Článek
Znáte to.
Jsou lidé, kteří nevyhodí ani tvrdý chleba, vodu z vaření brambor použijí na česnekovou polévku a když vidí zbytečně rozsvícené světlo, berou je mrákoty.
Přesně taková je moje kamarádka. Racionální ženská, co z duše nesnáší plýtvání – ať už jde o jídlo, vodu, nebo naše daně. A navíc se řídí jedním naprosto přesným a staletími prověřeným krédem:
Když v životě neumíš dělat vůbec, ale vůbec nic, jdi dělat politiku.
Tento víkend proběhly volby. A my dvě jsme u toho tak trochu nevěřícně kroutily hlavou. Ne nad tím, koho lidé volí, ale nad tím, jak se to celé pořádá.
Upřímně, vysvětlí mi někdo, proč máme v dnešní době volební místnosti vzdálené od sebe třeba jen 100 metrů? Nebo rovnou tři různé okrsky naplácané v jedné jediné škole?
To jsme se fakt změnili v národ takových lenochodů, že nezvládneme ujít o blok dál?
Připadá mi to, jako by stát nejraději zavedl volební urnu do každé rodiny.
Chápu, argument zní, že se to dělá proto, aby komise stíhaly večer rychleji sčítat. Ale když se nad tím zamyslíte, je to stejně ukázkové vyhazování peněz oknem. Komisaři za ten víkend dostávají zaplaceno dost na to, aby ty lístky zvládli spočítat. A jestli nestíhají? Tak jich prostě posaďte víc do jedné velké místnosti!
Místo toho veřejné rozpočty platí dvojité pronájmy za více místností, zbytečně se svítí a topí na X místech, která by vůbec nemusela být otevřená, a čím víc je zbytečných místností a logistiky, tím víc peněz letí do luftu.
Zatímco ze všech stran slyšíme, jak máme šetřit, utahovat opasky a neplýtvat, stát a obce rozhazují miliony za luxus toho, aby se okrsky dělily málem po jednotlivých ulicích.
A to není všechno. S kamarádkou se zcela logicky ptám i já na další věc:
Kde skončí všechny ty tisíce billboardů, plastových plachet a natónovaných fotografií?
Už teď, těsně po volbách, se to válí roztrhané na zemi, lítá to po ulicích a příroda tyhle toxické sliby bude zbytečně trávit ještě staletí.
Proč někoho nenapadne naprosto jednoduchá věc – když něco dělám, tak to dělám bez zbytků?
Z nás dělají ekologické fanatiky, co musí pít brčkem z rozmočeného papíru a třídit každou roličku, ale oni sami po sobě zanechávají tuny nerecyklovatelného odpadu.
Kdo u práce neumí přemýšlet tak, aby po něm nezůstala jen spoušť, ten prostě nemá u válu co dělat.
Moje kamarádka ale není ten typ, co by zůstal trucovat doma na gauči. Své volební právo bere vážně a odevzdat hlas prostě šla.
Ale protože s touhle politickou šarádou a plýtváním bytostně nesouhlasí, rozhodla se, že jim svůj názor sdělí po svém. Pěkně od podlahy. Vzala plachtu s kandidáty, ignorovala úhledné křížky a přes celý papír vysekla nádherný, geometricky naprosto přesný kosočtverec s čárkou.
A aby v tom nebyla sama, její parťačka – evidentně žena se stejným citem pro detail a spravedlnost – na ten svůj lístek pro změnu nakreslila protikus. Yin a Yang české politiky v praxi.
Zda je ten hlas platný? Podle zákona vlastně ano. Pokud ten lístek vyloženě neroztrhly, příslušná strana svůj bod i přes tohle umělecké dílo dostala.
Ale ten vzkaz pro komisi, která tu obálku musela večer rozbalit, je jasný jako facka:
Vážíme si toho, že můžeme volit, ale to, co předvádíte, nás štve tak moc, že jsme vážily cestu až sem, jen abychom vám mohly nakreslit to, co si o vás všech doopravdy myslíme.
A upřímně? Možná kdyby takových kosočtverců našli v urnách víc, konečně by jim nahoře došlo, že lidé nejsou slepí a to jejich plýtvání jim prostě žrát nebudou.
A jak jste víkendový svátek demokracie prožili vy? Hodili jste tam poctivý hlas, nebo jste měli chuť nakreslit něco podobného? Těším se na vaše názory v komentářích!
