Článek
Nedávno jsem psala článek o tom, že inkluze na školách by se měla nechat. Tohle je pokračování. Proč vůbec vzniká? Ač jsem nehodlala reagovat přímo v diskuzi, některé reakce se ke mně dostaly. A při tom čtení jsem si říkala: „Oni to vážně pochopili takhle?“ Nebo: „Já si tohle ale vůbec nemyslím!“ V lepším případě mi v hlavě vrtal červíček, jestli na některých názorech něco není… A rozhodla jsem se vyjádřit - shrnout, co mě zaujalo. Já sama jsem totiž člověk, který (když si není jistý, co si o nějakém tématu myslet,) čte komentáře a názory druhých lidí, aby si v tom udělal o něco větší jasno. A pokud některé reakce dokázaly k zamyšlení přimět mne, kolik váhavců by přesvědčily, že inkluze opravdu není dobrý nápad? Já si pořád myslím, že je. A tady se pokusím odpovědět na ty nejčastější argumenty proti. Vyjasnit můj názor a (snad) ho učinit komplexní.
Prý se debata o inkluzi „handicapovaných lidí na vozíku, kterým to normálně myslí“, vůbec netýká. Že o nich se nemluví a já tomu nerozumím. Možná mezi lidmi v debatách tolik ne, řeší hlavně mentální, či jiná postižení. Ale já reagovala na volební hesla, body, plány politický stran. Na FB iRozhlasuje na příspěvku z letošního října jasně připomenuté: „SPD a Motoristé chtěli podle svých volebních programů inkluzi zrušit, ANO revidovat.“ Takže mě úplně nezajímalo, zda nějaký politik v nějakém rozhovoru vyjádřil i třeba svůj osobní názor, který nutně nemusel být tak radikální… Strana jako celek jasně definovala svůj záměr. Zrušit, je zrušit. Revidovat znamená revidovat. A překvapilo mě, že někteří občané si slova politických stran vykládají po svém – „protože zrušit? To oni by neudělali. To oni tak nemyslí, to né, to je přece jasný, že to myslí úplně jinak…“ Ale kdyby to mysleli jinak, proč by to nenapsali jinak? Vážně si myslíte, že jejich voliči, kteří by inkluzi fakt rádi vymazali komplet, takhle přemýšlí? Ti lidé tu jsou a taky na ně ta strana cílí. Ano, všichni víme, že politické sliby a realita se často rozchází, ale vykládat si plány politických stran po svém, ignorovat skutečný význam toho, co říkají, jen proto, že vy to považujete za nereálné… No, to vážně zavání průšvihem. Ať už se bude téma týkat čehokoliv.
Takže pokud by zrušit inkluzi prošlo tak, jak to bylo prezentováno, jednalo by se o plošné opatření a týkalo všech postižených. I těch „tělesně handicapovaných, co jim to normálně myslí“, ať už vám vadí, nebo ne. Ať už vy je řešíte, nebo ne. U nich inkluze začala a pořád jsou její součástí.
To, že věc nakonec dopadne nejspíš trochu jinak – naštěstí - a ze zrušení se skutečně stane úprava, jak teď naznačuje politická situace, je fajn. Nicméně i ta sama o sobě není dobrý nápad. Lidé by hrozně rádi eliminovali ze škol mentálně handicapované jedince. To zaznívá v protinázorech asi nejčastěji. Ale co moje spolužačka, o které jsem také v minulém článku už psala? Nechci říkat, že byla mentálně handicapovaná, její papíry jsem neviděla. Ovšem ve 3. třídě (a teprve tam) se přišlo na to, že běžné učivo dál nezvládne. A tím nemyslím, že jí výpočet kvadratické rovnice trval o maličko déle. Měla probíranou látku úplně jinou, na jiné úrovni. Takže v tomhle smyslu jí to asi nemyslelo „normálně“ tak, jak byste si představovali. Propadla by tou čárou, která by vylučovala mentálně postižené? A já se znovu ptám - proč, když nás nerušila a spolužáci ji měli rádi? Oni by o ni určitě přijít nechtěli…
A znám i dalšího mentálně handicapovaného jedince, který má svou mysl v pásmu hlubokého podprůměru, ale stejně to dotáhl až k maturitě. Možná právě proto, že díky dnešní době nikdo neřešil jeho IQ… Jak by k tomu přišli jedinci podobní těmhle dvěma případům?
Já chápu, když někdo říká, že by se měli odstranit problémoví jedinci. S tím souhlasím. Nechat ve třídě nezvladatelného spolužáka, který kouše učitele a působí další problémy, asi není nejlepší nápad. Ve zvláštní škole dostane lepší péči, přístup… Ale nejde o to, koho bych tam nechala já, či nikoli. Navíc pojďme si říct, že i problémovost toho kterého žáka může být způsobena například i špatným přístupem učitelů, na jiné škole by třeba problémyneměl… Taktéž skutečný případ.
To hlavní je, že chci, aby inkluze zůstala a nezužovala se. Chci, aby každý, kdo do běžné školy chodit chce, měl šanci se tam taky dostat a mohl světu dokázat, že to zvládne. Přála bych si, aby lidem došlo, jak individuální handicap i člověk sám o sobě umí být. Ještě jsem nepotkala dva postiženélidi, kteří by na tom byli stejně – jak mentálně, tak fyzicky, tak osobnostně. Takže jak chcete rozhodnout o tom, kdo má a nemá právo jít na běžnou školu, kdo to zvládne, kdo ne, nebo kdo bude dělat problémy? Žádná čára, kterou nakreslíte od stolu, to nerozhodne správně. Protože lidi nejsou stejní a postižení jako takové rovněž ne, i když to na papíře dle diagnóz tak vypadá. Inkluze by se měla rozhodovat srdcem, individuálně žák po žáku – podle jeho potřeb, handicapu i osobnosti a taktéž i podle současných možností vybrané školy…Proto ji chci co nejširší. Protože čím obšírnější bude, tím víc dětí dostane příležitost ukázat, co v nich je. Když to pak nebude fungovat, nebude, ale aspoň to zkusily.
Mimochodem mé lobování za zachování inkluze rozhodně neznamená, si myslím, že „zvláštní škola je zlo, ze kterého ty chudáčky postižené děti zachraňujeme a teď se bojíme, že je tam budeme muset vracet, do toho pekla, pokud zruší inkluzi.“ Aspoň takhle se prý jeden komentující cítí při čtení proinkluzivních vyjádření. Rozumím, že pokud v takové škole pracujete a snažíte se ze všech sil, může vám přijít trochu líto, že se ostatní snaží vaše žáky dostrkat jinam. Že se bojíte o kvalitu péče, která jim bude poskytovaná. Ale tu správnou péči zajišťují lidé. Na blbce asistenta narazíte jak v běžné, tak zvláštní škole. Tyhle instituce tu vždy mohou být pro ty, kteří běžnou školu nezvládají, kteří potřebují více péče, nebo se mezi zdravými dětmi necítí ok… Inkluze neříká, že zvláštní škola je zlo, jen dávápostiženým šanci na klasické vzdělání v běžném světě mimo bublinu handicapu.
A taky bourá bariéry. Učí společnost žít pospolu, nikoli separovaně. A to je benefit, který mnohým nejspíš ani nedochází. Dnes lidé (ale stále ne všichni, na to nezapomínejme) říkají: „O postižených, kterým to normálně myslí, debata o inkluzi není, ti nikomu nevadí…“ Ale víte, že to tak vždycky nebylo, že jo? A já si troufám tvrdit, že důvod proč v myslích některých lidí tenhle typ handicapu znormalizoval natolik, že ho do inkluze a debat o ní nepočítají, je právě inkluze samotná. Jak už jsem popsala: u nás to začalo, na nás si populace zvykala jako první.
No a na závěr – stejně jako by dítě s postižením mělo mít šanci na studium na běžné škole, mělo by mít zároveň i právo nechtít tam jít. Inkluze nemá být plošná nutnost (zatím), má být možnost. A každý se cítí dobře jinde a jinak.
