Článek
„V ČR je dlouhodobě problém s výběrem vhodných kandidátů učitelství, jejich přípravou, celoživotním vzděláváním, motivací, společenským postavením. Komplexní problém, v němž se jednotlivé faktory navzájem ovlivňují. Vyšší míru informační gramotnosti by bylo možné očekávat pouze při pečlivějším posuzování osobnostních předpokladů učitelů (studentů učitelství). To nepomůže nikdy zcela, v populaci i mezi učiteli prostě bude určité procento lidí, kteří jsou dezinformacemi zranitelní, nicméně bylo by možné ho významně snížit na případy, u nichž nerozhoduje tolik kognice jako míra frustrace a zoufalá potřeba ji utišit tím, že si vytvořím alternativní vysvětlení světa, v němž žiju a v němž nejsem spokojen či spokojena. K tomu dezinformace lidi s vysokou mírou frustrace svádějí. Mnohdy úspěšně.“
Z rozhovoru na téma učitelů šířících dezinformace.
Podle výsledků průzkumu Český učitel ve světě médií věří nepravdivým informacím zhruba deset procent pedagogů. Dalších patnáct procent samo přiznává, že nedokáže některé nejčastější mýty kolující na internetu vyhodnotit. Zajímalo by mě, jak moc velký problém tato čísla pro české vzdělávání znamenají?
Těch 10 % je zprůměrovaná hodnota získaná tak, že reprezentativnímu vzorku učitelů byla předložena řada dezinformačních výroků, k jejichž pravdivosti se měli vyjádřit. Mezi výroky byly takové, kterým věřilo menší procento, ale také podstatně větší procento učitelů. Tím pádem v některých případech může být problém s důvěrou v dezinformace mezi učiteli ještě závažnější. Dle mého názoru je to problém zásadní. Nejde zdaleka o excesy typu učitelky přednášející kremelskou propagandu žákům na základní škole, jak se stalo nedávno. Jde o to, že mezi učiteli je podstatná část těch, kteří se nedokážou orientovat v informačních zdrojích a více či méně se nechají ovlivnit i manipulacemi, jejichž neplatnost je při průměrné uživatelské orientaci na internetu ověřitelná. Už jen fakt, že čerpají ze zdrojů, které dezinformace šíří, vypovídá o povážlivě nízké míře informační gramotnosti. Učitel s omezenou informační gramotností nemůže být vést žáky či studenty k jejímu osvojení. Jako komplexně vybavená osobnost by takovým handicapem trpět neměl. Při procentuálním zastoupení se s nimi setká během školní docházky každý žák. To nutně neznamená, že takový učitel bude přednášet bludy, jako v případě zmíněné učitelky, ale může docházet k subtilnějším způsobům ovlivňování během každodenní interakce. Poznámky na margo úrovně médií, jednodušší hodnocení událostí atp. Je pak pouze na žákovi a studentovi a na prostředí, ze kterého pochází, do jaké míry se tím nechá ovlivnit. Kombinace rodič a učitel v zajetí dezinformačních bludů může být velmi nešťastná.
Je podle Vás učitelů, kteří nedokážou rozeznat pravdivé informace, více?
Jak jsem uvedl výše, samotný průzkum ukázal, že v případě některých dezinformačních obsahů je důvěra v ně mezi učiteli významně vyšší než 10 %. Bude záležet na tématech a jejich pomyslné vzdálenosti od běžného života či odbornosti, kterou jejich posouzení vyžaduje'’ stejně jako na určitém přesvědčení v dané věci a jeho míře ve společnosti. Učitelů je zhruba 150 000 a i když jde převážně o VŠ vzdělané, rozložení kritického odstupu v jejich populaci bude mít svou Gaussovu křivku, jen zřejmě mírně posunutou doprava. K přesnějšímu odhadu by bylo třeba přesnějšího měření.
Proč učitelé dezinformace šíří?
Předně, pokud je šíří ve svém volném čase a nedopouští se vědomého šíření protizákonného obsahu, pak jde o projev jejich svobodné vůle. Pokud tak činí ve výuce, mohou se dostat do rozporu se zákonem mnohem jednodušeji, neboť školský zákon a rámcové vzdělávací předpoklady jasně určují hranice. Buď si je učitel sdílející dezinformační a konspirační postoje uvědomuje a do výuky je nevměšuje, anebo je tak pomatený, že si tuto skutečnost neuvědomuje, což je nejsmutnější, ale pravděpodobně spíše méně častý případ. Jenže učitelé v době sdílení digitálního obsahu nepřestávají být učiteli ani tehdy, když si večer sednou k Facebboku a sdílejí kremelskou propagandu nebo falza o škodlivosti EU. Jejich svoboda projevu se v tom okamžiku dostává do přímé konfrontace se skutečností, že jejich názory vnímají žáci a rodiče. Přitom oni stále mají svou učitelkou roli a z ní vyplývající autoritu. Většinou ji tím zřejmě ztrácejí, což zase souvisí s náchylností k dezinformacím v populaci obecně, ale to je samo o sobě vysoce nebezpečné pro autoritu a důvěryhodnost vzdělávacího systému. Ze strany zaměstnavatele je možné řešit to etickým kodexem, který sice nebude závazný ve smyslu pracovněprávním, ale může vyjasnit, co se od učitelů očekává.
Kde je podle Vás problém?
V ČR je dlouhodobě problém s výběrem vhodných kandidátů učitelství, jejich přípravou, celoživotním vzděláváním, motivací, společenským postavením. Komplexní problém, v němž se jednotlivé faktory navzájem ovlivňují. Vyšší míru informační gramotnosti by bylo možné očekávat pouze při pečlivějším posuzování osobnostních předpokladů učitelů (studentů učitelství). To nepomůže nikdy zcela, v populaci i mezi učiteli prostě bude určité procento lidí, kteří jsou dezinformacemi zranitelní, nicméně bylo by možné ho významně snížit na případy, u nichž nerozhoduje tolik kognice jako míra frustrace a zoufalá potřeba ji utišit tím, že si vytvořím alternativní vysvětlení světa, v němž žiju a v němž nejsem spokojen či spokojena. K tomu dezinformace lidi s vysokou mírou frustrace svádějí. Mnohdy úspěšně.
Co by se mělo s ohledem na vzdělávání učitelů změnit? Co by se mělo změnit, aby učitelé dokázali rozeznat lži a zavádějící informace?
Vizte prosím předchozí odpověď. Nadto, součástí všeobecné přípravy učitelů by měla být práce s informačními zdroji, což souvisí nejen s dezinformacemi, nýbrž i s kapacitou učitelů uvádět žáky a studenty do digitálního světa minimálně na té úrovni, aby jim užitečné informační zdroje byli schopni nabídnout a před těmi toxickými varovat. U většiny dezinformací je také nutno předpokládat, že učitel je dostatečně schopen posoudit kontext dané události (válka, covid, vztahy v Evropě) a není tedy jednoduše manipulovatelný. Tedy že učitel je člověk s dostatečným rozhledem a znalostí nad rámec předmětu, který učí. A že se o svět, v němž žije, aktivně zajímá.
Měli by učitelé pravidelně podle Vás podstupovat nějaké „testy“, které by rozlišily jejich schopnost rozeznat dezinformace?
Stát a řízení vzdělávacího systému by měli mít přesnou informaci o závažnosti problému. Pravidelné testy nevidím jako dobré řešení, daleko více bych se přimlouval za podporu, jednak v tom, aby učitelé začali vnímat tento problém jako vážný, jako součást pedagogického působení tedy jako důvod k tomu se v této oblasti rozvíjet. S žáky a studenty ZŠ a SŠ dělám workshopy na téma dezinformace, kde uplatňujeme přístup „learning by doing“. Je to velmi efektivní, podobně by šly připravovat kurzy pro učitele.
Zaregistroval jste v poslední době nějaké jiné případy, kdy učitel ve svých hodinách šíří dezinformace? (Ať už s ohledem na Ukrajinu, nebo na pandemii covidu)
Nevyhledávám aktivně učitele, kteří věří dezinformacím a sdílejí je. Na podobné případy jsem většinou upozorňován. Je pravda, že válka na Ukrajině vytvořila významný kontrast mezi skutečností a kremelskou propagandou, které dezinformační scéna v ČR vytváří pátou kolonu, a tedy jsou tyto případy viditelnější. Vím ovšem, že je zcela běžné, že ve sborech jsou učitelé s názory ovlivněnými dezinformacemi. Nedokážu ale nijak posoudit, jak moc své názory následně promítají do pedagogického působení. Vyhnout se tomu ale mohou jen stěží, zvlášť na druhém stupni ZŠ nebo na SŠ. Na VŠ už vnímám studenty jako dostatečně suverénní k tomu odporovat, pokud jejich lektor přijde s dezinformačními bludy, ale to je samozřejmě pouze předpoklad. K jeho naplnění ne vždy dojde. On je totiž učitel vůči žákovi či studnetovi v mocenské pozici a žel i toto je součást problému. Obava z toho, že pokud budu odporovat, budu za to z mocenské pozice potrestán.
Dokážeme se podle Vás dostat do bodu, když budou všichni učitelé schopni rozeznat pravdivé a zavádějící/nepravdivé informace? Jde mi o to, zda zkrátka učitelé nejsou jen odrazem ve společnosti, ve které zkrátka část lidí podléhá dezinformacím.
Ne. To není reálný cíl. Reálný cíl je snížit procento učitelů, kteří věří bludům, na minimum. To ale nesouvisí jen se samotnými učiteli, jejich výběrem, přípravou a podporou. To souvisí i se stavem společnosti, která učitele i nás ostatní formuje. Vždy upozorňuju na to, že společnost je tak zranitelná dezinformacemi, jak nedůvěřivá vnitřně je. Velký a okamžitý vliv v tomto mají společenské autority. Významným omezením dosahu dezinformací o útočné válce Kremlu proti Ukrajině měl nepochybně změněný postoj prezidenta Miloše Zemana, který tím sebral šiřitelům dezinformací potřebnou oporu vysoce významné veřejné autority. Takže pokud chceme mít méně učitelů ovlivněných dezinformacemi, je dobré kultivovat prostředí, v němž se pohybují.
