Článek
Máme známé, uvádím další ze svých textů a vy, drazí čtenáři, už správně tušíte, že bude následovat humorná historka ze života. V naší obci žije jedna velice milá, výtvarně nadaná dáma, která se často aktivně stará o správný, korupce prostý chod obce.
Naše rodina každoročně obdivuje její rozkošný betlém. Mě letos zaujalo její vyprávění o jejich vpravdě unikátním domácím mazlíčkovi. Od jisté doby se totiž u paní B a jejího manžela zabydlel kohout, který dostal jméno Bohumil Hrabal. Přičemž jeho jméno je na něm to úplně nejméně zajímavé.
Bohouš je všemi mastmi mazaný, až tak, že ho podezřívám, že je to převlečená, načinčaná vrána a ne kohout.
Bohouš původně žil na území statku, který sousedil se zahradou paní B. Na vedlejší pozemek se přestěhoval ze své vlastní vůle. Zvěři, a je šumák, jestli pernaté, nebo srstnaté, je totiž právě tak šumák, v čím vlastnictví je pole či zahrada, na které se pasou, nebo rybník, ve kterém se rochní.
(„Pane doktore, pojďte honem podříznout prase. Rychle, než se utopí.“ I takhle může rázovitý vesničan nad ránem probudit souseda z velkoměsta. Na pana doktora z Prahy je přeci vždy spolehnutí.)
Statkář Pepa choval ovce, kachny a slepice a několik z jeho kachen asi zaslechlo ono okřídlené rčení, že za plotem je tráva zelenější, a protože bližší peří než šupiny, vzaly si ho kachny k srdci a zaletěly si tato moudrá slova ověřit. Zrovna na zahradu paní B. Zelenější nebo ne, tráva byla jistě chutná, protože kachny se často vracely.
Jednou však statkář zaklepal bačkorama a ráno ho našli venku tuhého jako nikoho druhého, páč přes noc bylo mínus dvacet.
Pepa po sobě zanechal latifundie a zvířata a o obojí bylo nutno se nějak postarat. O drůbež bylo postaráno tak, že byla jednoduše vybita. Přežil jeden pták, vyjma těch několika kachen, které před genocidou včas unikly vyzkoušenou metodou – vyhledali azyl za hranicemi. Bohumil vycítil nebezpečí a vzal do zaječích. Podle paní B se pár dnů toulal po polích, než se vetřel k nim na zahradu a předstíral, že je kachna.
Nějaký čas tak drůbež spokojeně pobývala v exilu, dokud se sousedé paní B a sestra nebožtíka Pepy nezačali o opeřence a jejich osud zajímat.
Záznam telefonního hovoru pana B manželce: „Z křoví nám čouhají tlustý zadky a loví kachny.“ Když nešly kachny za osudem, musel si osud pro kachní uprchlíky dojít sám a vzal si s sebou bedýnky a podběrák na ryby. Kohoutova intuice opět začala bít na poplach a pták se opět moudře rozhodl spasit útěkem. Po pár dnech se velkopansky vrátil na zahradu, kde už nejsou kamarádky kachny, zato má za parťáka kocoura Koťáka, který se k manželům B také přitoulal bůhvíodkud.
Krmen hroznovým vínem jako dekadentní římský patricij tento opeřený dobrodruh konečně došel vytouženého klidu.
(Tuto i další Medvědomosti do ouška si poslechněte na www.ceskepodcasty.cz nebo ve službě Spotify.)
