Článek
Tohle zřejmě nikdy nezažiju a také plně nepochopím, protože jsem se rozhodla stát dobrovolně bezdětnou. Avšak viděla jsem mnoho eskapád týkajících se zhrzených rodičů.
Důvody jsou často banální
Velice úzce se mnou byl spjat před nějakým časem ostrý spor mamky a mého bratra. Už si přesně nepamatuji, proč k tomu došlo, ale on ji tehdy naprosto odepsal ze svého života. Tuším jen, že to byla naprostá banalita nebo nedorozumění. Nakonec jsem v tomto příběhu dělala prostředníka a snažila se to mezi nimi urovnat. Podařilo se, protože se můj brácha umoudřil.
Věřím však, že tehdy to mamku hodně bolelo. I dnes zpětně to potvrzuje, že to byla šílená doba.
Zavrhnutí rodiče kvůli zásadním problémům
Pokud dítě zavrhne svého rodiče kvůli něčemu zásadnímu, chápu to. Důvodů existuje přehršel. Může to být alkoholismus, zanedbání péče, gamblerství, týrání, zneužití a další šílené věci způsobující traumata. I já osobně jsem před lety přerušila kontakt se svým otcem, který byl alkoholikem a způsobil nám nehezké dětství.
Po zhruba pěti letech jsem ale znovu našla k tátovi cestu, protože se začal konečně léčit. A také jsem mu odpustila, protože ten balvan na srdci jsem si nesla jenom já. Setkání to bylo velmi srdcervoucí. Oba jsme brečeli. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem tohle udělala. Bylo to osvobození pro mě i pro něj.
Proto dnes dokážu pochopit lidi, kteří se raději stáhnou a nechtějí mít s problematickým a neustále pomoc odmítajícím rodičem nic společného. Zároveň jsem ale nakloněná tomu, dát šanci a odpustit. Když je to aspoň trochu možné. I kdyby v duchu, protože vás to může pronásledovat do konce dní.
Divný případ s nejistým koncem
A pak tu máme podivný případ, který vzniknul mezi mým manželem a jeho dospělou dcerou. Ona ho na základě své ješitnosti před rokem odepsala. Nebyla schopná sebereflexe. Nedávno mu však napsala, že chybu na své straně nevidí, že ji vidí na obou stranách. A že by ráda vše „smazala“. Nu což, smazat jde kdeco, ale rána v srdci zůstane napořád.
Tenhle příběh je právě o té banalitě - jeho dcera nedokázala přijmout nějaká fakta a neustále se motá v kruhu sebestřednosti. Pokud opravdu pochopí, jak řeší problémy dospělí lidé, může se to vyřešit. Když ne, bude to ztracená duše a její táta smutný chlap - aspoň co se týče jejich vzájemného vztahu.
Do toho se montovat nebudu, přeji ovšem jí, ať konečně prozře. S jeho dcerou již nemám dlouho žádné vztahy. Ona mě nemístným způsobem také odepsala. A nedokážu ji znovu přijmout do svého života, protože si myslím, že jde o toxickou osobu.
Dali byste svému dítěti ještě šanci? A za jakých okolností?
