Článek
V sobotu 27. 4. se konal ve Zlíně barcamp. Je to formát setkání, který poskytuje návštěvníkům možnost vyslechnout zajímavé přednášky a diskuse na rozličná témata. Zlínská akce měla přitáhnout do regionů zajímavé hosty v oblasti podnikání a zaměřit se na oblast udržitelnosti, inovací a gastronomie. Akce proběhla v prostorách Fakulty managementu a ekonomiky UTB a pod záštitou univerzity.
Obvykle jsou podobné akce organizovány s pečlivým výběrem hostů, kteří mají návštěvníkům co říct, jsou v dané oblasti prokazatelnými experty, případně úspěšnými aktéry s bohatou zkušeností. Zvlášť, když se jedná o akci se záštitou univerzity, která dává takovým setkáním kredit nejvyšší relevance.
Co se stalo při organizaci barcampu ve Zlíně, to zřejmě není možné dost dobře zjistit. Faktem ale je, že hlavním „hvězdou“ celé akce byl Filip Turek, hlavní postava kandidátky koalice dvou těžce populistických stran, Přísaha a Motoristé sobě.
Kdo je Filip Turek, o tom si každý může udělat velmi dobrý obrázek z letmého průletu internetem. Tento pán je velmi aktivní na sociálních sítích, což pochopitelně zesílilo v rámci jeho politické kampaně. Pan Turek sám sebe prezentuje jako „podnikatele, automobilového experta, politického komentátora a bývalého závodníka Formule 3“.
V detailu je tento člověk vcelku dobře čitelný. Přátelil se s figurkou českého podsvětí devadesátých let Ivanem Jonákem, podílí se na opakovaně diskreditovaném mediálním projektu Xavera Veselého, jenž dává prostor takřka výhradně populistům a dezinformátorům, jeho firma Zapper-Club prodávala pochybné přípravky na léčbu covidu. Podle informací na wikipedii dokončil střední školu, následná studia „práva a politologie na dvou soukromých vysokých školách“ zjevně vyšla na prázdno.
V digitálním prostředí si pan Turek buduje poměrně čitelný profil macha. Celá jeho kampaň je rámována jako snaha přinést do europarlamentu „mužský svět“. Na platformě X používá pan Turek profil pod názvem „Dolph Segal“, který spojuje dohromady křestní jméno a příjmení dvou bývalých herců béčkových akčních filmů, Dolpha Ludgrena a Stevena Seagala (byť to druhé v nesprávném tvaru).
S prvně jmenovaným spojuje pana Turka i určitá fyzická podoba, tudíž inspirace poměrně čitelná. Nepochybně zajímavou spojitost, méně viditelnou, lze nalézt i ve vztahu k Stevenu Seagalovi. Ten se totiž před lety přestěhoval do Ruska, kde slouží místnímu režimu jako loutka přesvědčující místní obyvatelstvo, že slavní lidé ze Západu, jako je například Seagal, případně francouzský herec Gerard Depardieu, považují Rusko za lepší zemi k životu. Na rozdíl od francouzského herce však Seagal dodnes opakuje nejtvrdší ruskou propagandu ve vztahu k ruské agresi na Ukrajině.
Pan Turek to má se vztahy k Rusku zjevně velmi podobně. Ona totiž koalice Přísahy, založené bývalým policistou Robertem Šlachtou, a Motoristů sobě má poměrně jasnou personální stopu vedoucí k bývalému českému prezidentovi a hlasitému kremelskému obhájci Václavu Klausovi. Předsedou „Motoristů“ je totiž Petr Macinka, jenž je zároveň zaměstnancem Institutu Václava Klause.
Toto spojení je s ohledem na prezentaci pana Turka vcelku pochopitelné. Pan Turek se dlouhodobě vyjadřuje podobným způsobem k řadě společenských témat. Zjevně se cítí být erudován nejen v oblasti geopolitiky, ale také v oblasti energetiky a klimatických změn. Jeho hlavním tématem je Green Deal, evropský plán na dekarbonizaci energetických zdrojů, průmyslu a dopravy. Expert Turek považuje tento plán za „pohádku a snahu o převýchovu“.
Ačkoliv lze těžko nalézt jakoukoliv stopu vzdělání či zkušenosti pana Turka v této oblasti, pokud nepočítáme kariéru automobilového závodníka, pro určitou část politického spektra se jeví být dokonalým ztělesněním experta. Problém ale je, že tato část politického spektra - populisté a oportunisté - programově využívá právě velmi pochybných postav, z nichž důslednou propagací vytváří odborníky. A problém také je, že právě probíhá horká část kampaně před eurovolbami.
I kdyby nakrásně seznali na Univerzitě Tomáše Bati, že je pan Turek něčím zajímavý z hlediska podnikání v oblasti udržitelnosti nebo inovací (případně gastronomie), ačkoliv z výše uvedeného vyplývá, že jde o součást českého bizarního podnikatelského panoptika, skutečnost, že pan Turek vede politickou kampaň a že součástí této kampaně byla i akce na akademické půdě, činí rozhodnutí univerzity takřka neuvěřitelným.
Je navíc zjevné, že univerzita nemá snahu vlastní podíl na tragikomedii zlínského barcampu řešit. Rektor univerzity na dotaz zaslaný v pátek odpoledne odpověděl, že „není v jeho silách měnit program“, když se akce odehrává už druhý den ráno. To samozřejmě není pravda, vedení vysoké školy mohlo zabránit tomu, aby český populista, šířící demagogické názory ve prospěch vlastní politické kampaně, na univerzitní půdě vystoupil, takovou pravomoc pochopitelně má.
Zjevně však ani ex post neuznala univerzita za nutné se od akce distancovat. Na stránce s tiskovými zprávami není takové oznámení k dispozici.
Pokud tak univerzita neučiní, plně tím legitimizuje způsob, jak se v českém společenském diskurzu rozevírá tzv. Overtonovo okno přijatelnosti. Pokud se totiž podobný člověk, jako je pan Turek, může chlubit tím, že vystupuje na univerzitě (nikoliv jako studijní materiál psychoanalýzy, ale jako expert na udržitelnost a podnikání), navíc v období politické kampaně, pak je možné na tuto skutečnost vždy poukázat jako na precedent svého druhu stylem „podívejte se, kdy všude přednáším a kde všude mě berou vážně“. Ze strany univerzity jde o flagrantní pochybení s potenciálně destruktivními účinky. Tímto způsobem totiž dochází k normalizaci politického a odborného primitivismu, jehož následné působení zaručeně přinese pouze odklon společenské debaty od odbornosti k populistickému žvanění a posilování demagogie na úkor seriózního nastolování společenské a politické agendy. A tuto sklizeň následně ochutnáme všichni.
