Článek
Předměty vnějšího světa nezpůsobují počitků, nýbrž komplexy počitků tvoří tělesa.
Historka z dětství. Až mnohem později v dospělosti jsem užasle docenil souvislost této události.
Mohl jsem být v 5. třídě, mnoho dětí - vyučování na odpoledne. Jsem sám před domem, nikde nikdo a mě napadlo, zajít si na procházku {1}. Na „Mařacké“ kopce. Tož jsem se vydal naší ulicí, kousek doleva, pak dál a na konci ulice už začala cesta do kopce. Ušel jsem snad padesát metrů a napadlo mě: to už stačí {2}. Obrátil jsem se a šel dolů, zpět. Když jsem byl skoro pod kopcem, ozval se výstřel a nad hlavou mně hvízdla kulka. Mohlo to být půl metru, odhadoval jsem. Chtěl jsem se otočit a zjistit, kdo to byl, co to bylo. Jenže jsem dostal myšlenku, příkaz: „Neotáčej se! {3}“ Poslechl jsem a šel domů.
Odpoledne, ve škole, jsem řekl kamarádovi, že jsem šel na M. kopce a někdo tam na mě vystřelil.
Mnohem později, v dospělosti, jaksi osvícené vysvětlení! Je Existence, která člověku vstupuje do vědomí, dává mu myšlenky. Sleduje všechno: co člověk dělá, v jaké je situaci a na co myslí. A dalo by se dál upřesňovat.
Snad tehdy nějaký dospělý chtěl dítě pro legraci vyděsit, snad chtěl trefit, ale v poslední chvíli mu hmyz sedl na mušku, kdo ví.
~
Později jsem se „oddal práci“ na fyzikálním zdůvodnění každodenních smyslových zážitků, jež do vědomí sdělují existenci světa a našeho těla v něm. Především převádění fyzikálních rovnic zpět do mechanických modelů, do zobrazení vjemů. Opět dávný filosof, přírodovědec:
Máme zážitky, ale co je za nimi, nevíme - Ernst Mach
Pak jednou později jsem se rozhodl, ve prospěch rozšíření výsledků své zvláštní práce, rozeslat výsledky na mnoho emailových adres fyziků nebo matematiků, profesionálů blízkých vědě. Hned na to přišla myšlenka: To by byla sebevražda {4}!
Odpověděl jsem si, to se nedá nic dělat. Je to nutné.
Po hodiny jsem tehdy před lety v kabinetě hledal a nacházel adresáty. Také jsem vyšel z kabinetu, a když jsem se vracel, bylo zamčeno a já nečekaně neměl klíče v kapse {5}. Což byla naprostá výjimka. Čekání, než některá kolegyně přijde a odemkne.
Zkoušel jsem, jak se odesílají hromadně emaily, a když jsem chtěl první várku 50 kusů odeslat, když už Enter, tehdy v tom okamžiku se stolní počítač zasekl {6}. No, a hned jsem také pochopil, uvěřil, že sebevraždy ne a vybraný postup že je nesprávný.
~
Do závorek jsem vložil čísla okamžiků {1-6}, které posuzuji odvislé od míst mimo Zemi. Ve světě, virtuální realitě, je to pochopitelné. Kde skvěle navazující smyslové zážitky nabízejí zvláštní původ. Z nadřazené Informatiky a nikoliv z „nezničitelné hmoty“.
{1} Nestává se, že by dítě, kluk, se rozhodlo jít na procházku.
{2} Okamžik návratu – myšlenka z podvědomí? Jiný Zdroj?
{3} Jistě záchranný pokyn. Pachatel by se ulekl, co by pro něj prozrazení mohlo znamenat, a snad by vystřelil znovu? Nebo ještě promyšleněji, v naší virtuální realitě?
{4} Nestranné posouzení lépe zhodnotí než urputná vlastní snaha.
{5} Bez klíčů v kapse snad jedenkrát za deset let.
{6} Počítač byl zapnutý několik hodin, ale přesto by někdo takové strnutí vykládal jako náhodu, nepodmíněné zaškobrtnutí elektroniky.
