Článek
Druhý prezident České lékařské komory MUDr. Bohuslav Svoboda přesvědčil lékaře, že stát nemá peníze, lidi nemají peníze a že je nutné šetřit na zdravotnících. Stát, platící zdravotní „pojištění“ za nepracující občany, kteří spotřebovávají 80% zdravotní péče, platil jen zlomeček toho, co platili všichni pracující.
A tak platby nemocnicím byly mizerné. Nemocnice si přivydělávaly tím, že jejich jídelny vařily i pro veřejnost, prádelny praly pro veřejnost, automechanici pracovali pro veřejnost. Teprve později začaly nemocnice rozprodávat kuchyně, prádelny, autoservisy, čímž se stávaly závislé na dodavatelích zvenčí. Ale i platby pro „soukromé“ ambulance byly třetinové vůči vypočítané sumě, místo 1,-Kčs se platilo 36 haléřů.
Naše zdravotnictví bylo postupně podfinancováno o stovky miliard korun! Tyto nedůstojné podmínky vedly k tomu, že lékaři utíkali do politiky nebo za kopečky. Navíc vzhledem k legislativě Evropské unie o přesčasové práci Němci snadno lovili české lékaře na práci v Německu. Dokonce již lovili studenty medicíny na každoročních workshopech.
Když se přidala destruktivní reorganizace postgraduálních medicínských studií, a když podstavy zdravotnického personálu zhoršovaly podmínky vzdělávání od kolegů, když sestry pro plnohodnotnou práci musely studovat o rok déle než lékaři, aniž by získávaly praktické zkušenosti, podnikali lékaři a sestry úprk do západních zemí za vzděláním.
Peníze nebyly a nejsou dosud. Když lékaři chtěli zvýšit platy, Václav Klaus se jim vysmíval, že si mohou přivydělávat jako taxíkáři. Když Tomáš Julínek neměl na platy personálu, jako člen ODS se rozhodl pro pseudopravicové (bez pravicové změny systému!) řešení v podobě zvýšené spoluúčasti prostřednictvím poplatků.
Trvale zhoršující se podmínky vedly ke sníženému zájmu vynikajících studentů o studium medicíny a k feminizaci zdravotní péče. Neutěšené podmínky po absolvování nejtěžších studií vytvářely negativní vztah personálu vůči státu a pacientům, protože zdravotnický personál marně zápasil o zlepšení podmínek.
Před léty při akci „Děkujeme, odcházíme“ sepsali politici (ministr Leoš Heger) s lékaři memorandum o navýšení financování, ale po uklidnění situace se politici lékařům vysmáli, že „memorandum“ není právně vymahatelné.
Politici dál zvyšovali byrokratické podmínky pro zdravotníky bez odpovídajícího zlepšování podmínek pro práci. Nejsou lékaři, nejsou sestry, nejsou peníze! Na rozdíl od západní Evropy pro nedostatek personálu exploatujeme naše lékaře a sestry nadměrnou práci. A tak lékaři často za dva roky práce odpracují počty hodin za tři roky práce.
Co s tím? Místo zlepšování podmínek, v této situaci se politici rozhodli, že všichni lékaři mohou dobrovolně povinně odsloužit za dva roky práce za roky tři. Staří lékaři prý takto také sloužili. Když byli na oddělení jenom tři, museli měsíčně odsloužit více než deset nočních služeb. To je pravda, ale nelze srovnávat služby před padesáti léty s dnešními galejemi! Díky špatné postkomunistické politice se pacienti proměnili, jsou agresivní a občas ohrožují zdravotnický personál na životě mačetou i střelnou zbraní.
O důsledcích preference postkomunistické, levicové iluze, že zdravotní péče může být kvalitní, dostupná a prakticky zadarmo, a o proklamaci, že přirozené vztahy mezi personálem a pacienty poškodí především chudé, píšu už třicet let. Marně! Před léty mi Tomáš Julínek tvrdil, že přirozená, pravicová politika spoléhající na aktivní osobnosti u nás není možná.
Před selháním levicové, iluzivní politiky varujeme přes třicet let. Mnozí lékaři se již přizpůsobili. Pacienti se přizpůsobují též. Nikdo z politiků to nebyl ochoten doopravdy řešit. Bohužel Černý Petr zůstal v rukou této vlády. To mne mrzí, protože vnímám, že vláda Petra Fialy je první, která usiluje o spravedlivé vztahy, která se doopravdy staví proti ruské hegemonii, která první usiluje o skutečnou státní svrchovanost v obranném rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance.
MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař v.v.
P.S. Tento článek byl napsán před třemi léty a je stále aktuální. Od Listopadu se zatím nic podstatného nezměnilo! Stále žijeme ve virtuální realitě a na pravdě nám nezáleží! Polistopadová ekonomická a politická transformace nás poznamenává dosud!
