Článek
Čemu všemu se dá v Česku říkat „think-tank“. Na fotce s paní Tykač je pan Prchal, někdejší copywriter Andreje Babiše. Jeho obličej se vryl do paměti Čechů v roce 2017, kdy Babišův politicko podnikatelský projekt, Hnutí Ano, zvítězil ve sněmovních volbách a a spokojený „investor“ líbal malého Prchala na čelo. Scéna vypadala, jako kdyby si Babiš hrál se svým domácím mazlíčkem. Marek Prchal se stal synonymem naprosté prodejnosti a dokonce i v oblasti PR, která na prodejnosti stojí, se proti bezhraniční ochotě sloužit začala vymezovat nemalá část profesionálů. A tento člověk je nyní představován Ivanou Tykač, manželkou Pavla Tykače, majitele fosilní energetické společnosti Se.ven, jako „expert na českou populaci“. Jenž má údajně s dalším bývalým marketérem Babiše pomáhat rozvíjet „think tank“. Bylo by dobré uvést na pravou míru, jak se věci mají a k čemu s vysokou pravděpodobností tato aktivita směřuje.
S Markem Prchalem jsem měl možnost několikrát mluvit. Inkoherentní věty, které z něj padaly, neměly žádný obsah. Čistý slovní průjem připomínající předem nepřipravené projevy tehdejšího šéfa. Vysvětluje to dlouholetou symbiózu tohoto tandemu, Andreje Babiše a jeho oblíbeného copywritera. Tedy oblíbeného pouze do prezidentských voleb, které Babiš i přes svou popularitu drtivým způsobem prohrál. Nepomohla ani otevřeně manipulativní kampaň (žádná novinka), na které se Marek Prchal podílel. Následně se Babiš se svým „mazlíkem“ rozloučil.
Prchal následně vydal knihu, ve které se prezentuje jako znalec zákulisí české politiky. Faktem je, že jeho role byla vždy nesmyslně nadhodnocována v rámci veřejného mínění. V komunikačním týmu byl spíše nosič vody, nikoliv stratég. Legrační, přesto ikonická fotka z povolebních oslav v roce 2017 z něj ale udělala před českým publikem něco jako mastermind, mozek úspěšné komunikace Babiše a jeho politických zaměstnanců vůči méně vzdělaným, případně starším, případně menší města a venkov obývajících českým spoluobčanům (generelně). Toto zdání jakési strategické geniality se copak Prchal snaží kapitalizovat jejím posilováním a sebeprezentací coby „génia“ sui generel, jak si všímá Václav Dolejší ze Seznam Zpráv.
Takový obraz je v naprostém rozporu s přímou zkušeností s člověkem, který ase neumí smysluplně vyjádřit a plácá ve zcela prázdných frázích na libovolné téma. Ostatně trvalo nějakou dobu, než tu práci Prchal opět získal. A to zřejmě jen díky doporučení Alexandra Brauna, který v minulosti skutečně stál za strategií Babišovy komunikace. Nebýt jeho, „génius“ Prchal by zřejmě stále hledal.
Nicméně nakonec se oba sešli v něčem, co Ivana Tykač nazývá „think tankem“. Co je to think tank? Think tank ve svém pravém slova smyslu je organizace s výzkumným či poradenským záměrem, formulující konkrétní návrhy politik. Je možné, že organizace Slovo takový záměr má, ačkoliv podle několika lidí, kteří byli ke spolupráci na vytváření tohoto „think tanku“ osloveni, ho zjevně teprve hledá. Anebo pouze předstírá, že ho hledá. Ten záměr v pozadí nejspíš celou dobu dlí, pouze není možné ho transparentně obnažit.
Vzhledem k tomuto pozadí a vzhledem k tomu, že přiznanými „mozky“ mají být bývalí Babišovi marketéři, to bude možná „tank“, ale určitě ne „think“. Otázka je, kam tenhle tank míří. Najmout si někdejšího architekta Babišovy kampaně a společně s ním jeho copíka indikuje potřebu zválcovat veřejné mínění. V tomto případě nebude moc těžké odhadnout, v jakém směru.
Pan Tykač totiž začal před časem psát blog. Cestopisnými postřehy pana Tykače se prolíná něco, co by se dalo nazvat „Tykačův index“. Pan Tykač totiž hodnotí země a jejich úroveň podle toho, jak rychle a jak snadno se v nich dá postavit uhelná (fosilní) elektrárna. Takže třeba stále komunistický a přísně autoritářský Vietnam stojí v Tykačově indexu na vysokých příčkách, jelikož tam to jde jako po másle.
Pan Tykač a jeho podnikatelské zájmy jsou v tomto poměrně čitelné. Včetně jeho snah o ovlivňování veřejného mínění ve prospěch těchto zájmů. Poukazuje na to kupříkladu sociolog Vojtěch Pecka v knize Továrna na lži. V Česku ostatně nejde o nic neobvyklého, spíše o mainstream posilovaný krom jiného mediálními kanály „takyfosilního“ oligarchy Daniela Křetínského a navazující na pomatenou a vědecky směšnou ideologii Václava Klause.
No a úkolem tanku, jehož posádku budou tvořit „experti na nálady populace“, bude prorazit cestu k tomu, aby více lidí vnímalo svět očima pana Tykače. Tank sice nebude think doing (nebude vytvářet myšlenky), ale zato to bude dokonale mind blowing (bude ohromovat).
