Článek
Írán nadále připomíná impérium, i když se za poslední staletí zmenšilo na polovinu. Žije v něm mnoho národů, s různými jazyky a náboženstvími. Na minulost svého státu jsou však hrdí. Od okolních států mají respekt.
Čeští cestovatelé popisují tamní lidi jako mimořádně přátelské. Ostatně Peršané patří k bílé rase a jazyk je trochu příbuzný slovanským:
bratr - baradar, matka - madar, žena - zan, dcera – doxtar (ruština: dočka), šest – šeš.
Vesměs mají dobré ponětí o světě, i o Československu, jeho rozložení. Nekrade se, ale pojetí pravdy ve vyjadřování bývá odlišné od našeho.
Alkohol je zakázaný, ovšem lidé vědí svoje. Íránští Arméni mohou pálit alkohol.
Írán je prý jedinou teokracií na světě; lidé ateismus nechápou. Po staru si váží svých rodičů a prarodičů, kdepak domovy důchodců. To však také souvisí s různými životními i přírodními podmínkami té které země.
Popravy jsou dodnes provozované, ale roku 2012 byly zakázané pro veřejnost. A to jako následek, kdy děti si hrály na popravu, až z toho byla smrt.
Vzdělaní lidé často obdivují Západ, avšak i jejich technika bývá docela vyspělá. Zásadně používají platebních karet a muslimská poctivost se projevuje například samozřejmým hlasitým sdělením PINu prodavači v obchodě.
Jejich chování bývá vyspělé, v náznacích. Například potleskem znemožnili politikovi, aby vůbec mohl promluvit.
Karel IV. kdysi požádal perského šacha o několik učenců pro nově založenou univerzitu. Ti pak v Praze přednášeli astronomii a matematiku.
Váží si židovských památek i židů; ovšem vadí jim Izrael a sionismus. Ti bývají povinně zastoupeni v tamním parlamentu. Dlouho však převládal názor, že holocaust byl vylhaný. Snad podvědomý obdiv ke staletým úspěchům Západu, nedůvěra v tak strašlivé zlo?
Politika bývá nadále tvrdá, vedení má podporovat násilí a nenávist. Leckdy domácí tvrdost souvisí s nutností bránit sebe před cizí zvlčilostí.
Írán vlastně stojí v cestě, i Saúdská Arábie.
Roku 2001 to měl být jediný muslimský stát, kde k tragédii 11. září lidé spontánně demonstrovali svou podporu USA.
Stát má nyní vnitrostátní potíže. Není podstatné, zda veřejnost, ve své snaze o zásadní změny, je částečně podporovaná z ciziny, jako kdysi v ukrajinské republice. Jsou to nejvíc mladí lidé, kteří značnou měrou hledají vzor v západní svobodě.
Jenže, Ukrajině se Majdan nevyplatil; původní prezident Janukovič chápal, že ukrajinská ekonomie by na příliv západního zboží těžce doplácela. Dovoz z EU možná i se ztrátou pro výrobce, jen aby se udržela v bohatých státech zaměstnanost?
Proti tomu by nastal obtížný vývoz ukrajinských výroby na Západ, do té doby orientované na Rusko. A k tomu jistý ruský nátlak na neodchod blízké Ukrajiny na Západ, tehdy roku 2014.
Ostatně, proč byli Ukrajinci velmi velkoryse podporovaní českým státem, od roku 2022? Aby pochopili a uvěřili, jak je v EU dobře. Aby o ni tím víc stáli.
Íránští novináři by neměli být tak naivní - pokud snad v něčem mohou psát objektivně - jako byli naši mladí novináři roku 1990. V tehdejších našich novinách se psalo – překvapivě - vychytrale či naivně? „Západ nám pomůže.“ Což se mělo týkat našeho zadýchaného průmyslu a asi i životní úrovně, v lecčems nižší než v západní Evropě. Průmyslové výrobky drahé, bydlení levné.
Jenže, pomáhá se těm zemím, kde lidé utrpěli škody hladomorem, zemětřesením a podobně. Kdežto v Československu, té doby, měli občané dobré oblečení a obutí, žádné bezdomovce – všichni bydleli buď nějak, anebo dobře. Dostatek jídla, i když… Pokud by auta měla nohy, pak automobilizace by kulhala. Naopak spolehlivé zajištění energetiky – elektřina, plyn, benzin s naftou, pracovní příležitosti. Psaní „o pomoci“ ještě bylo následkem politiky socialistických států; občas nesobecky pomáhat zaostalejším kolegům k lepšímu přežití. Kdežto cizí podnikatelé přicházejí v prvé řadě pomoci sobě, o kus méně domorodcům.
Íránskému režimu odhaduji výhodu, že není protiíránský. To značí také strnulost – náboženskou… Jenže z duchovního poznání plyne, že náboženské poznání stojí výš oproti ateismu. Alespoň s pomalým vývojem; od starých dob k současnosti.
Kdežto podlehnutí změnám, což by značilo tah k Západu, by přineslo víc výhod pro cizinu. To lze rozvažovat podle českého i slovenského vývoje posledních desítek let.
Zdroje:
Mladý svět č. 7/2003, Jiří Sladký: Íránské neřesti
Hospodářské noviny víkend č. 5/30.1.2004, Jiří Sladký, reportáž
sme.sk 7. 10. 2005 JANA BEŇOVÁ: Z-B z Komárna sa na bicykli vybral do Iránu
blisty.cz 13.4.2006 Marian Golis: Život na ose zla
otaulc.com Ota Ulč: JAKOST PERSKÉHO KOBERCE A SMĚR JEHO LETU
Listy 30. 1. 2015, Íránci se poprvé dověděli v televizi o holocaustu
Kulturní noviny č. 22/2017 „V centru íránského města nepoznáš, že jsi v muslimské zemi“ - Tomáš Koloc
refresher.cz 24. července 2017, David Těšínský je sedmadvacetiletý reportážní fotograf z Prahy. Fotí subkultury po celém světě
cnn.iprima.cz 18. srp 2025, Írán je jiný, než si myslíme. Nejsme pro ně nepřítel, lidé tam opovrhují Číňany, říká Váchal
www.idnes.cz 19. října 2025, Navoněný Disneyland. Írán je turistický poklad se špatnou pověstí, říká cestovatel - Vladimír Váchal
cs.gatestoneinstitute.org 20. dubna 2019, 40. výročí vzniku Íránské islámské republiky - Majid Rafizadeh
e-republika.cz 21.09.2012, Blackout - Martin Kopecký
literarky.cz 27 Červenec 2018, Pýcha a předsudek v Teheránu (aneb o akcích a protiakcích) - Tereza Spencerová
