Článek
Proč vás tělo k někomu pustí a k někomu ne?
Když vás někdo přitahuje, je to jasné, chemie zapůsobila. Ale je tu ještě něco kromě chemie – energie.
Nikdy nespěte s někým, kým byste nechtěli být. Zní to tvrdě? Možná
Když se s někým spojíme, není to jen tělo na tělo. Je to aura na auru. V ten moment se stáváte spojenými nádobami. Pokud do sebe pustíte někoho, kdo v sobě nese chaos, vztek nebo pocit oběti, neodcházíte ze schůzky sami. Odnášíte si kousek toho bahna v sobě.
Můžete si představit svou auru jako čisté bílé plátno. Každý intimní partner na něj udělá čáru. Někdo ho rozzáří zlatou barvou a někdo přes něj vylije černý smutek. Čím víc partnerů bez ladu a skladu, tím větší chaos na plátně. A tenhle chaos pak vysíláte do světa – a divíte se, že přitahujete další komplikované situace a vztahy.
Myslíte si, že sex je prostě jen sex. Že je to ventil. Ale vaše tělo vám říká něco jiného. Po některých lidech se cítíte vyčerpaní, špinaví zevnitř, nebo se nemůžete zbavit myšlenek na ně, i když vám za to nestáli.
Já už vím, proč se jejich energie ve vás ubytovala. Při intimitě totiž dáváme tomu druhému „povolení“ vstoupit do našeho nejhlubšího pole. Vytvoří se neviditelné vlákno, kterým k vám jeho nálady, strachy a problémy proudí ještě dlouho poté, co se obléknete a odejdete. Doslova do sebe nasáknete to, kým ten druhý je.
Dnes, když se podívám na muže, neptám se jen, jestli je přitažlivý. Ptám se:
Chci mít v sobě jeho klid, nebo jeho chaos?
Chci, aby se jeho způsob vidění světa otiskl do mé aury?
Je to člověk, jehož kvality bych chtěla mít i já?
Pokud cítíte, vy ženy, že v sobě nesete energetické stopy minulosti, nezoufejte. Jde to vyčistit vědomým rozhodnutím, solnými koupelemi, meditací a hlavně – přestat k sobě pouštět lidi, kteří za to nestojí.
Vaše intimní energie je to nejcennější, co máte. Je to palivo pro vaši kreativitu, vaši sílu, váš život. Nedávejte ho někomu, kdo si po sobě ani neumí uklidit vlastní život.
Hlídejte si svůj prostor. Buďte tou, která si vybírá, kdo smí vstoupit do vašeho chrámu. Protože domov (i ten vnitřní) je tam, kde je vám dobře – ne tam, kde musíte uklízet cizí nepořádek.
Být vybíravá není známka namyšlenosti, je to projev nejvyšší úcty k sobě samé.
A co vy?
Kdo má momentálně klíče od vašeho chrámu? Je to někdo, kým byste chtěly být i vy samy? Cítíte to také tak, že s každým spojením dáváte kus své záře?
Napište mi, jestli věříte na neviditelnou stopu, kterou v nás druzí zanechávají.
