Článek
Hodiny, umístěné na svislé ose časoprostorového diagramu, nemohou měřit čas. Jejich činnost jim zajišťuje vnitřní pohyb - jenže na svislé ose je pohyb nepřípustný (obr. 1).
Obr. 1 Souměrný časoprostor (fáze)
Následně fyzikální podstatu času řeším jinak. Čas a délku řeší pulsy, rozlišené na časové a délkové. Pulsy určují pohyb bodů, umístěných v rastru. Jsou řízeny pulsním Zdrojem.
Hodnocení grafu časoprostoru
Obr. 2. Souměrný perspektivní časoprostor s rastrem (fáze)
Rastr zelené barvy připomíná odvození z diskrétního prostoru (obr. 2). Hvězdolet má připsané modré údaje v sekundách - jen pro vznik základní představy o přibývání času. Ve skutečnosti krátký puls nevytvoří 1 sekundu.
Naší geometrii odpovídá hvězdolet, umístěný dole jako trojúhelník. Přeskakuje mezi sousedními posicemi 1D prostoru, jež mohou vyjadřovat Planckovu délku 0,161624·10-34 metru. Vzdalováním pozorovateli v počátku [0; 0] se mu vnímaná velikost zmenšuje.
Časy kosmonauta nad planetou
Kolem oběžnice, s rozmístěnými synchronizovanými hodinami I až XII, letí rychlý koráb (obr. 3). V délkových pulsech PL nic nedělá - život ustal. V nemnoha okamžicích PT, kdy kosmonaut žije, postupně vždy na dalších hodinách zjišťuje rychlý postup času tam venku, ve srovnání s korábovými hodinami. Přesvědčuje se, že on sám stárne pomaleji.
Planeta a kosmonaut
Obr. 3. Kosmonaut v letu kolem planety s rozmístěnými hodinami
Obr. 4. Fázovaně: Kosmonaut v letu kolem planety s rozmístěnými hodinami. Koráb (soustava v rychlém pohybu) má zpomalený čas - ve srovnání s pomalou soustavou.
Pozemšťané, rozmístění po délce země od I do XII, sledují údaje korábových hodin, ať už kamerou nebo rádiem. Zjišťují totéž, že kosmonaut stárne pomaleji – jeho hodiny se opožďují.
Toto modelové vysvětlování, užitím Zdroje pulsů, se liší od původní speciální teorie relativity – zde bez vzájemné relativity. Dnes se kosmonauté nepovažují za nepohyblivý základ, a nepřisuzují Zemi pohyb.
Přítomnost
Dvě hodnocení
• Nejdelší úsek u počátku [0; 0] může způsobovat, že přítomnost hodnotíme vždy jako nejdůležitější. Ostatní úseky jsou kratší, tolik na nás nepůsobí.
Jenže – v perspektivním čase další kratší úseky vůbec nenavštívíme. Tím se snižuje důležitost zvažovaného důvodu.
• Svět na nás důkladně působí tělesnými vjemy – slastí, bolestí, chladem, ohlušením a oslepením, vůní a zápachem. Pak přítomnost ať na člověka působí právě jen zásluhou vjemů.
Převod do Euklidova časoprostoru
Graf má osy cejchované perspektivním a i euklidovským měřítkem (obr. 5).
Časy perspektivní se přepočítávají do Euklidova prostoru odmocněním; obvyklé bývá politováníhodné zaokrouhlení výsledku.
Souměrný časoprostor, cejchování perspektivní a lineární
Obr. 5. Souměrný časoprostor cejchovaný v prostoru euklidovském a perspektivním
V naukovém obrázku pouhých 10 pulsů PE vytvoří 1 s nebo 300.000 km. Perspektivní cejchování vyžaduje kvadratické jednotky času a prostoru.
Z převrácené hodnoty časového pulsu 1/(0,539121·10-43) vyplývá, že 1 sekundu tvoří asi 1043 pulsů.
Čas diskrétní
Využití pulsů na čas nebo geometrickou délku má fázovaný bodový obrázek (obr. 6). Zobrazuje hmotnou modrou postavu a červené kuličky. Počet pulsů je počítaný vpravo nahoře. Postava vykonala 10 PT a na délkové ose 3 PL. Perspektivním údajům [s2, m2] by patřily stejné hodnoty.
Hodiny
Mechanismus hodin vykoná určitý počet délkových pulsů PL (kmity nepokoje), které následně posunují časový údaj.
Pohyb dopravní prostředku, v němž jsou hodiny umístěné, prodlužuje dobu, než se uskuteční potřebný počet délkových pulsů PL pro jedno tiknutí. Pak hodiny ukazují pomalejší čas, v souladu s pomalejším děním například na korábu.
Čas neexistuje
Stále jsme v přítomnosti. Z toho lze odvodit, že čas není. Tohle je podporováno větami výše použitými: „Ostatní úseky jsou kratší, tolik na nás nepůsobí. Jenže – v perspektivním čase další úseky vůbec nenavštívíme.“ Sice známe minulost a tušíme budoucnost, přesto minulost je nám daná jen vzpomínkami. Informatika však dovoluje uvažovat, že diskrétní minulost zůstává archivovaná.
Čas, jako jedna z veličin časoprostoru, je ryze teoretickou pomůckou. Kdežto hmotný objekt existuje, umístěný na délkové ose. Navíc časové pulsy PT jsou absencí čehokoliv, nic nemění.
V podobném směru Einsteinovo vyjádření:
Pro nás přesvědčené fyziky je rozlišování mezi minulostí, přítomností a budoucností jen iluze, i když vytrvalá. [1]
Zhodnocení
(1) Čas určují ty pulsy, ve kterých se informatické body neposunuly do sousední posice
(2) Soubor časových pulsů [PT] je časem [s] našeho vnímání až po odmocnění jejich počtu
(3) Světelná rychlost značí neustálé přeskoky informatických bodů do sousedních posic
(4) Hmota v pomalé rychlosti pohybu ponechá nevyužitý sled obrovského množství zdrojových pulsů PE. Pak následuje jeden puls PL k přeskoku do sousední posice a stále tak znovu
(5) Souměrný diagram nabízí současnost objektů, neboť všechny se nacházejí na obvodě jeho čtvrtkružnice
Čas je teoretickou pomůckou, tak jako časoprostor. Stále jsme v přítomnosti.
Zdroj:
[1] Neúplnost. Důkaz a paradox Kurta Gödela - Rebecca Newberger Goldsteinová. Nakl. Dokořán a Argo, Praha 2006
