dělá originál.

Zeptala jsem se Vládi, jak by se popsal třemi slovy. Ono popisovat sám sebe nemá rád asi nikdo, on se ale rozpovídal a nezůstalo jenom u třech slov. Řekl prostě: „Férovost, ukázaná platí, slib jen když to můžu dodržet, jedinečnost, kreativita, upřímnost.“ A má recht. Vláďa to má v hlavě srovnané, ví, co chce. Možná trochu bohém, ale v jádru laskavý člověk s uměleckou a muzikantskou duší. Doslova to z něj čiší. A moc rád si povídá – to poznáte.

Jednou, když jsme asi po milionté navštívili krčmu U žraloka, zaslechli jsme před vstupními dveřmi melodie linoucí se z elektrické kytary. Potichu jsme se vplížili dovnitř a vzadu na zemi u kotoučáků viděli krčmáře Vláďu, jak v tureckém sedu hraje. Byl to takový zvláštní okamžik, kdy jsme jen poslouchali a nechali se unášet hudbou, která se vrývala hluboko pod kůži. Vláďa si nás nevšimnul. O to kouzelnější to byl moment. Tehdy jsme pochopili, že má neskutečný talent a cit pro muziku.

Když jsme si s Vláďou povídali, nezdráhal se svěřit s tím, že hudba je pro něj v životě nesmírně důležitá. Prakticky je na ní postaven celý jeho život – už jako teenager začal hrát na kytaru a později v dospělosti dokonce působil v kapele. Na muzice prakticky vystavěl i celý koncept krčmy U žraloka a povedlo se mu to náramně. Přesvědčte se sami.

Já osobně bych nazvala krčmu U žraloka takovým svatostánkem všech milovníků poctivé muziky a dobrého piva. Zůstaňme ale ještě chvíli u hudby. Vláďa je totiž nejen sám skvělým muzikantem, ale také podporuje své kolegy z branže. Pořádá tedy v krčmě pravidelně koncerty. Nejraději podle svých slov vzpomíná na Romana Dragouna, s nímž to prý také před osmi lety začalo. Slyšet jste ale mohli za branami tohoto kouzelného místa i excelentního Michala Pavlíčka, Janu Koubkovou nebo třeba Ivana Hlase.

Jakmile s krčmářem Vláďou zapředete hovor, můžete si být jistí, že na starosti všedních dní úplně zapomenete. Tady prostě čas plyne jinak. Možná také zapomenete nasednout na poslední vlak (vlaková zastávka je opravdu coby kamenem dohodil od krčmy), což se prý také často stává, ale určitě vám to nebude vadit. V krčmě U žraloka se dá když tak přespat – funguje totiž i jako penzion.

Nebudu vám prozrazovat víc, protože pak by to nemělo kýžený efekt – ta vaše návštěva. Krčmu U žraloka ve Vlkovci (Chocerady) ale můžu jedině doporučit. Dejte si třeba skvěle vychlazenou APU nebo Tchyni, zapřeďte odpočinkový hovor, nalaďte se na optimistický mód, a hlavně se neptejte „Vaříte?“. Raději si prohlédněte nabídku a hoďte očko na lahodný nakládaný hermelín, utonulce nebo „zeppelíňáckou specialitu“, kterou Vláďa občas připraví na počest své milované kapely Led Zeppelin.

A taky nezapomeňte pozdravit a usmát se. To krčmář Vláďa úplně roztaje. Pak už jen čekejte, co se bude dít. Věřte, že velké věci. Tohle místo vám už navždycky zůstane v srdci – tak jako nám. Díky Vláďo a Radko! Už se na vás zas těšíme.

Nakonec jsem se zeptala: „A co bude dál, Vláďo?“ On se jen pousmál a s typickou upřímností odpověděl: „Hlavně vydržet, neustrnout a pořád se rozvíjet.“

PS: díky moc manželovu za fotky a Vláďovi za možnost… :)

Zdroj: vlastní zážitky