Článek
Měla jsem pocit, že „to“ mám na kabátě. Co? Jinak řečeno: kemr, mrml, chrchel, flusanec, plivanec, nazvěte to, jak chcete.
Udělalo se mi dost nevolno. Nechápu, proč onen pán nepoužil kapesník. Ovšem ne až na plivanec, ale na vysmrkání.
Takových ozdob chodníků kromě psích hovínek a žvýkaček nacházíme nespočet. To, aby člověk místo s hlavou vzpřímenou kráčel s očima zabodnutýma do země a sledoval cestu před sebou. Nezbývá, než mezi těmito „nadílkami“ kličkovat. Věřte, že v létě uklouznout na takovém „hutném materiálu“ není žádná legrace.
Ještě v padesátých letech minulého století byly v hospodách IV. cenové skupiny cedule s nápisem: NEPLIVEJTE NA ZEM!
Pod nimi stávala takzvaná plivátka, určená k tomuto účelu. Chudák člověk, který to musel uklízet!
Přece jenom už jsme trošku kulturnější.
Kdysi mi jedna známá vyprávěla, že coby mladá holka, bylo to ještě v minulém století, měla rande s vojákem. Ten, aby si asi přidal na důležitosti, nebo možná neměl kapesník, potáhl, a když chtěl obsah úst vyplivnout přes rameno, nudle mu na rameni zůstala jako prýmka. A bylo po lásce.
Co by na to asi řekl Gut Jarkovský?
Už nejsme v minulém století, doba pokročila, ale zvláště mužská populace si tento zlozvyk ještě stále nese s sebou.
Dovolte mi ukončit své poněkud zvláštní zamyšlení pořekadlem:
Nezdvořáka poznáš rázem, bezohledně plive na zem!
