Článek
Po více než 100 letech od vzniku kulturně a politicky samostatného Československa a zvolení prvního „prezidenta filozofa“ hrozí, že dalším prezidentem bude jedinec, který de facto nezná Karla Čapka a pravděpodobně vůbec netuší, jak se psala doposud živá kulturní historie země. Historie země, kterou chce jako prezident vést, reprezentovat a na jejímž dalším kulturním vývoji by se jako prezident nutně podílel.
Vhled do zoufale tragikomického ponětí Andreje Babiše o světě, ve kterém žije, spustil vlnu primárních reakcí, které zaplavily sociální sítě. Ty se pohybují mezi pobavením či rozhořčením nad Babišovou neznalostí až po obviňování českého školství z tvrdošíjného trvání na encyklopedických znalostech, které bez kontextu nejsou k ničemu než k luštění křížovek.
Obojí je pravda a zároveň se - v daném kontextu - tyto reakce vzájemně nepopírají. Je nutné uvědomit si právě to, kým je český prezident, jaká je jeho role a tedy jaká má být jeho výbava.
Abych zároveň pochopil způsob uvažování lidí, kteří Andreje Babiše volili (a volit chtějí), prodiskutoval jsem toto téma právě s zástupcem této voličské skupiny.
Jak se dalo očekávat, Babišova ostudná neznalost základních faktů o světě vezdejším není sama o sobě pro jeho přesvědčeného voliče překážkou. Podle prezentovaného postoje prezident takové znalosti nepotřebuje, neboť jeho rolí je vyjednávat „obchody se zahraničím“ anebo vůbec vyjednávat na mezinárodní úrovni v různých oblastech státního zájmu. Z delšího rozhovoru jsem vyrozuměl, že představa některých voličů Andreje Babiše bude založena na interpretaci proklamací současného prezidenta Miloše Zemana o tom, co vlastně ve své roli dělá. Velmi významně to pravděpodobně souvisí s představou, že Miloš Zeman „dojednal obchody s Čínou a Ruskem“, což od něj bylo prozíravé, neboť to zaručuje Česku větší nezávislost na USA (cituji respondenta).
Jak je patrné, za postojem, který ospravedlní Andreje Babiše z neznalosti kulturní historie (a samozřejmě o to více ze základů biologie živočichů nebo astronomie) je pravděpodobně přesvědčení, že prezidentem může být kulturní analfabet, který ale svou protřelostí dokáže pro Čechy vyhandlovat ty „světové obchody“, od čehož je odvozována představa o zachování (či znovuzískání) suverenity. A to je disciplína, ve které je Andrej Babiš svými přesvědčenými voliči hodnocen vysoce pozitivně. Opět nikoliv na základě skutečnosti, nýbrž na základě interpretace proklamací, tentokrát samotného prezidentského kandidáta. Přece prokázal, že umí „řídit stát jako firmu“.
Jenže stát není firma, která se řídí diktátem maximalizovat zisk vlastníka - diktátora. A prezident státu v českém pojetí není žádný obchodník. Je to nejvyšší reprezentant identity, jejímž zdrojem je na právní úrovni ústava a na úrovni identitární právě kulturní amalgám vzešlý z historického zhodnocení a určité syntézy vtělené do kurikula, do obsahu vzdělávání. Zejména v literatuře, intelektualitě a politice. Proto je Karel Čapek, oba bratři Čapkové, tak důležitým prvkem české kulturní identity, jelikož všechny tyto roviny propojuje a zároveň jeho příběh odráží jednu z nejvýznamnějších epoch české identity, období emancipace úzce spojené s následným rychlým dopadem tragédie nacistické okupace.
Bylo zajímavé sledovat, kterak toto vše zůstává při rozhovoru s voličem Andreje Babiše opomíjeno, ale zároveň je za vzor hodný následování předkládána britská monarchie a zejména nedávno zesnuvší královna Alžběta II. Inu, nelze zřejmě nalézt větší kontrast mezi reprezentantkou britské identity, která byla ke své roli připravována zcela cíleně právě na míru uzpůsobeným studiem a podporována pečlivě pracujícím podpůrným aparátem, jehož jedním z hlavních cílů je nedopustit, aby byli panovník nebo panovnice vnímáni jako ignoranti. „Obchodní“ talent britského panovníka spočívá právě ve skvělé reprezentaci britské identity, v reprezentaci na vysoké úrovni, nikoliv v handlování. V tom druhém je Andrej Babiš zřejmě docela schopný. V tom, co je pro prezidentskou roli v českém pojetí důležité, je zcela diskvalifikován. Je smutným symbolem kulturní amnézie, tedy ztráty paměti. A nebezpečím její náhrady něčím jiným, čímkoliv, co je zrovna po ruce a hodí se do krámu. A že se do krámu další den hodí něco úplně jiného? Výborně, právě k tomu je vždy prázdná tabule Babišovy osobnosti vhodná.
Snad nad tím budou přesvědčení voliči Andreje Babiše uvažovat. Věřím totiž, že jim to není jedno. Jen je těžké po mnoha letech a mnoha rozhodnutích připustit, že došlo k omylu. Je ale stále možné stejnou chybu neopakovat.
