Článek
Máte slovo na jazyku, ale ono se prostě rozplyne těsně předtím, než ho vyslovíte? Díváte se do papírů a písmenka dávají smysl, ale celá věta ne?
Spousta lidí vám s úsměvem řekne, že je to věkem. Že „skleróza nebolí“. Ale vy cítíte, že o tohle nejde. Tohle není to milé zapomínání, kde jsou klíče. Tohle je MOZKOVÁ MLHA.
Není to tma, je to šedivý závoj. Jako byste žili pod vodou nebo v příliš tlustém svetru. Svět kolem vás běží v plné rychlosti, ale vaše vnímání má „zpoždění“. Cítíte se unavení, i když jste spali celou noc, a odpojení od všeho, co se děje kolem.
Proč se to děje? Není to známka toho, že váš mozek odchází do důchodu. Je to kontrolka na palubní desce, která bliká a říká: „Máš toho moc. Jsi přetížená.“ Často přichází po velkém stresu, po dlouhodobém trápení nebo když vaše tělo bojuje s únavou, kterou jste dlouho ignorovali. Je to způsob, jakým váš mozek říká: „Dost. Teď se vypnu, abych nevyhořel úplně.“
Ten pocit, kdy víte, co chcete říct, ale mozek prostě „nedodá“ ten správný výraz, je frustrující. Člověk si připadá hloupý. Ale nejste! Vaše vnitřní knihovna je v naprostém pořádku, jen v ní někdo na chvíli zhasnul světlo a vy teď v té mlze hledáte správnou poličku o něco déle.
Jak z toho ven? Nejhorší je na sebe tlačit. Tím se mlha jen zahustí.
1. Přestaňte se omlouvat. Nejste „mimo“ schválně. Prostě teď jedete na úsporný režim.
2. Dýchejte. Někdy stačí pět minut klidu bez telefonu, abyste se vrátili do těla.
3. Laskavost k sobě.Když zapomenete slovo, zasmějte se tomu. Jakmile zmizí stres z toho, že „musíte fungovat“, mlha se začne rozplývat.
Možná je ta mlha dar. Možná nás nutí přestat analyzovat minulost, přestat plánovat budoucnost a prostě jen BÝT. Protože v mlze se stejně nic jiného dělat nedá.
Až se příště zase „ztratíte“ uprostřed věty, nepropadejte panice. Nejste nemocní. Jen vaše duše i tělo volají po pauze. Dopřejte si ji. Ta jasná obloha se zase vrátí.
