Článek
Zkuste se na chvíli zastavit a zavřít oči. Představte si obrovský prostor. Otevřete dveře a uvnitř stojí úplně každý, kdo kdy prošel vaším životem. Od první lásky ze školy až po souseda, kterého jste potkali jen jednou. Tisíce tváří. Koho by vaše oči v tom davu začaly hledat jako prvního? Tenhle okamžik v naší mysli totiž není náhoda. Je to zpráva o tom, co v hloubi duše doopravdy prožíváme.
První lásky
Touha po přijetí
Jako první se oči většinou stočí k těm, kteří nám kdysi rozbušili srdce. Ty první čisté city, ale i ty konce, co bolely. Pokud vaše oči hledají právě je, psychologové říkají, že v současném životě možná podvědomě postrádáte vášeň nebo pocit, že jste pro někoho výjimeční. Nehledáte ani tak toho člověka, jako spíš tu verzi sebe sama, která byla tehdy plná naděje a bezstarostnosti.
Rodina
Potřeba bezpečí v nejistém světě
Hned vzápětí naše oči pátrají po rodičích nebo sourozencích. Jsou to lidé, se kterými nás pojí krev a tisíce společných vzpomínek, ale i nevyslovených bitev. Pokud hledáte je, signalizuje to vaši vnitřní potřebu bezpečí a ochrany. V dospělosti je v davu hledáme tehdy, když se cítíme unavení zodpovědností a chceme mít na chvíli pocit, že jsme zase to dítě a máme se o koho opřít.
Ti, kterým dlužíme odpuštění
Volání po klidu
Třetí skupinou jsou lidé, kteří nám ublížili, nebo ti, kterým jsme ublížili my. Ta touha podívat se jim do očí a konečně to ze sebe shodit. Pokud vaše oči vyhledávají své „nepřátele“, znamená to, že vás minulost stále drží v šachu. Vaše duše volá po klidu a pochopení, že držet v sobě starou křivdu je jako nosit těžký kámen, který vám brání jít dál. Odpuštění v téhle místnosti není pro ně, ale pro váš vlastní klid a mír.
Naši „neviditelní“
Hodnota času, který vypršel
A pak je tu ten nejtišší kout místnosti. Tam stojí oni. Naši dědečkové, babičky a blízcí, všichni ti, kteří pro nás byli samozřejmostí. Věděli jsme, že tu jsou, a tak jsme návštěvu nebo zavolání odkládali, protože vždycky bylo něco „důležitějšího“. Práce a kariéra, starosti. Pokud vaše oči hledají právě je, znamená to, že jste dospěli k té nejdůležitější životní hodnotě. Už víte, že vztahy a kořeny jsou víc než jakýkoliv úspěch. Je to projev vnitřní zralosti, která ale bolí, protože si uvědomujeme, že jsme s časem šetřili tam, kde jsme měli dávat plným srdcem.
Tahle místnost sice v realitě neexistuje, ale naše svědomí v ní bydlí každý den. Všechny ty nablýskané věci kolem nás jsou jen kulisy, které dřív nebo později vyblednou. To jediné, co nakonec zůstane, jsou stopy, které v nás zanechali druzí lidé.
Zkuste o tom přemýšlet. Jsou ti lidé, které byste v té místnosti hledali jako první, ještě naživu? Pokud ano, nečekejte, až se ty dveře doopravdy zavřou. Zvedněte telefon, zajděte za nimi a řekněte jim to, co byste v té pomyslné místnosti jen tiše cítili. Udělejte to teď. Dokud ještě můžete.
