Rakovina českého internetu

Účastnil jsem se jako host debaty na téma hybridního konfliktu. Uspořádali ji organizátoři SlavoniceFestu, multižánrového festivalu.

Společně se mnou byli v debatě Ivana Svobodová, novinářka z Respektu, Tomáš Bouška z Novinářského inkubátoru, koordinátor státního stratcomu Otakar Foltýn a moderátorka Kateřina Procházková z think tanku Sinopsis.

Nevíme o tom, že by na debatě byl nějaký zástupce Parlamentních listů. Přesto na tomto semidezinformační web rozhodl přinést o diskusi „zprávu“. Je možné, že Parlamentní listy založily svůj článek na přepisu záznamu z diskuse, což je samo o sobě v pořádku.

Co v pořádku není, to je žalostně nepřijatelný způsob přízemní dezinterpretace, s jakou Parlamentní listy zprávu o diskusi pojaly.

Zásadní pro každý článek v současném digitálním prostoru je titulek. Drtivá většina uživatelů internetu se dále než k titulku, případně ke krátkému perexu, nedostane. Tím pádem se z titulku stává samostatná, vysoce formativní zpráva, jejíž dopad je mnohem významnější než dopad celého obsahu pod ním.

Titulek článku Parlamentních listů o diskusi na SlavoniceFestu zní „„Stárnete, jste omezenější.“ Foltýn s podporou USA sepsul důchodce.” Jde o obludnou, několikavrstvou falzifikaci výroku, který Foltýn v diskusi pronesl. Koordinátor pro státní stratcom mluvil o tom, že pro stárnutí je zcela přirozené, že se člověk s věkem dívá do minulosti s určitou nostalgií, odpovídající faktu, že v letech produktivního života cítí člověk větší moc ve vztahu ke světu. Tím pádem také může na svět v pozdním věku nahlížet s určitou skepsí. Šlo pouze o jeden z uvedených faktorů možného vztahu ke světu ve staří a rozhodně nebyl namířen vůči současným seniorům, Foltýn ho uvedl jako něco, co se dotýká nebo bude dotýkat každého z nás. Foltýn tedy žádným způsobem „nesepsul důchodce“ a netvrdil, že jsou omezení. Je to prokazatelná a vědomá lež, dezinterpretace skutečnosti a tedy záměrně vytvořená dezinformace, která má popudit starší lidi vůči Foltýnovi, respektive vůči stratcomu a státu.

Zároveň tak Foltýn neučinil „s podporou USA“. Jde o další dezinterpretaci založenou na vytváření nahodilé vazby mezi výrokem Foltýna a  Novinářským inkubátorem, který debatu organizoval mimo jiné s podporou americké ambasády. Foltýn výše uvedeným způsobem zhodnotil přirozenou lidskou tendenci ke skepsi vlivem věku, aniž by tím někoho dehonestoval, urazil. S nikým svůj výrok nekonzultoval, nedostal k němu žádné „noty“, stejně jako jsem to nedělal já. O podpoře ambasády USA jsem se oba dozvěděli až poté, kdy se česká dezinformační scéna začala freneticky přiživovat na dezinformaci rozšířené Parlamentními listy. Ambasáda USA neměla žádný vliv na obsah debaty, je proto zcela absurdní - a nepochybně záměrné - vytvářet výše uvedené spojení v titulku.

Ještě jednou to shrnu:

Takhle koncentrovanou dezinterpretaci dokážou Parlamentní listy vměstnat do jediného titulku. Je to prokazatelně tupě demagogické a je to prokazatelně běžný modus operandi tohoto semidezinformačního webu, jehož strategií je kombinovat neutrálně laděné obsahy s bludy a tvrdit, že si má „vybrat čtenář“ (detailní analýzu zabývající se Parlamentními listy, doloženou odkazy na zdroje, jsem publikoval v roce 2021).

V případě článku o diskusi na SlavoniceFestu jde navíc s vysokou pravděpodobností o záměrné spojení, které v tomto případě odpovídá soudem uznanému označení Parlamentních listů coby ruské žumpy. Principiálně odpovídá spojení mezi difamační lží o Foltýnově výroku s kontextuálně nesmyslnou podporou ambasády USA záměru ruské autokracie označovat kritiky zločineckého ruského režimu za „zahraniční agenty“ (zákon zvaný FARA). Jde o záměr vykreslit kritiku jako vměšování se ze strany zahraniční mocnosti do svrchovaných záležitostí Ruska. Na základě podobných zákonů, které mimochodem přijalo i Maďarsko a chystá se k tomu i Slovensko. Tamní populistický premiér Fico manipulativně tvrdí, že vzorem je zákon USA z roku 1938, jehož cílem byla pouze registrace organizací napojených na zahraniční zájmy (třeba České centrum). Fico chce nicméně napodobit maďarský (tedy ruský) model, jehož cílem je paralýza jakékoliv organizace, která bude označena za „zahraničního agenta“ a znemožnění jejího fungování. Cílem je vytěsnit kohokoliv nepohodlného, kdo přijme i relativně nízké částky ze zahraničních zdrojů (typicky západních nadačních fondů) z veřejného prostoru a uzavřít tak občanský prostor jen pro ty, jejichž činnost je v souladu s doktrínou populistů a autokratů.

Parlamentní listy svým titulkem jednoznačně hrají na notu „nežádoucího ovlivňování českých zájmů zahraniční mocností“. Jejich manipulace sugeruje, že státní úředník napadá a dehonestuje seniory a že se to děje s podporou USA. Ve smyslu jednoho z prostředků dezinformačních kampaní, tedy relativizace jakékoliv odlišnosti mezi zájmy západu (tedy ve skutečnosti také zájmy Česka) a zájmy Ruska jde o přímou podporu bludu o tom, že Češi by neměli rozlišovat, zda jde o USA (Západ) nebo Rusko, neboť na obou stranách převládají zájmy nekompatibilní s našimi. Je to blud už jen z toho titulu, že s USA a Západem sdílíme bezpečnostní, ekonomické a kulturní struktury, stejně jako ústavní hodnoty, zatímco Rusko je vůči Česku (i vůči USA) v oficiálně nepřátelském vztahu.

Článek Parlamentních listů dále pracuje s dalšími, subtilnějšími manipulacemi, jako třeba zasazení výroku Ivany Svobodové o tom, že „Respekt píše vždy pravdu“. Výrok byl pronesen v jednoznačné nadsázce a sarkasmu. V případě mých výroků jsem označen za absolventa Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, byť v Parlamentních listech dnes už velmi dobře vědí, že mám také vystudovány Základy společenských věd na Pedagogické fakultě MU a dále mezinárodně uznávaný doktorát z mediální teorie z Fakulty společenských věd Univerzity Karlovy. Tato figura je pro Parlamentní listy běžná, cílem je snížit relevanci mých výroků. Našla by se v uvedeném textu celá řada dalších zkreslení, jelikož cílem Parlamentních listů je celou diskuzi a její účastníky diskreditovat.

Od okamžiku, kdy se prostřednictvím Parlamentních listů a jejich přidruženého okolí začala šířit tato prokazatelně lživá manipulace o diskusi, dezinformační scéna si našla ještě další části obsahu diskuse, které překroutila, vytrhla z kontextu a zasadila do kontextu úplně jiného. Výrok Foltýna o „sviních“, jenž byl původně myšlen zcela jinak, nabral ve virtuálním prostoru dezinformační drift, jehož jednou z posledních „nehod“ je přirovnání Foltýna k nacistům. Autorem toho přirovnání je Miloš Zeman, jehož ovšem server iDNES usvědčuje z faktu, že Foltýna kritizuje za překroucený výrok. Je jedno, jestli je Zeman jen informačním analfabetem, nebo manipulaci převzal záměrně. Za současné situace už si manipulace žije vlastním životem a stává se sociálně sdílenou realitou všech, kdo si dělají představu o světě ze zdrojů, jako jsou Parlamentní listy, případně jsou pro ně autoritami sui generis lidé, jako nebožák Zeman.

S existencí takových zdrojů, jako jsou Parlamentní listy, se v digitálním věku musíme smířit. Informační manipulace k němu neodmyslitelně patří. V informačně gramotné a tedy realitu převážně respektující společnosti by mělo být předmětem pobavení, když vlastníci mediální domu Naše média, kam patří i Parlamentní listy, mluví o tom, že prostřednictvím svých informačních zdrojů „bojují za svobodu slova“. Výše analyzovaný příklad, jeden z mnoha, ukazuje, že jde nikoliv o boj za svobodu slova, nýbrž o boj za možnost manipulovat veřejné mínění, nepokrytě lhát a podporovat nepřátelskou propagandu (k tomu můj dřívější text poukazující na praktiky a vlastnické pozadí vydavatelství Naše média).

I s tím se silná občanská společnost dokáže bezpochyby vyrovnat. Podobné zdroje by v takovém případě patřily do skupiny pohybující se na periferii společenské diskuse, sytící svou antisystémovou minoritu, která je skutečně - jak tvrdí Foltýn - ve stavu epistemologické smrti (Foltýn jim říká zombie). S čím se ale vyrovnává těžko, je legitimizace podobného informačního odpadu ze strany respektované instituce, jakou je Nadační fond pro nezávislou žurnalistiku (NFNŽ).

NFNŽ už několik let vydává mediální rating, v němž hodnotí jednak formální kritéria (dostupnost informací o autorech, redakci atp.), jednak ale začal postupně posuzovat i práci se zdroji a fakty, stejně jako formulace titulků a zneužívání clickbaitu (maximalizace prokliků na článek nekorektní formulací titulku). Nejde zdaleka o plnohodnotnou obsahovou analýzu, ale aspoň něco. Současné hodnocení Parlamentních listů je sice C, což znamená, že takový zdroj „většinou nebo vůbec nesplňuje novinářské standardy“. Jenže to je relativně nedávná změna. Několik let, během kterých se měnila kritéria ratingu, se Parlamentní listy pohybovaly v rozmezí přijatelnosti (rating B) a byť to nemělo potřebnou oporu v konstrukci ratingu, Parlamentní listy, jak je ostatně jejich programovým zvykem, používaly rating jako obhajobu a legitimizaci hrubého porušování všeho, co dělá seriózní žurnalistiku žurnalistikou (ještě jednou doporučuju výše uvedenou zevrubnou analýzu „žurnalistické“ praxe Parlamentních listů z roku 2021).

Posun ratingu ze strany NFNŽ lze sice hodnotit jako pozitivní signál, nicméně roky trvající legitimizace (byť nezáměrná) udělala své. Když jsem zhruba před dvěma lety mluvil se zástupcem společnosti Alphabet, jejíž vyhledávač Google nabízí přehled médií, a ptal jsem se, jak je možné, že jsou parlamentní listy zařazovány do news feedu, dostal jsem jasnou odpověď: NFNŽ hodnotí Parlamentní listy jako přijatelné. Dodnes nabízí Google Parlamentní listy v přehledu zpráv na prvních pozicích, ačkoliv se rating změnil. Současný ředitel NFNŽ David Klimeš zároveň na margo Parlamentních listů prohlásil, že věří na napravené hříšníky. Netuším, jak to myslí. Zde nejde o nějaký prohřešek z nevědomosti, o handicap daný nezkušeností nebo nedostatkem kapacit či dovedností, tedy nedostatek, který by bylo možné napravit. Jde o systematickou a dlouhodobou snahu manipulovat veřejným míněním ve prospěch hrubého populismu a často ve prospěch nepřátelských zájmů. O nějaké nápravě nemůže být řeč, neexistuje k tomu soudný předpoklad. Parlamentní listy a další podobné zdroje lze přirovnat k rakovině českého internetu. Jejich „bujení“, je podporováno samotným společenským organismem a růst podobných informačních „novotvarů“ v posledních letech způsobuje reálné oslabování demokratických principů. (Dez)informační zdroje tohoto typu zneužívají nepochopení konceptu svobody slova a jeho posunu k domnělému právu na lež, manipulaci a diskreditaci. Oslabování demokracie, jejích hodnot a svobod, je následně patrné na politických postojích. Dokud si tento fakt neuvědomíme a nezačneme vytěsňovat zdroje podobné Parlamentním listům na společenský okraj, budeme jako společnost zbytečně trpět ve prospěch těch, kdo této slabosti chtějí využít. Ve prospěch účelových dezinformatorů, populistů a nepřátelských, nedemokratických darebáckých států.