Délky a kruhový pohyb v informatické fyzice

V začátku 20. století čelila fyzika překvapení. Když rychlost světla je konstantní v každé soustavě, v jakémkoliv jejím pohybu, pak soustavu nutno změnit, prosadil Einstein. Při pohybu se délky prostoru mění a běh času zpomaluje.

Přijaté řešení bylo ještě po desítky dalších let ověřováno i měněno. Einsteinovská fyzika uznávala skutečnost změn rozměrů, kdežto dnes už jinak:

Srozumitelně Speciální relativita. Svět je důkladně promyšlený ve své konstrukci, pak proč váhat nad jeho umělou konstrukcí?

V předchozích dílech jsem upozornil na paradox, že nejrychleji běžící čas nemohou hodiny měřit. Vždy mají vnitřní pohyb, což na svislé ose diagramu není dovoleno. Situaci znázorňují kyvadlové hodiny (obr. 2).

Obr. 2. Kyvadla ke stojícímu času na svislé ose - fáze

Vícerozměrná tělesa jsem zobrazoval bodovým prostorem.

Obr. 3. Úhlopříčky 2D, 3D, 4D - fáze

Statická provedení těles nahrazuji dynamicky - čas a prostor řešit pulsací a to v pravoúhlém rastru. Odstraní se i výše vzpomenutá teoretická potíž měření času stojící soustavy s jejím nejrychlejším časem.

Rastr zná jedinou rychlost pohybu informatických bodů, kterou určuje konstantní kmitočet pulsního Zdroje. Zajišťuje rychlost světla. Nakonec do vědomí dostáváme vjemy. Zážitky, které nepodmiňuje nezničitelná hmota.

Ve STR snadno uvěříme posunům času, když dosud věda ani nepřijala jeho definici. Kdežto méně uvěřitelné jsou změny délek jako následek pohybu soustavy. To snad měla fyzika uznat svět – virtuální realitu, následkem „gumové hmoty“ podle STR?

Kdežto svět tvořený informatickými body snáze dopustí kterékoliv změny.

Nejprve soustava, ve které tři koráby startují ze společného počátku (obr. 4). Horní uvízl na startu, prostřední letí poloviční rychlostí světla diskrétního prostoru. Střídá pulsy délkové PL a časové PT. Spodní užívá Zdrojové pulsy PE na délkové přeskoky PL, letí skoro rychlostí světla a časovým pulsem se zastaví až po mnoha délkových PL.

Čísla v korábech značí jejich diskrétní „čas“ - počet pulsů nevyužitých k translaci. Součet dvou čísel, nad korábem, počítá dosud proběhlé pulsy. Diskrétní „čas“ v pulsech není časem v sekundách.

Obr. 4. Porovnání tří korábů v různých rychlostech - fáze

Zde přistupuji ke změnám délek prostoru podle původní STR – a přece jinak. Kontrakce? Jen ve vnímání pozorovatele.

Podsvětelnou rychlostí letí koráb kolem planety (obr. 5). Zastavuje při časových pulsech PT u hodin I., IV., VII. a X. Naopak v letu kolem II. a III. hodin platí délkové pulsy PL, takže tehdy nevnímal. Nahoře je zobrazená skutečná délka planety, kterou by sledoval pozorovatel v klidu, vůči ní. Pod ní je odkaz na kosmonautovy komprimované zážitky.

Je zde jen informatická nabídka ke zkrácení prostoru. Čemu by se lidský zrak ve skutečnosti podřídil, záleží také na poznání naší konstrukce.

Obr. 5. Vjemy pozorovatele zkrátily geometrickou délku planety - fáze

Změny, které spojitý prostor původně řešil jako skutečné změny délek okolí – jako „gumové“ skály - to perspektivní informatika nepotřebuje, nepoužívá.

Změna délky při pohybu má důsledek na rotační pohyb. Ke smršťování obvodu kotouče uvádí životopiscova kniha:

Einsteinovo řešení: Podsvětelná rychlost rotace vede ke smrštění kotouče; jeho vnitřní část o menším průměru je drcena venkovní částí.

Informatika promýšlí délkové jevy jinak. Zkrácení nahrazuje odlišným chováním hmoty při translaci. Hmota v pohybovém pulsu (PL) už nemůže mít žádný jiný pohyb, nijak jinak se nemění. Její kousky se nemůžou současně přesunovat jiným směrem; atomy se neslučují do jiných molekul, v nervových vláknech v tom okamžiku nepostupují žádné signály. Ani provedení kotouče se nezměnilo. Pozorovatel na obvodě rychlého kotouče by vnímal změněné okolí dle 5. obrázku. Smrštění nenastane.

Při velké, podsvětelné rychlosti pohybu roste odpor hmoty vůči dalšímu urychlování. Fyzika tuto změnu zrychlování podmiňuje růstem hmotnosti, zde však zkusím odlišně zdůvodnit příčinu růstu relativistické hmotnosti. Ostatně i jiní hledající se zamýšleli nad vlivem zpomalení času.

V malé rychlosti korábu jsou sekunda pozemská i korábová skoro stejně velké. Ať motor spotřebuje kilogram paliva za sekundu. Při podsvětelné rychlosti totéž množství paliva, tutéž hmotnost, ať motor spaluje delší dobu, např. 5 pozemských sekund, odpovídajících jedné korábové sekundě.

Časové okamžiky (PT), kdy motor může spalovat palivo, jsou proloženy velkým množství délkových pulsů (PL), kdy spaliny z motoru se jen přesunují stejnou rychlostí jako koráb. Nerozpínají se, nemají žádné okysličování, a tehdy jej neurychlují. Veškerý koráb bývá v délkových pulsech jako v pohádce - na okamžik zkamení – při svém letu posicemi prostoru.

Nabízejí se délkové pulsy (PL), jež nedovolí zrychlování; oddalují ho. Zdrojové pulsy (PE) se mění na pohyb a potřebný čas (PT) není stále k dispozici. Jen v čase palivo hoří, přičemž se PT mění v PL.

Ostatně, podsvětelná rychlost v urychlovačích částicím údajně nezvětšuje jejich vzájemné přitahování, ačkoliv letí rovnoběžně spolu. Snad tam STR neplatí? Setrvačné působení se na částicích projevuje, ale gravitační nikoliv?

Nezvětšuje se hmotnost, takže není potřebné uvažovat o pevnějších konstrukcích nejrychlejších fantastických hvězdoplánů.

Použité termíny a přínos modelu diskrétního časoprostoru přiblíží „Perspektivní informatiku“, jejíž základy zde představuji [3].

Zdroj:

[1] Šíp času - Peter Coveney. Nakl. OLDAG, 1995. Orig.: The Arrow of Time

[2] Einstein v Berlíně - Thomas Levenson. Práh, Praha 2004, s. 97. (Orig. 2003)

[3] Použité termíny. Možný přínos modelu diskrétního časoprostoru. Definice k času – Bohumír Tichánek

* * *

Zde zveřejněné práce z 6. 11. 2026, 10. 11. 2026, 11. 11. 2026 a 16. 11. 2026 jsou odvozeny ze stránky „Geometrické modely časoprostoru. Svět je virtuální realita, grafická řešení“. Obsahuje k 500 grafů, mnoho textů. Návštěvnost bývá několik tisíc zájemců měsíčně z celého světa.

Sleduje umělou konstrukci Vesmíru, to však materialistická věda nepřijímá. Obsah