Článek
Stalo se mi to nedávno.
Skončila jedna taková docela slibná postelová akce a já se v duchu těšila na to, co miluju nejvíc – na klasický rituál doznívání, kdy mě chlap drží tak pevně, jako by mě chtěl chránit před celým světem.
Jenže kdepak, muži mají po intimní chvíli úplně jiné plány. Místo polibků do vlasů a tichého objímání přišla sprcha, která by probrala i mrtvolu.
Z polštáře vedle mě se ozvalo:
„Tak co, byl jsem dobrej?“
No řekněte, co byste v té chvíli na mém místě dělaly vy?
Zatímco my ženy po sexu toužíme po klidu, realita v ložnici mívá různé podoby.
Muže bychom po aktu mohly rozdělit do tří základních kategorií.
První skupina okamžitě usne (říkejme jim pracovně manželé).
Druhá skupina se musí rychle obléct a jet domů (to jsou taky manželé, ale cizí).
A pak je tu třetí kategorie – muži, kteří položí tu zásadní otázku.
V tu chvíli v ložnici začíná tisková konference.
A pro ty z nás, které neumí lhát, nastávají horké chvilky.
Tato otázka totiž vyžaduje diplomatické schopnosti nejhrubšího zrna, bleskové reflexy a občas i solidní herecký výkon.
Ostatně, lepší než ten, který zrovna předvedl šmudla, co se ptá:
„Byl jsem dobrej?“
Mezi pravdou a mezinárodním konfliktem
V tu chvíli se vaše mysl rozdělí na dvě poloviny.
Ta první – upřímná – má chuť říct něco jako:
„Hele, na to, že to trvalo stejně dlouho jako otravná reklama na Alzu a tvoje technika připomínala leklého kapra těsně před Vánoci, to docela šlo.“
Jenže pak je tu ta druhá polovina.
Ta, která ví, že mužské ego v ložnici je křehčejší než skleněná ozdoba po babičce na vánočním stromku a analyzuje každý váš pohled, natož výtku.
Stačí jedno špatné slovo, blbá intonace nebo vteřina váhání a spustíte psychologické drama, vedle kterého je Shakespearův Hamlet jen slabý odvar.
Chlap se otočí ke zdi, začne přemýšlet o smyslu života a vy místo spánku strávíte další dvě hodiny tím, že ho ujišťujete, že je to pořád ten největší alfa samec v okrese.
Takže co uděláte? Nasadíte ten nejvíc sexy úsměv, zhluboka se nadechnete a řeknete: „Zlato, byl jsi úžasnej!“
Musíme si přiznat jednu věc: chlapi jsou v tomhle hrozně roztomilí. Můžou šéfovat nadnárodním korporacím, stavět domy, kácet stromy a tvářit se, že je nic nerozhází.
Ale jakmile shodí trenky, promění se v malé kluky, kteří v mateřské školce namalovali obrázek a teď čekají, až jim ho maminka připíchne magnetem na ledničku a řekne, jak moc jsou šikovní.
Mužské postelové ego potřebuje palivo. A tím palivem je chvála. Oni prostě chtějí slyšet, že ten gól dali, i když to byla občas spíš umatlaná remíza na domácím hřišti.
Nejhorší situace nastává, když se jako ženy snažíme o věcnou a upřímnou kritiku.
Věta: „Zlato, nemohl bys příště trochu ubrat na rychlosti a víc se soustředit na jedno místo a nepřeskakovat z jedné erotické zóny na druhou?“ se v mužském překladači okamžitě přemění do: „Jsi úplně neschopnej, vůbec ti to nejde a tvoje bývalá přítelkyně ti celou dobu lhala.“
Následuje tichá domácnost, kdy chlap odmítá jít i vynést koš, protože má pocit, že selhal jako lovec mamutů a zklamal celou evoluci.
Jak chválit a nelhat?
Abychom z ložnice neodcházely s pocitem, že jsme právě podaly falešné daňové přiznání o stavu naší rozkoše, je potřeba se naučit s mužským egem pracovat chytře.
Tady je pár osvědčených triků:
1. Používejte neurčité komplimenty: Věty jako „To bylo tak intenzivní!“ nebo „Ty mě vždycky tak hrozně unavíš!“ fungují skvěle. Jsou stoprocentně pravdivé (intenzivní to být mohlo, i když krátce, a unavená jste taky) a partner si do nich promítne přesně ten úspěch, který slyšet potřebuje.
2. Oceňte detaily: Pokud celkový výkon nebyl zrovna na michelinskou hvězdu, najděte si jednu věc, která se povedla. „Ten začátek s tím polibkem na krku byl neuvěřitelnej.“ On bude mít radost, že si všímáte jeho taktiky, a vy jste nelhala.
3. Navigujte jako zkušená kopilotka: Místo říkání, co dělá blbě potom, ho veďte v průběhu. Ale pozor, žádné povely jako na cvičišti. Funguje metoda cukru a biče – když udělá správný pohyb, vydejte zvuk, jako byste právě vyhrála ve sportce. On si ten zvuk zapamatuje a příště to zopakuje, protože jeho ego bude chtít ten potlesk v aréně slyšet znovu.
Na konec je vlastně fajn, že jim na tom tak záleží.
Znamená to totiž, že nás chtějí udělat šťastné (nebo aspoň chtějí mít pocit, že nás šťastné udělali).
A dokud se po sexu ptají, pořád je v tom vztahu snaha a jiskra.
Takže milé ženy, až se dneska večer zase ozve to tiché: „Byl jsem dobrej?“, pohlaďte ho po vlasech, dejte mu pusu a řekněte mu to.
To jedno malé poplácání po egu vás nic nestojí a v ložnici bude klid. Jak říkala moje babička, musíš ho utáhnout na vařený nudli.
A pokud to náhodou příště zase odflákne?
Od toho máme v nočním stolku věrného kamaráda Roberta. Na rozdíl od vašeho partnera má Robert hned několik rychlostí, vyměnitelnou baterii, nečeká po výkonu potlesk vestoje, a hlavně se vás po skončení nezeptá, jestli byl dobrej. Prostě jen blikne, že chce do nabíječky.
A jak jste na tom vy?
Naléváte partnerům čisté víno, nebo doma taky držíte bobříka diplomacie? Napište mi do komentářů!
Baví vás moje články a nechcete o žádný přijít? Moc mě potěší, když nahoře na začátku článku kliknete na tlačítko Sledovat. Každý váš odběr mi dělá obrovskou radost a dodává inspiraci do dalšího psaní ze života! Děkuji vám.❤️❤️❤️
