Článek
Měl jsem schůzku s investorem ve věci digitální vážné hry pro teenagery na téma duševní zdraví. Vzpomněl si na příběh svých známých. Starší, zámožný muž si našel mladší partnerku. Její koníček: postování fotek a videí z jejich drahých dovolených, na které málokdo dosáhne. Na Instagramu má velký, vlastně obří počet sledujících. Komentoval to slovy: „Vytváří pro drtivou většinu lidí nedosažitelnou iluzi, ale trvalá přítomnost takové iluze z ní dělá zdánlivou normalitu.“
Je to tak. Sociální sítě vytváří frustraci. Frustraci z toho, že nelze dosáhnout na to, co si malé procento lidí může dovolit a čím se potřebuje chlubit při honbě za dopaminem způsobeným lajky na sociálních sítí.
Není to zdaleka jen tento problém, který sociální sítě způsobují. V Česku existují odhadem stovky, možná menší tisíce tzv. influencerů. Často jde o velmi mladé lidi, teenagery, kteří získali na Instagramu nebo TikToku popularitu velmi banálním, jednoduchým způsobem: zaujali pozornost tím, že se fotí (holky), případně komentují hry (kluci). V okamžiku, kdy se čísla jejich sledujících přehoupnou přes kritickou mez, v Česku to mohou být vyšší desítky tisíc, stávají se zajímaví pro marketingové účely. Začnou se na ně obracet modní, kosmetické nebo jiné značky a nabízejí jim nejprve barter (udělej nám reklamu a dáme ti věci), posléze finanční odměnu. Z některých se tak takřka přes noc stanou úspěšní „podnikatelé“, kteří těží z algoritmů sociálních sítí, jako je Instagram. Tento algoritmus je velmi jednoduchý, čím více lidí vás sleduje, tím více se váš obsah objevuje i těm, kdo ho nesledují.
Důvod je jednoduchý, sociální sítě, respektive jakákoliv velká digitální platforma nabízející své služby „zdarma“, monetizuje čas, který na ní strávíme. Čím déle tam jsme, tím vyšší je pravděpodobnost, že si koupíme něco na základě reklamy, kterou taková platforma zprostředkuje.
Z hlediska businessu to funguje skvěle. Zisky sociálních sítí, které takto kalkulují, jsou astronomické. Jen za třetí čtvrtletí roku 2023 uvádí společnost Meta (Facebook, Instagram, WhatsApp, Messenger atd.) tržby přes 34 miliard dolarů a čisté příjmy přes 11,5 miliard dolarů. Přiznaný čistý příjem za jedno čtvrtletí tak dosahuje úrovně ročních výdajů na české školství, druhé největší kapitoly státního rozpočtu.
Otázka, kterou zdůrazňuje žaloba většiny států USA, zní, za jakou cenu. Žaloba staví na přesvědčení, že sociální sítě Mety vedou prostřednictvím analýzy dat, která každý uživatel sociálních sítí na základě dohody s provozovatelem platformy dává k dispozici, k jejich zneužití v neprospěch uživatelů. Tím, že vaše chování (data) dokáže algoritmus velmi dobře analyzovat, dokáže vám také nabízet takový obsah, který vás vede k vyšší míře užívání. A žaloba poukazuje na to, že taková manipulace způsobuje dětem a dospívajícím, lidem právně neodpovědným za jejich jednání, závislost, případně jinou újmu. V roce 2021 Frances Haugenová, bývalá zaměstnankyně společnosti Meta, poukázala na interní data společnosti, která indikovala, že Instagram u mladých lidí zvyšuje psychickou zranitelnost v souvislosti s poruchami příjmu potravy (anorexie, bulimie) a výskytem sebevražedných myšlenek. Lze se oprávněně domnívat, že v případě úzkosti nebo sebepoškozování to bude podobné.
Můžeme tedy směle konstatovat, že toxicita zdánlivých vzorů, které vytvářejí pro dospívající nedostižné a přitom „fakeové“ ideály, přivádí mnoho mladých lidí k neřešitelné frustraci. Ale to není vše. Kybernetický mobbing, šikana, má dalekosáhlé a dlouhotrvající dopady. Obsah, který děti a dospívající na sociálních sítích sledují, může těžce pokřivit jejich vnímání světa, ať už se jedná o brutální násilí, nejrůznější formy pornografie, případně mnohem méně zjevné formy cynismu, často skrytého za „humor“. Vztahy navazované v digitální světě trpí mělkostí a pokrytectvím, protože za sebe necháme hovořit a zjevovat se „avatary“, vyumělkované obrazy toho, jak si myslíme, že bychom měli vypadat nebo vystupovat.
Samozřejmě vedle toho je to vše užitečné, co nám sociální sítě mohou poskytnout, ale k tomu se člověk dopracuje teprve tehdy, kdy je schopen eliminovat rizika. A to neumí ani spousta dospělých, natož když do digitální džungle vstoupí osobnostně nedospělé děti.
Na řadě míst rozvinutého euroatlantického světa si to začínají uvědomovat. Kromě žaloby 33 států USA můžeme uvést například návrh, na nějž před pár dny upozornila britská média. Vláda Velké Británie uvažuje o omezení přístupu na sociální sítě mladším 16 let. Důvody jsou tytéž, o nichž je řeč v tomto textu.
Myslím, že bychom měli velmi rychle dojít k tomu, jak nastolit v digitální džungli větší míru odpovědnosti, a to zejména na straně provozovatelů platforem. Protože takovou odpovědnost v současnosti nenesou. Tu největší odpovědnost ale mají rodiče. A tak to bude i kdykoliv v budoucnosti. Nedokážu si třeba představit, že bych svému dítěti dovolil nainstalovat si TikTok. Nejen že jde o síť s největší mírou toxicity, její vazby na totalitní Čínu a shromažďování dat o uživatelích jsou samy o sobě hrozbou.
V listopadu 2023 zveřejnil na síti X (dříve Twitter) velmi zajímavé vlákno Ivo Zelinka, velitel Skupiny kybernetických a informačních sil Armády České republiky. Poukazuje v něm na to, že se na síti TikTok lavinovitě šíří dopis někdejšího vůdce islamistické teroristické organizace Usámy Bin Ládina, na nějž se řada mladých lidí odvolává ve svém odporu vůči státu Izrael. Zelinka dále uvádí, že nějakých 30 % mladých Američanů (generace Z) konzumuje zpravodajství právě skrz tuto sociální síť, přičemž jejich počet meziročně skokově narůstá.
Co je na tom varovného? TikTok je sociální síť provozovaná čínskou společností, která je vázána povinností spolupracovat s čínskou, tedy komunistickou, tedy totalitní vládou. Jakákoliv data, která sdílí uživatelé TikToku, jsou tedy potenciálním předmětem zneužití nejen pro účely ekonomické, jak uvádí žaloba 33 amerických států proti Metě, ale také ze strany systému, který je demokracii nepřátelský a snaží se ji potírat všude, kde má dosah. Příkladem nechť je Hong Kong i snaha znemožnit demokratickou formu sebeurčení na Taiwanu.
NATO upozorňuje na bezprostřední bezpečnostní hrozbu ze strany Číny, uvádí Zelinka a zakončuje své vlákno přirovnáním, že nechat TikTok působit v našem digitálním prostředí je stejné, jako kdyby v Londýně v letech 2. světové války rozdávali v trafikách zdarma nacistický časopis Der Stürmer. Nutno dodat, že instituce EU a některé instituce v Česku vydaly směrnice, podle kterých nesmí zaměstnanci používat TikTok na pracovních digitálních zařízeních. Víc jsme zatím nedokázali.
K tomu lze dodat pouze jediné: Naše lhostejnost k působení sociálních sítí na děti a dospívající je stejná, jako kdyby nám bylo jedno, jestli děti a dospívající pijí alkohol, berou extázi, šňupou kokain nebo si píchají pervitin.
