Big beat určovala politika. Hu!

Amerika první poloviny 20. století patřila džezu a příbuzným žánrům. Desítky let se druh oblíbené hudby neměnil. Jinak potom v 50. letech. Zavedený džez byl doplňován novým stylem rock ‚n‘ roll. Nad džezovými orchestry se rozzářili hvězdy. Paul Anka, snad Ray Charles a vrchol - uznávaná špička Elvis Presley. [podle 1]

Hudba zrychlovala tep a vedla k jiným tanečním pohybům. Stará generace ztrácela vliv. Proč? Vzrůstem všeobecného bohatství a naproti tomu - oslabením ježíšovské morálky u demokratické západní civilizace. Mladí toužili po novém, jako obvykle, a hudba to začala poskytovat.

V 60. letech jednotlivé hvězdy pohasínaly; singularita byla předstižena skupinami. Nová hudba, v Anglii i v USA, malé několikačlenné skupiny; v nich žádný nebyl šéfem. Především s kytarami, bubny i klávesami. Hudba posměšně nazvaná „velký hluk“ – Big beat.

Ale mladým posluchačům a umělcům se označení zalíbilo, uchytilo se. Asi jako spojenečtí vojáci v Africe ochotně přijali označení nepřítele – Pouštní krysy.

Pamatuji koncert Olympicu na Stadioně, kdy po chvíli odcházela nečekaná fanynka, starší paní (50–60) se slovy, že se to nedá vydržet. Ta hlasitost – velký hluk. Hudebníkům byl samozřejmý, snad reprobedny rachotily do obecenstva o kus víc, než hráči slyšeli. Šedesátá léta.

Big beat byl mladou, málem chlapeckou záležitostí. Největší oblibu a mimořádnou pověst v 60. letech získaly britské skupiny The Rolling Stones a samotná nej nej nej – The Beatles.

Její obrovský úspěch zapříčinilo několik předností. Z mého posouzení souhra… snad nejvíc… písně v nádherném aranžmá. Kdepak primitivizující dus – dus, vynález osmdesátých let. Pokles…

Lépe, sdělení znalých lidí:

Petr Směja, Synkopy 61:

Beatles a jejich hit „I wanna hold your hand“ jsem uslyšel poprvé v kavárně Melodie z jukeboxu někdy začátkem roku 1964 a úplně mě dostal. Znělo mi to jak hudba z jiné planety - melodické dvojhlasy, nezvyklá harmonie, pulsující rytmus a originální zvuk elektrických kytar - cítil jsem podvědomě, že jsem svědkem něčeho nového a převratného, co tady v muzice dosud nebylo. s. 89

V různých anketách se tehdy redaktoři posluchačů ptali, jak dlouho tento nový hudební styl vydrží. Většina tázaných odpovídala: rok, dva, největší optimisté pět let. Nikdo nevěřil, že to bude stejně jako s Beethovenem a Čajkovským – navěky. s. 90 [2]

Čtyřčlenné skupiny jako Beatles začaly být u nás známé až od poloviny šedesátých let a přinesly revoluci nejen v hudbě, ale i v módě oblékání, literatuře, poezii, v sexuálním životě… V životním stylu tehdejší mládeže nezůstal kámen na kameni. s. 23 [3]

Josef Klíma, novinář a spisovatel:

--- kdo mě v životě nejvíc ovlivnil, Beatles. ---

Bylo to víc než hudba: byl to životní názor, škola harmonie, jak sloučit osobnosti v celek, škola proporcí mezi něžným a tvrdým, med, který zaléval každodenní výmoly na naší klopýtavé cestě reálným komunismem, byla to jedna z vizí, jak učinit svět lepším. Dodnes tu muziku hraju; je to nejlepší způsob, jak si v neurotickém světě dobít baterky… s. 27 [4]

Změnu u Synkopy 61 popsal Petr Směja:

Beatlemánie zachvátila brzy celý svět včetně Ameriky. Snažili jsme se, podobně jako mnoho dalších skupin, kopírovat jejich skladby. To vyžadovalo ovšem změnu nástrojů i repertoáru. Pavel Pokorný vzal do ruky kytaru místo houslí, Honza Čarvaš baskytaru místo basy, zavrhli jsme notové pulty a začali hrát ve stoje. Tento přerod z kavárenské kapely na „Big beat“ se neobešel bez porodních bolestí a velkých hádek. Zastával jsem názor, že bez pultů hrát nelze, protože by nám bylo vidět na nohy. — s. 90 [2]

Anglická skupina Beatles přinesla rozhodující mimořádný úder. Přínos, ohromení. Její hudba byla asi tak uznávaná, jako Mozart a Beethoven v klasice.

Méně však nadčasová; dnes už ji moc neuslyšíme; podléhá módě mnohem víc než klasická hudba.

Bylo možné napodobit jejich hudbu, jejich zvuk? Dle mého zážitku – ano. Anebo jen ve zpracování pozdější elektronikou.

Bylo to kolem roku 1981, kdy jsme v kanceláři slyšeli skladbu, zjevně Beatles. Mladý šéf řekl: „Ti Beatles jsou nejlepší.“ I přes deset let po rozpadu, po ukončení jejich společné tvorby jim zůstávala ve světě velká obliba. Být to v klasické hudbě, napsal bych: úcta.

Jenže, tehdy už samozřejmé – zpěv, kytary, klávesy, bubny, aranžmá – byly doplněné něčím novým: dus – dus – dus. Nebo snad jen bum – bum – bum.

„Beatles, jenže v rytmu disko“ – postřehl jsem nahlas. Kolega se zasmál; až na ty údery jsme slyšeli dokonalé „Brouky“.

Jak je možné, že se tak krásná hudba objevila? Souviselo to s něčím? Dokonce s politikou?

Ano. Roku 1963 v listopadu byl zavražděn nadějný mladý prezident John Kennedy a v říjnu 1964 sundali sovětského vůdce Chruščova. Oba, oproti následujícím politikům holubice, odešli. Spojené státy byly ohrožené sovětskými zbraněmi z ostrova Kuby, a to změnili vzájemnou dohodou. Bývá to politika, která táhne svět tam nebo onam. Svoboda či otrokářství, evropská tradice či lido-demo.

Ne že by jestřábi hned směřovali ke světové válce, jenže - nástupce Johnson rozjel válku proti severnímu Vietnamu, Brežněv zase po několika letech zastavil obrození socialismu v Československu – ač nerad; skutečnými jestřáby byli jiní, zvlášť vojenské špičky. Ale mělo to svůj zásadní důvod skryté Režie, takže neuvažuji sovětskou chybu.

Po letech omlouvali Američané svou porážku, když nepochopili asijské vlastence. Jako že jim nešlo o šíření socialismu, nýbrž o svobodu vlasti - tisíc let bojovali proti Číně, pak desítky let vzdorovali Francii a nakonec vybojovali samostatnost, desetiletím partyzánských bojů, vítězstvím nad USA. Gorbačov se omluvil za SSSR ohledně invaze z roku 1968; začátkem prosince 1989.

Souvisí to s Beatles? Co se tehdy odehrávalo kolem nich, právě do podzimu, do tragického odchodu Johna Kennedyho v listopadu 1963?

Brian se zoufale snažil o větší pozornost tisku, ale ta do podzimu (1963) nijak výrazně nepřišla. Bylo to docela jinak než dnes, kdy se do žebříčku — vyhoupnou nudné, nenadané nicky. s. 72

Na podzim roku 1963 byla celá země pevně ve spárech beatlemanie. s. 86 [5]

A jaká tehdy čtveřice byla? Nádherní kluci, na startu obdivuhodné kariéry?

Nalodili jsme se na pověstný přívoz přes řeku Mersey a Brian a já jsme vypadali jako párek policistů v civilu, kteří eskortují čtyři nebezpečné padouchy. Už jsme ty čtyři znali o trochu lépe. ---. John byl mezi nimi jasně nejsilnější charakter a zdálo se, že ti čtyři spolu komunikují svým vlastním jazykem, jenž byl spjat se žerty, sarkasmem a nejčernějším humorem. s. 37

George Martin se snažil živě zachytit ten druh vzrušení, který Beatles vyzařovali během živých vystoupení v Liverpoolu nebo Hamburku. Toto album je stále jedno z mých nejoblíbenějších a vždycky žasnu, že Johnovy hlasivky přestojí závěrečný chraptivý přednes písně Twist and Shout. John řekl, že vypětí, které absolvoval, ho málem zabilo, a trvalo měsíce, než se mu hrdlo zcela zotavilo. s. 73 [5]

Což o to, géniové bývají lecjací. Například W. A. Mozart používal v dopisech fekální výroky.

Pohříchu, popsané souvislosti nenasvědčují potřebnému stoupání lidské civilizace. Prosadilo se pokračování černošské hudby. Nic proti nim, ovšem byla to hudba původně otroků, nevzdělaných lidí, s jejich pudovým životem podřízeným utlačování, ve kterém v USA žili. Například, Nejvyšší soud až roku 1967 zrušil zákaz mezirasových manželství, které ještě platilo ve 42 severoamerických zemí.

Oblíbené umění mladých lidí přivedlo i divoké přístupy. Ta nádherná hudba Beatles směřovala k duchovnímu úpadku. Až i zhoršovala naše chování. Zatímco klasická hudba se poslouchá v klidu a tichu, Big beat byl velký hluk. Ano, příjemné melodie, působivé jednoduché texty, mimořádně hlasitý zvuk – jak bylo potřeba na koncertech, a nahlas i doma.

Vrchol doložil jeden beatlesácký koncert v zámoří, na vrcholu slávy:

Úvodní koncert byl v NY na stadionu Shea před více než 55.000 fanoušky. — . Ale staré nadšení se vytrácelo. John na fanoušky zvesela křičel „držte klapačku“ a Beatles věděli, že v davu, který vydává takový hluk, vůbec nezáleží na tom, jak hrají. Aby skutečně demonstrovali nesmyslnost vystoupení, dělali mezi hraním dlouhé pauzy a zdálo se, že si toho nikdo ani nevšiml. s. 132 [5]

Přestali hrát, vykřikovali nadávky, jekot byl natolik silný, že hudbu nemohlo být slyšet. Nebyl jsem tomu nablízku, ale – nemohlo to být něco podobného, jako se popisují v dějinách výjimečné celodenní záchvaty tančení, nějaké nevysvětlitelná zbytnělá lidská činnost? Šílenství?

Určitě ne doklad prospěšného vývoje lidské společnosti. Dřív Mozart, Smetana a krámské a hospodské písničky, tuším. Zpívání při kosení trávy? Takové jsem ještě na východním Slovensku slyšel od žen, které po loukách tahaly kilometry kabelů, a k tomu si zpívaly. V sedmdesátých letech 20. století.

Tehdy jsem zaslechl vzpomínání - pískáním se přece odmítali neschopní vystupující. Karel Kryl stejně tak ironizoval – „a pískot na pochvalu“. Nedisciplinovaní diváci, jen aby se prosadili. Ve všeobecném hluku, proč i nepískat? Pochvala, nepochvala – hlavně hluk. Na nic nemyslet, přispět k virvajsu.

Začal zlý vývoj, když skončili chlapi, co se uměli domluvit – Chruščov s Kennedym. A to v nebezpečné situaci raket s jadernými bombami - zbraněmi na Kubě. Rozum zvítězil. Zbraně byly vráceny do SSSR, jakož i ty americké z Turecka a Itálie. Když se porovná tehdejší Kuba a dnešní Ukrajina, potom kam se vytratil rozum? Snad až na Měsíc?

Naproti všemu, studiové nahrávky Beatles byly obdivované, působivé jsou dodnes. Jenže, stavební malta jejich skupiny, zahynula roku 1967 skrz drogu. Manažer Brian Epstain chyběl; staral se o vše ostatní, když čtveřice žila hudbou. To tedy skončilo a po třech letech zanikli Beatles. Rozpad roku 1970. S koncerty skončili už roku 1966. Nádherné studiové nahrávky, které by ani na koncertu nešly zahrát.

Jedna krásná píseň Beatles byla vyřazena ze soutěže, z rozhlasové Houpačky Jiřího Černého, hned po zařazení. Zasmušile přiznal, že Yesterday zařadil jako první v Evropě do naší hitparády. Posluchači ji neznali, a příště, za týden - skončila. Pamatuji svůj dojem z původních poslechů oné písně. To se nedá poslouchat, ty smyčce! Až po několika posleších jinak, opačně.

Ovšem duchovní zdroj právě k této písni, mnohem později, měl výhradu. Smutná píseň ovlivňuje miliony posluchačů, zasáhne jejich podvědomí. Její anglická slova, a celé působení, nebyla ve směru správného prožívání světa. Nýbrž radost!

U vás všech dochází k procesu probouzení a můžete je vnímat. Jednou z vlastností tohoto procesu je radost, a tu byste měli hledat. Tvořivý Zdroj je laskavý a rád se směje. Na této planetě není posvátnějšího gesta než smích a oslava. Rád bych, abyste se po tom pídili, abyste to hledali i v ceremoniích. Rád bych, abyste změnili způsob, jakým přistupujete k obřadům. Myšlenka, že se sejdete a pak koukáte do podlahy, zavíráte oči a předstíráte, že jste zádumčivě vážní, protože jste v kontaktu s Duchem, patří ke staré energii. Chápete to? Což takhle oslava, při které byste si vyprávěli vtipy? Což takhle oslava, při které byste se vzájemně šimrali na chodidlech? Dělejte prostě cokoli, abyste vytvořili slavnost naplněnou radostí a smíchem, zatímco se noříte do meditativního stavu – to ho ohromně umocní.

Podle staré energie byste měli být deprimovaní – alespoň to tak vypadá, když v nějakém meditativním kruhu zíráte na podlahu, nikdo nic neříká, vládne ticho a vy jste všichni naprosto vážní. Co se kromě toho ještě očekává? Smějete se během meditace? Ne. Ruší smích energii? Všichni učitelé by řekli: „Ovšemže ano, nerušte energii smíchem.“ (Kryon se směje) Rád bych, abyste si to vyzkoušeli a zjistili, co to s energií dělá. Možná pak dokonce zažijete uzdravení. [6]

To, co většina z vás potřebuje, je energie radosti. Radost je energie, která je velmi spojená se srdcem.

Věc, kterou chcete udělat či sdílet, by vám měla dávat pocit potěšení, radosti a osvobození – svobody. [7]

Jak tedy dosáhli Beatles světové obliby, pro svou nádhernou hudbu, která vedla mladé lidi k nevázanosti? Proč zrovna se zhoršením světové politické situace?

Nepochybuji; hudbu předurčil John Lennon. Poprvé jsem to četl ve fejetonu křesťanského faráře. Dodnes se tato zpráva sem tam objeví:

John Lennon vedl dialog s duchy tak, že řekl: „Vím, že Beatles budou mít úspěch jako ještě žádná jiná skupina. Vím to přesně, protože jsem pro tento úspěch prodal ďáblu duši.“ Otevřeně vzýval Antikrista písní „Bring On the Lucie“ slovy: „Je něco, co musíš udělat okamžitě. Vysvoboď lidi… 666 je tvoje jméno.“ Byl zastřelen svým fanouškem Marcem Chapmanem 8. 12. 1980. Ten svůj motiv zdůvodňoval „hlasy a ďáblem“. [8]

Stěží bych něco takového převzal, kdyby nebylo předčasného Lennonova odchodu. Vrah Mark David Chapman byl jeho obdivovatelem, ale současně měl vnitřní hlas, který mu určoval střelbu. Poslechl – zavraždil.

Britský advokát a novinář Fenton Bresler vedl vyšetřování Lennonovy vraždy. Zkoumal minulost a zatčení Marka Davida Chapmana v knize „Who Killed John Lennon?“ Bresler došel k závěru, že Chapman byl zhypnotizován. Choval se jako „manchurianský kandidát“ během operace CIA/FBI zvané „COINTELPRO“.

Lennon byl odpůrcem války a kritikem daní, který hlásal protivládní politiku. Po napsání „Working Man’s Hero“, kritizující korupci ve vládě, byl „disidentský“ Beatles považován za nepřítele státu. Chystal se spustit významnou mírovou kampaň k ukončení globálních nespravedlností skrze LÁSKU, když byl zabit. Ilumináti pracovali prostřednictvím J. Edgara Hoovera, který si podle Breslerova přezkoumání důkazů vybral Lennona za cíl.

--- Mnoho hudebníků tvrdí, že piano Johna Lennona bylo naladěno níže než je „standard“, hlavně na „Bílém albu“ od Beatles. [9]

Záporný civilizační vliv krásné hudby na nevázanost, na povýšení drog, to vše je ve stejném směru s přiznáním Johna Lennona. Za světový úspěch zaplatil. Po jeho odchodu ze Země, co to pro jeho Ducha asi znamenalo?

Pro srovnání Jiří Plocek, hudebník…:

Když jsem poslouchal hudbu v kostele, uvědomil jsem si, jak na mne působí fyzicky. Cítil jsem ji od oblasti hrudi (v úrovni srdce) výše. Neměl jsem potřebu se jakkoli hnout. To zklidnění má co dělat se stavem mysli, tedy hlavy či mozku, chcete-li. Uvědomil jsem si také, jak by bylo nepatřičné, kdyby do tohoto prostoru dramaturgie zařadila hudbu rozjitřenou, s naléhavým pěveckým poselstvím, příliš kontrastní, výrazně rytmickou (s hluboce znějícími rázy).

Taková energeticky výrazná a pulzující hudba se v Rudolstadtu odehrává především na velké scéně v parku. A její účinek je zcela jiný: Energie vstupuje do člověka od oblasti srdce níže, do oblasti žaludku a kyčlí. Rozhoupává jej, rozhýbává. Bouří se v něm emoce.

Mnozí lidé to nemají rádi, připadne jim to divošské, bezuzdné. Možná se této energie dokonce obávají. Jiní sem chodí právě proto, aby rozhoupali a vybili ten přetlak, co se v nich nastřádal během předchozího dlouhého všednodenního provozu: stereotypní práce, starostí, setrvalého stresu. [10]

Vyplatí se posunovat cosi duchovního do výše, ve svém těle. Úroveň vědomí.

Například, někoho snad baví trápit zvíře? Lépe jinak, sázet rostliny, šířením života podporovat Stvořitelovo počínání. Neale Donald Walsch, sdělení:

Vaše tělo tvoří energie, která je soustředěna kolem sedmi energetických center neboli čaker.

To, co stimuluje nižší čakry, neuspokojuje čakry vyšší.

Čím výše zvednete hladinu životní energie ve svém těle, tím vyšší úrovně vědomí dosáhnete. [12]

Vyjímám: Strawberry Fields, New York ~ Mierový pamätník Liverpool ~ Imagine Peace Tower, Reykjavík ~ Park Johna Lennona, Havana ~ Múr Johna Lennona, Praha ~ Ulička Johna Lennona, Bardejov.

Toto sú len niektoré zo stoviek Lennonových pamätníkov po celom svete. Sochy a záhrady na jeho počesť nájdeme od Peru až po Japonsko a rovnako tak osobné pocty vo forme výstav, hudby a muzikálov, ktoré oslavujú Lennonov odkaz novými a kreatívnymi spôsobmi. [13]

Nahrávání desky (Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band) trvalo na svou dobu nezvykle dlouho, už od prosince 1966. Beatles při něm poprvé použili tvůrčí metodu, jíž se později začalo říkat „studio jako hudební nástroj“. Zatímco do té doby se v nahrávacím studiu vytvořil co nejkvalitnější přepis toho, co kapela mohla hrát i naživo, nová metoda vůbec nedbala na to, zda vzniklý výtvor je možné ještě někdy rekonstruovat na pódiu. [14]

Obrovská tvořivost, kterou Beatles začali, už našla v Anglii a v USA odezvu. V Seržantovi se odrážel světový vývoj tohoto žánru:

--- ve vedlejším studiu nahrávacího komplexu v londýnské ulici Abbey Road připravovala v téže době daleko méně známá a ještě nezkušená skupina Pink Floyd svůj debut a že Beatles o jejich tehdy neslýchaných kreacích velmi dobře věděli. [14]

Podle Theodore Roszaka:

Řada spřízněných duší nekriticky oslavovala rockové hvězdy jako mudrce a proroky, jejichž každou textovou hříčku je nutno hlubokomyslně analyzovat na univerzitních seminářích, zatímco třeba Rio Preisner ve svých Americanech je všechny označil za vyslance ďábla, přinášející společenský rozvrat. Je fakt, že mnozí tehdejší guruové kázali vodu a pili víno: zkusme si všechny ty vznosné proklamace o lásce a harmonii zkonfrontovat s jejich reálnými životy plnými až posedlé sebedestruktivity, projevující se zhovadilou promiskuitou a zneužíváním návykových látek. [21]

Roszak, profesor sociologie: Komuny hippies se zaměřovaly spíše na užívání života než na vytváření alternativní organizace, směs ideologického dogmatismu a politické naivity nakonec vedla k tomu, že rebelové kapitalismus nesvrhli, ale naopak ho posílili tím, že mu dali lidskou tvář. [22]

Články z Psychologie dnes - Jakub Hučín:

Škodí tvrdá hudba psychice člověka?

Ve srovnání s fanoušky country, popu, rocku středního proudu a rapu vykazovali příznivci heavy metalu nižší vnímání důležitosti vlastního života a častěji uváděli, že příležitostně nebo i vážně uvažují o sebevraždě. Rozdíly byly výrazné - mezi dívkami-fanynkami heavy metalu bylo zvýšené riziko sebevraždy u 74 % oproti 35 % kontrolní skupiny, zatímco u chlapců byl tento poměr o něco nižší - 42 % oproti 15 %.

---

Dva roky starý výzkum mezi studenty - posluchači rapu a heavy metalové hudby prokázal vyšší výskyt nepřátelských postojů než vykazovali studenti dávající přednost jiným typům hudby, jako byl soul, country nebo alternativní hudba. Posluchači heavy metalu měli výrazněji negativní chování vůči ženám, posluchači rapu zase vykazovali vyšší míru nedůvěřivosti vůči okolí.

---

Západní společnost svým liberalismem určitě přispívá k tomu, že lidé se mohou zabývat skoro vším, co je napadne. Tvrdá hudba bezpochyby patří k těmto svobodám,“ říká Michael Šebek. ---

Zákazy jsou nepříjemná věc, snad bývají vhodné, když globální válkychtivost šíří svůj vliv. Kdežto kvalifikační zkoušky za socialismu bránily neschváleným umělcům ve svobodné tvorbě. I když leckdy sami The Plastic People Of The Universe po desetiletích uznali, že jejich mladistvá protestní tvorba někdy stála za ho: „běžím s ho proti plátnu, do plátna to ho zatnu.“ - režim veřejně haněl jejich tvorbu.

--- Ivan Martin Jirous - Magor, básník undergroundu: Socialismus je represe, ale kapitalismus je vymývání mozků, což je vlastně horší.

Jak odporovat? Již od školního věku 6 let vést děti k pravdě o způsobech jednání, nejen k odporu ke kouření i ostatním drogám, což je známé. Ale i k nezřízené hlučné hudbě. Možná připomínat „Turecký pochod“, „Let čmeláka“, „Mou vlast“.

A netřeba zákazů. Mladá generace si žádá tvořit něco nového – například po roce 1948 část z ní v ČSR pomáhala - jen několik let. Nebo nadšení 60. let z nové hudby, s lety do kosmu, s mnoha nadějemi – „Prý v roce 66., už bude dávno všude mír“.

Sdělil text celou pravdu? Ne. Tento můj text o rock-and-rollu pochybuje, a přitom rocková hudba i mnoho krásného vytvořila.

[1] články – Petr Hrabalik, Česká televize

[2] Na vlastní kůži – Petr Směja. Vydal Petr Směja, Brno 2002, s. 90

[3] Synkopy 61 … a bylo nám hej – Jiří Vondrák. Vydavatelství Petrus, Bratislava 2019, s. 23

[4] Život reportéra – Josef Klíma. Nakl. HAK, Praha 1996, s. 22

[5] The Beatles - Alistair Taylor. Zpověď tajemníka Nakl. Svojtka a Co, Praha 2002. (Orig. 2001)

[6] Jak funguje modlitba – Kryon, 20. červen 2015

[7] Sněte jako děti - Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

[8] Křesťanské okénko – týdeník Vysočina, s. 5, 24. 5. 2001

[9] „528“ (6) - Leonard Horowitz, 09. 8. 2017

Také se říká, že Paul McCartney v některých nahrávkách Beatles nasazoval svou baskytaru níže.

Je velmi pravděpodobné, že Lennon, který propagoval léčivé účinky LÁSKY, chápal metafyziku hudby. Jeho výzkum patrně ukazoval, že ladění diatonické stupnice vyvolává při poslechu více nadšení, protože hledal lepší, duchovnější rezonanci s delšími dozvuky. To se, jak se nejspíš dozvěděl, předpokládalo u ladění, které používalo racionální čísla nebo poměry celých čísel.

[10] Kudy všudy teče hudba - Jiří Plocek. Kulturní noviny 29-2017

[11] Co jsou Solfeggio frekvence a jak nám mohou prospět? - Alternativní doktorka

[12] Hovory s Bohem III - Neale Donald Walsch. Nakl. Pragma, 2001. 330 stran

[13] Pamätníky Johna Lennona sú po celom svete  14. júla 2017, TASR

[14] 40. VÝROČÍ VYDÁNÍ STĚŽEJNÍHO ALBA BEATLES - Seržant ještě nejde do výslužby - Josef Vlček, 1. 6. 2007, hn.ihned.cz

Z hudebního hlediska je hlavním přínosem Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře rozbití všech škatulek, do nichž byla do té doby populární hudba zařazena. Pop a rock přestal být hudbou krátkodobé spotřeby, stal se základem k hledání nejaktuálnějšího hudebního vyjádření. K němu Beatles použili inspiračních zdrojů, jež byly do té doby jen okrajové. Aplikovali na něm elektronickou vážnou hudbu, indické rágy, jazz, pouliční dechové kutálky a spoustu do té doby neslýchaných zvuků.

Nahrávání desky trvalo na svou dobu nezvykle dlouho, už od prosince 1966. Beatles při něm poprvé použili tvůrčí metodu, jíž se později začalo říkat „studio jako hudební nástroj“. Zatímco do té doby se v nahrávacím studiu vytvořil co nejkvalitnější přepis toho, co kapela mohla hrát i naživo, nová metoda vůbec nedbala na to, zda vzniklý výtvor je možné ještě někdy rekonstruovat na pódiu.

Sgt. Pepper je rovněž považován za první koncepční album v historii. I když není spojeno jednotným tématem nebo příběhem, odjakživa ho posluchači vnímali jako sevřený útvar, který spojuje cosi jen těžko popsatelné. Dnes už ale víme, že deska vznikala spíš bez pevné koncepce a v průběhu natáčení z ní vypadly tři písně, jen proto, že zrovna bylo nutné vydat nějaký singl.

Podvědomým jednotícím prvkem je spíš svobodná a kreativní atmosféra doby, v níž přišla ke slovu konečně válkou nezakomplexovaná generace mladých lidí.

Pověstný Seržant je zajímavý v tom, že Beatles poprvé neudávají tón světovému hudebnímu dění, ale reflektují ho. Jeho písně jsou geniálním odrazem experimentů, které se v té době rozjížděly mezi sanfranciskými kapelami. Často se v této souvislosti připomíná i to, že ve vedlejším studiu nahrávacího komplexu v londýnské ulici Abbey Road připravovala v téže době daleko méně známá a ještě nezkušená skupina Pink Floyd svůj debut a že Beatles o jejich tehdy neslýchaných kreacích velmi dobře věděli.

A ještě jeden obrovský přínos Seržanta. Počínaje touto deskou přestal být obal jen krytem nosiče, aby se drážky nepoškrábaly, ale stal se součástí celého díla. Poprvé se na něm objevil přepis všech textů písní. Uniformy, v nichž se Beatles na obal nechali vyfotografovat, definovaly celý módní trend. Ale nejdůležitější byla koláž výtvarníka Petera Blakea na přední stránce obalu. Směs fotografií a figurín více než 70 různorodých osobností od mága Aleistera Crowleyho přes Marxe, indické duchovní vůdce až po herce Marlona Branda není takový chaos, jak se kdysi tvrdívalo, ale celkem jasný výčet těch, kdo inspirovali rodící se duchovní svět generace tehdejších hippies.

[15] Satanizmus v rockovej hudbe, Aleister Crowley a jeho vplyv, CIA a MK Ultra projekt 15. 4. 2015, blog

[16] Od Rock ’n rollu k skale vekov - Brian S. Neumann. Skúmanie duchovného pozadia hudby. Orig.: From Rock’n Roll to Rock of Ages, 1997

[17] Co je rock´n´roll a kde hledat jeho kořeny - Petr Hrabalik, ČTV

[18] Nástup rock´n´rollu, jeho největší hvězdy a kulturně-sociologická role - Petr Hrabalik, ČTV

[19] Díl I.: Muž, který dal světu Beatles: Brian Epstein vyšvihl liverpoolské brouky na vrchol, nakázal jim nošení stejných obleků a uklánění - Jan Fiedler, 27. 8. 2022

[20] Pronikání západní hudební kultury do Československa / Bakalářská práce / Lukáš Černý; vedoucí práce: Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, Csc. Praha, 2018, UNIVERZITA KARLOVA, KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA, Ústav dějin křesťanského umění 48 s.

[21] Zrod kontrakultury - Kulturní noviny, 22. 8. 2016

[22] Zrod kontrakultury: Úvahy o technokratické společnosti a mládeži v opozici - Theodore Roszak. Přeložil Pavel Černovský. Malvern, Praha 2015, 321 stran

[23] Škodí tvrdá hudba psychice člověka? - Články z Psychologie dnes - Jakub Hučín

[24] Kapitalismus nám vymývá mozky - Vratislav Brabenec, 18. 11. 2006