Článek
Než se mi stal podivný zážitek po úmrtí táty, nevěřila jsem. Od té doby ale věřím, že něco existuje, něco nepochopitelného.
Táta umřel náhle na zahradě vedle domu, kde bydlel v pronájmu. Na zahradu chodíval kouřit a pít kávu. Pak se mu najednou udělalo zle a zkolaboval. Snad ho přitom nic nebolelo a bylo to rychlé. Snad se netrápil. Vyprávěl ale, že kolem něj často chodili ježci. Krmil je občas. Byli to jeho zvířecí „kamarádi“.
V době, kdy jsme přijeli vyklízet byt po tátovi, se mi stala taková podivná věc. Mamka s bráchou byli uvnitř a já se šla „vydýchat“ na zahradu. Bylo mi zle, těžko. Brečela jsem. Stála jsem na zahradě, kde zemřel. Bylo deset dopoledne, krásný slunečný červencový den, když v tom ke mě přišli asi na půl metru dva ježci. Strnula jsem, protože jsem to nečekala.
Ježci se vůbec nebáli a byli mi skoro na dosah ruky. Zastavili se na malou nepatrnou chvíli a pak pomalu odkráčeli. Většinou jsou to noční tvorové, a tak jsem byla v šoku. Pak mi to došlo… vnímala jsem to jako znamení od táty. Rozloučení. Dal mi znamení. To mě trochu uklidnilo, ale rozplakala jsem se ještě víc.
Ještě divnější zážitek jsem měla doma, když jsem se dívala na televizi. Najednou nějaká paní v seriálu řekla - odpusť mi - a pak se televize vypnula. Bylo to jen pár dní od smrti táty. Po chvíli se TV zase zapnula a já zkoprněla. Zase jsem pomyslela na tátu… že by znamení?
Skeptici by argumentovali jistě tím, že to byla obojí náhoda. Já ale na náhody nevěřím. Věřím, že vše k vám přichází v ten správný čas. Vše má svůj důvod. Brala jsem to jako „sbohem“ od táty…
Nedávný zážitek
Od těchto zvláštních zážitků uplynulo už osm let, ale ježci mi stále připomínají tátu. Je to „jeho symbol“. Vidím ho v nich. A když občas nějakého zahlédnu, vzpomenu si. A říkám si, asi je se mnou, jako anděl strážný.
Včera jsem měla ale opět velmi zvláštní zážitek. Šla jsem venčit kolem 23. hodiny psa. Když v tom nad naším barákem, na oplocení kolem staveniště, vidím dvě sovy. Měla jsem pocit, že halucinuji. Ale opravdu tam seděly, dvě vedle sebe. Asi tři dny také slýchám podivné zvuky - říkala jsem si, zda nejsou od sovy.
Ukázaly se mi v celé své kráse, byla však tma a já neměla šanci je pořádně vyfotit. Mám jen tajemný obrys jedné ze sov, jsou dost plaché, a tak jsem se nemohla přiblížit. Kdykoliv jsem to udělala, odletěly.
Zastavila jsem se v jeden moment, asi pět metrů přede mnou vedle sebe sedící sovy a pod nimi lezl ježek… zase znamení? Vzpomněla jsem si na mou nedávno zesnulou tetu, kterou jsem měla moc ráda, a tátu samozřejmě. A říkala si, že jsou jejich duše asi s námi. Zvířecí svět je tak fascinující… i indiáni považovali sovy za prostředek komunikace mezi světy.
Níže se můžete podívat, jak jsem ji zachytila. Je to na maximální přiblížení, takže nic moc kvalita. To hnědé nahoře je sova…
Ať je to, jak chce, prostě mě to zase uklidnilo. A zase jsem si uvědomila, jak je na tom světě krásně a je důležitý naplno prožít každý den. Žijte naplno a dívejte se bedlivě kolem sebe. Třeba také dostanete znamení shůry…
sova_2
A pokud se vám také něco zvláštního stalo po smrti blízkých, napište mi to do komentářů. Zajímá mě to!
