Článek
Moderní doba nám namluvila, že ideální žena by měla zvládnout všechno. Být finančně nezávislá a dravá v práci, mít dokonale uklizený byt, navařenou teplou večeři, u toho skvěle vypadat a ještě být partnerovi neustálou oporou.
Výsledek tohoto modelu?
Ženy jsou vyčerpané a z ložnic se tiše, ale jistě vytrácí to nejdůležitější – chuť, vášeň a přitažlivost.
Příčina není v tom, že by se lidé přestali milovat.
Je to v rozložení energií.
Pokud žena táhne celou domácnost, hlídá rodinný rozpočet, plánuje kalendář akcí, vozí děti na koníčky, po cestě domů odtahá nákupy a ještě do toho žehlí rodinné průšvihy nebo neschopnost partnera řešit problémy, automaticky přepíná do takzvané mužské energie.
Tichá dominance
Musí být tvrdá, racionální, výkonná a neustále ve střehu. Nemá prostor vydechnout. Necítí se v bezpečí. Z ženy se tak stává spíše manažerka života svého muže než jeho milenka.
I když už dávno nežijeme v jeskyni, lovíme slevy na e-shopech a umíme si samy natankovat auto, ta touha po bezpečí v nás zůstala. A má to svůj logický důvod, na který zapomínáme:
Příroda nás zkrátka vybavila k mateřství a péči, což jsou období, kdy jsme přirozeně zranitelnější. Naše podvědomí proto neustále hlídá okolí a hledá partnera, který dokáže zajistit zázemí.
Dnešním „lovem mamuta“ už není fyzická síla.
Znamená to schopnost muže rodinu zabezpečit – ať už finančně, nebo organizačně.
Navíc ten náš slastný ženský pocit klidu a odevzdání řídí hormon oxytocin. A ten se nám nevyplaví z toho, že samy hrdinně zaplatíme složenky, ale z toho, že nás chlap obejme a my víme, že na věci nejsme samy.
Bezpečí už dnes nehledáme před šavlozubým tygrem, ale v emocích. Žena potřebuje vidět, že když se hroutí svět (nebo její hormony), chlap neuteče, nesesype se a zůstane stát jako skála.
Pocit bezpečí tvoří muž, který plní své sliby, a když se mu svěřujeme, dokáže nás jen mlčky obejmout a naslouchat, aniž by nám okamžitě nutil pět logických řešení nebo nám vysvětloval, že to „zase moc hrotíme“.
Rozhodně už se nebavíme o modelu z minulého století: „Já platím, ty vař a mlč.“
Moderní bezpečí vzniká tam, kde oba ví, že se na sebe mohou na tisíc procent spolehnout. Žena se může uvolnit tehdy, když muž respektuje její intuici a oceňuje to, jak z obyčejného bytu dokáže vykouzlit domov.
Vyčerpání v moderních vztazích totiž často pramení z přetížení obou partnerů.
Podstata fungujícího vztahu spočívá v týmové spolupráci a vzájemném krytí zad, nikoliv v soutěži o to, kdo toho zvládne víc.
Cílem není házet veškerou vinu na muže – i oni čelí obrovskému tlaku. Muži často pasivitu nevolí ze sobectví, ale proto, že jim žena pod tlakem vlastní úzkosti zkrátka nedá šanci iniciativu převzít. Jde ale o to si přiznat, že pokud žena jede neustále v režimu „lovce“, zkrátka ztrácí uvolněnost potřebnou pro vášeň.
Skutečný oheň přitažlivosti se vrací tam, kde se žena cítí v bezpečí, a muž se stává spolehlivou oporou, která přebírá zodpovědnost za krizové situace.
Je to model starý jako lidstvo samo: muž by měl přinést mamuta a žena pečovat o oheň.
V dnešní době to už samozřejmě neznamená, že žena nesmí pracovat nebo mít vlastní peníze. Přinést mamuta dnes znamená přinést do vztahu pocit jistoty a spolehlivosti.
Znamená to, že muž převezme zodpovědnost za krizové situace. Že je tím pevným bodem, o který se žena může opřít, když se svět hroutí. Má své partnerce krýt záda, aby ona nemusela být 24 hodin denně v bojovém režimu přežití.
Jak to vypadá v praxi?
Vezměme si takový obyčejný rodinný výlet:
Když žena loví mamuta:
Žena už celý týden plánuje trasu. V pátek do noci pere, žehlí, balí, nasmaží řízky, chystá náhradní oblečení pro děti a lékárničku. V sobotu ráno všechny vzbudí, v autě dělá kopilota, za jízdy zoufale uklidňuje děti, které se po delší cestě na zadních sedačkách mění v nepříčetné harpyje . Po příjezdu kupuje lístky, hlídá čas a organizuje. Muž se jen „účastní“. Odřídí cestu, ale ještě má u toho uštěpačné poznámky typu: „Proč jedeme zrovna tudy?“ a „Kde mám sluneční brýle?“ Výsledek? Žena přijíždí na místo strhaná, podrážděná a jede na autopilota v módu přežití.
Když muž přinese mamuta:
Muž přijde s nápadem a zajistí výlet. Zjistí si trasu, natankuje auto, koupí vstupenky nebo vyřeší parkování. Ví, kam se jede, a když narazí na uzavřenou silnici, nepanikaří a nenadává, ale prostě najde objížďku. Žena se postará o to „teplo krbu“ – připraví jídlo, naladí děti a vytvoří pohodu. Může vypnout kontrolní radar v hlavě a užít si přítomný okamžik. Uvolní se do sedadla spolujezdce, poslouchá hudbu a usmívá se. Cítí se vedená a v bezpečí.
Je potřeba si na rovinu říct jednu zásadní věc.
To, že žena chce a potřebuje, aby muž občas převzal vedení a řešil krizové situace i běžnou logistiku, rozhodně není známkou její lenosti.
Většina z nás by to fyzicky i organizačně s přehledem zvládla sama a ještě by u toho stihla vyřídit tři telefonáty.
Jde ale o tu obrovskou daň, kterou za to platíme. Ženská energie potřebuje prostor pro klid, aby mohla zářit. Pokud se má žena cítit jako žena, potřebuje mít možnost přijímat ochranu.
Jen tak se může přestat bránit a jen tak v ní může volně proudit ta pečující, smyslná a uvolněná energie, která pak dělá domov domovem.
Pokud ovšem muž tuto roli ochránce a řešitele problémů z nějakého důvodu odmítne, ženě nezbyde nic jiného než jít toho pomyslného mamuta ulovit sama.
Vrávorá pod jeho tíhou, cestou domů ještě posbírá dřevo na oheň, postará se o všechny a o všechno. Když pak večer konečně padne vyčerpáním, muž se upřímně diví, že nemá náladu na intimitu a sex.
Láska totiž není jen o citech, je hlavně o činech.
Až příště ponesete těžký nákup, po cestě budete za pochodu žehlit další partnerův průšvih a v hlavě plánovat pět věcí naráz, uvědomte si jedno: žena nemusí zvládnout všechno.
Odložit zbroj není slabost, ale naprostá nutnost.
Pokud se má do ložnic vrátit vášeň, musíme zkrátka přestat lovit mamuty. Ten skutečný oheň totiž může hořet jedině tam, kde se žena cítí v bezpečí a má prostor být ženou.
A jak to máte vy? Kdo u vás doma loví mamuta?
S láskou ❤️
