Článek
Nechci tu nijak propagovat alkohol, avšak zase si nebudu hrát na asketu. V této zemi se pije hodně, pravda. A ani zdravotníkům se to nevyhýbá. Jen je potřeba udržet nějakou rozumnou mez. I my s kolegy chodili jednou za čas do jedné hospůdky nedaleko nemocnice a hodnotili, co se nám povedlo a co ne.
Psychické a fyzické vypětí dělá své
Práce ve zdravotnictví je velmi náročná, o tom bez debat. Možná i proto jsme občas chtěli zapomenout na to vypětí a šli se trochu povyrazit. Alkohol dokáže odbourat na chvíli stres, jenže si na to nesmíte zvyknout. Znám dodnes pár léčených alkoholiků/alkoholiček z řad kolegů a kolegyň, kteří to prostě nezvládli. Je to tenký led, proto se na něm musíte umět pohybovat s velkou opatrností.
Naše setkání u piva a vína byla vždy velmi bujará a veselá. Myslím, že jsme měli dobrou partu, která stála vesměs při sobě a dokázala se pobavit i mimo pracoviště. Vztahy v práci jsou nesmírně důležitý. A když to nefunguje, je to zlý. My ale měli celkem štěstí.
Samohonka, která tě položí na lopatky
Jednou, v jeden krásný letní den, jsme se s kolegy rozhodli po směně projít do parku v okolí nemocnice a dohodli se, že každý si přinese něco k pití - klidně i nealko. Poseděli jsme na lavičce, kochali se zpívajícími ptáky, klábosili o životě… když v tom z kabelky naše kolegyňka z Ukrajiny (sanitářka) vytáhla placatici. Všichni byli samozřejmě hned zvědaví.
Obsah placatice ukrýval sedmdesátiprocentní samohonku, kterou rodina kolegyně pálila doma z brambor. V té době jsem už ochutnala kdejaký alkohol, ale tohle mě položilo na lopatky. Stačil lok a svět se začal točit opačným směrem. Dodnes vidíme dobře, zaplať pánbůh, ale od té doby jsem nic silnějšího nepila. A musím říct, že nechápu, jak tohle někdo může konzumovat s určitou pravidelností… Asi silná játra…
