Článek
Doposud jediné vítězství českého klubu nad obhájcem Poháru mistrů evropských zemí, tedy předchůdce Champions League, se zrodilo na jaře 1976. Sparta Praha tehdy bojovala, nakonec úspěšně o návrat do první ligy a o titul bojovala do posledního kola trojice Slovan Bratislava, Slavie Praha a Baník Ostrava, přičemž Slezané byli ještě po podzimu v zóně ohrožení sestupem. Před posledním kolem hrálo vše do karet Slovanu, vítěz PVP z roku 1969, který ve finále v Bazileji porazil 3:2 slavnou Barcelonu, měl v zápase se Slavií, které stačil k zisku titulu bod, výhodu domácího prostředí. Nakonec Slovan, jehož hvězdy Pivarník, Ondruš, Čapkovič, Gögh, Švehlík a Masný tvořily páteř československého národního týmu, který za měsíc vybojoval v Jugoslávii titul mistrů Evropy, nakonec po boji zvítězil 2:0. Přesto se po zápase na Těhelném poli nikdo neradoval. Baník totiž končil v Plzni,na začátku se trefil po rohu hlavou Rosťa Sionko, byla z toho nečekaná výhra a Ostrava začala slavit titul nejdříve v ulicích a pak v hospodách.
Baník Ostrava pak z pozice československého mistra prošel v prvním kole přes norského šampióna Viking Stavanger, doma rozhodl Rosťa Vojáček, soused z paneláku. Los druhého kola byl ale nemilosrdný, neboť přisoudil ostravským obhájce titulu, Bayern Mnichov. Baník neměl mít sebemenší šanci byť na bod. Před zápasem se navíc rozpadla opravdu skálopevná obrana Vojáček – Huml, druhý jmenovaný mě po více než dvaceti letech učil v době mého působení v redakci Ostravského večerníku základům novinařiny. Nehráli ani další strůjci zisku Radimec a Knap. Naopak Bayern nastoupil v plné síle. Žádný český klub od té doby a doposud nečelil soupeři, jehož základní sestavu tvořilo pět úřadujících mistrů světa z roku 1974 – Maier, Schwarzenbeck, Beckenbauer, G. Müller a Honess, z toho dva držitelé Zlatého míče Franz Beckenbareur (1972, 1976) a Gerd Müller (1970), zatímco další člen základní sestavy K. H. Rummenige vyhrál Zlatý míč v sezónách 1980 – 1981. Aby nebylo trofejí málo, Gerd Müller, měl v té době ještě ve své sbírce dvě Zlaté kopačky pro krále střelců evropských ligových soutěží.
Na zápas jsem šel se svým otcem, který moudře rozhodl, že nemusím do školy. Bazaly byly natřískané, přišlo přes 30 fanoušků. Bylo pochopitelně vyprodáno, sedělo se i na schodech, stačilo přijít na stadion brzo ráno, najít si na pár hodin úkryt a pak se vmísit do davu. Terén byl vzhledem k dešti na hraně regulérnosti, leč po půlhodině se Bazaly topily v euforii. Nejdříve se trefil náhradník Lorenc z přímého kopu, pak do toho praštil Verner Lička a obhájce trofeje Bayern se všemi megahvězdami prohrával 0:2. Nadšení neopadlo ani poté, co Gerd Müller, kterého fotbal po kotníky v blátě evidentně nebavil, snížil na začátku druhého poločasu při prvním a posledním kontaktu s míčem hlavou na 1:2. Bayern nechtěl prohrát, elegantní Kaiser Franz Beckenbauer dřel do úmoru, Rummenige jezdil po lajně. A protože, Baník nevsadil na beton, hrál se fotbal nahoru, dolů. Pak rozhodčí pískl konec a já věděl, že další den se do školy nejde, protože zázraky se ani ve fotbale nedějí každý den.
Autorský článek
