Perspektivní teorie informatická navazuje na Speciální teorii relativity

Hmatový zážitek přesvědčuje tvory o hmotě světa, kde žijí. Vjemy ať jsou určované množstvím informatických bodů a jejich sestavou. Jimi jsou tvořeny všechny fyzikální částice, všechna pole.

Perspektivu považuji za nevyvratitelný lidský zážitek; je nám základním vjemem, který rozmísťuje zážitky hmoty. I kdyby přijímač byl poškozený alkoholem, vysílač nebude ovlivněn.

Tato zraková perspektiva spolu s diskrétní šachovnicí sděluje promyšlenou bodovou stavbu Vesmíru. Další pokračování nabídne, že svět funguje pod neustálým ošetřováním.

Zavedený informatický bod, který zaplňuje nachystanou posici, nepotřebuje definici ohledně bodu nekonečně malého. To je výhodné, vždyť méně bývají věrohodné postupy, které používají nekonečno.

Bod je informací 1 bitu o zaplnění posice diskrétního prostoru. Bod se v posici buďto nachází nebo nenachází.

Posice bodového prostoru je paměťovým místem 1 bitu. Vícerozměrné prostory se mohou uvažovat i znázorňovat diskrétními postupy. Když ve 3D prostoru má posice 6 sousedů, do kterých se bod přesune jedním krokem, pak například 4D prostor má takových sousedních posicí osm. Středová posice má 8 sousedů vzdálených 1 krok, jak ukazuje spodní obraz, kde krychle se pronikají v posunutí o 1 posici (obr. 1).

Obr. 1. Krychle 4D. Střed, vyznačený křížkem, má osm sousedních bodů, vzdálených 1 krok.

Euklidův prostor jsem odmítl v předchozím. Ještě navíc k jeho nevhodnosti – v geometrii se úsečky liší pouze kvantitou, kdežto matematika je navíc vystihuje dvěma kvalitami – mají racionální anebo iracionální délky.

Připomenu, že souměrný diagram dbá vzájemné závislosti času a prostoru, odvozený z Minkowského diagramu. Avšak nejrychlejší pohyb fotonů znázorňuje ve vodorovném směru, a nikoliv pod úhlem 45°.

Svět jsme zvyklí sledovat s jeho změnami, v čase. Změny ať dbají pořádku; ne, že by se předmět pohnul, až na něho vyjde řada a jinak klid. Kdežto nabídky k pohybu jsou neustálé, podporované přesnou časovou základnou, Zdrojem pulsů. K tomu vede už rychlost světla c, jehož částice ji ve vakuu dodržují.

V jednom pulsu bod neuskuteční víc pohybů; vykoná buďto jediný nebo žádný přeskok do sousední posice. Úhlopříčný pohyb bodů mezi dvěma posicemi není zaveden. Pokud bod přeskakuje v každém dalším pulsu Zdroje, pak letí rychlostí světla. Jiná rychlost než světelná není možná. Pomalejší pohyby hmotných předmětů umožňuje střídání pohybových a časových pulsů.

Časové základně lze určit dobu periody. Důležitého postupu užil Max Planck v začátku dvacátého století. Prokázal, že světlo je vyzařované po kouscích, a nikoliv souvisle. Následně byly zjištěny nejkratší délky prostorové a časové, v našem světě: 0,161624·10-34 metru a 0,539121·10-43 sekundy. Rychlejší změny neznáme - i když Vesmír by mohl obsahovat další světy s jiným zákony.

Svět je tvořený body, do jejichž mezer již nevnikneme. Prostor posic, rastr, v němž body hmoty se nacházejí jakoby na políčkách šachovnice, připomíná podstatu dnešních počítačů. I ony užívají bodových informací.

Pohyb v našem světě znamená, že v souměrném diagramu je informace o obsazení posice sunutá pulsy vodorovným směrem. V diagramu uvažujeme jejich pohyb směrem zleva doprava.

Uvažuji nespojitý časoprostor, takže čas na svislé ose je tvořen pulsy. Pulsy jsou sice jediného druhu, přesto je řešitelné rozdělit je na časové a pohybové.

Pohyb hmoty se zde neuskutečňuje v čase. Pak časovým pulsům patří, že nebyly nijak využity.

Zdrojové pulsy značím PE (pulsy éteru), délkové PL a časové PT.

PL - puls využitý na přeskok do sousední posice
PT - puls nijak nevyužitý - základ času
z - počet zdrojových pulsů

Obr. 2. Děje v souměrném diagramu bodového prostoru

Objekty na šikmé úsečce postupně obdržely 20 Zdrojových pulsů (obr. 2).

Žlutá plocha značí činnost, jež se odehrála v minulosti.

Pohyb spojitým časoprostorem sledujme v perspektivním souměrném diagramu (obr. 3). Zdroj tvoří pulsy neustále. Jestliže se více pulsů spotřebuje na pohyb hmoty, potom množství těch nevyužitých se zmenší; čas se zpomalil. Graf dodržuje Lorentzovu transformaci, jejímž obrazem jsou kružnice.

Postupy povedou k fyzikální definici času.

Obr. 3. Zdroj pulsů určuje pohyb ve spojitém perspektivním časoprostoru (zdejší „medium-seznam“ nezpracovává fáze obrázku gif)

Je na škodu, jestliže věda neuvažuje fyziku, podloženou záměrným sestrojením Vesmíru. Pak se veřejně pereme o různou a různě umístěnou hmotu, kdežto ve skutečnosti jsme zkvalitňováni a hodnoceni příčinami našich činů.