Článek
Potkala jsem známou. Měly jsme společnou cestu domů, a tak jsme si ji zpestřily povídáním.
Zrovna, když jsem chtěla dokončit větu, slyším její: ,,…pozor, hov..!“ Než jsem stačila zareagovat, moje krásné, módní střevíčky se zabořily do něčeho velmi nevábného. Psí exkrement! Tento doplněk, který mi na obuvi zůstal, mi vůbec neladil s mým oblečením. Hodně, ale hodně mě to naštvalo. Co teď? Snažila jsem se otřít botu o trávu, ale v trávě, další psí hov…pardon, exkrement. Občas sleduji pejskaře, jak venčí své miláčky a tak jsem se rozhodla, že si na ně dám pozor.
Příležitost se mi naskytla hned druhý den. Mladý muž (mimochodem krasavec), venčil svého velkého, krásného psa. V rasách se bohužel nevyznám. Když pes přičapnul a začal vykonávat velkou potřebu, čekala jsem, schovaná za keřem, co se bude dít. Nedělo se nic! Mladý muž se tvářil, že se ho to netýká a když pes ,,zahrábl“ své vykonané dílo, klidným krokem odcházel i se svým psem.
,,Haló, pane!“ zavolala jsem.
Když se otočil, soukala jsem ze sebe: ,,Vy to po tom psovi neuklidíte?“
,,Co se staráš, krávo!“ odpověděl mi. Nevím proč, ale už se mi tak krásný nezdál.
Na druhý den, vracím se z práce, a přede mnou stará paní o berličce se svým pejskem.
Zrovna, když jsem je míjela, pejsek tak, jak velí příroda, začal vyrábět ,,šištičky“.
Když jsem se po chvíli ohlédla, viděla jsem tu starou paní, jak nadělení po svém pejskovi sbírá do sáčku. Že by mladý muž necítil takovou zodpovědnost za svého čtyřnohého miláčka, jako ta stará paní?
V hlavě mi vytanula vzpomínka, jak se svým tehdy tříletým synkem jdu na procházku po sídlišti. Najednou ke mně radostně přiběhne a volá: ,,…podívej maminko, našel jsem šištičku!“ Hádejte, co měl v ručce?
Řekla jsem si, že až potkám městské policisty, zeptám se, jak postihují neukázněné pejskaře. Trvalo několik dní, než jsem potkala dvojici policistů.
Na mou otázku jeden z nich odpověděl: ,,Samozřejmě, že neukázněné pejskaře pokutujeme, ale museli bychom je přistihnout při činu, což ovšem není jen tak.“
Takže nikdo nic nezmůže. Záleží jen na majiteli.
Nechtěla bych, abychom se stali nepřáteli němé tváře, která je v tom nevinně. Ale nechtěla bych ani, abychom pro samé hovínko neměli, kam šlápnout. A co naše děti, nestojí nám za čisté trávníky a nekontaminovaný písek na hřištích?
