Článek
Kdo byl Adolf Linka?
Adolf Linka se narodil v Trutnově v roce 1919 do rodiny majitele textilní továrny. Jako mnoho jiných v tomto regionu byl i on potomkem českých Němců, čistých Čechů a vzdáleně dokonce i židů. Již od dětství projevoval velké nadání pro techniku a vystudoval brněnskou školu textilních technologií. To už ale začínala válka a bez ohledu na to, že neměl pro nacismus žádného dobrého slova, musel jako Němec narukovat k Luftwaffe.
Na letišti v pražských Kbelích se podílel na vývoji nových leteckých motorů. Hlavně, ale přemýšlel o tom, jak vylepšit tkací turbínu, kterou si pamatoval z továrny svého otce. Podařilo se mu to a vynález si dokonce patentoval, byť se na úřadu setkal spíše s výsměchem, neboť úředníkům připadal vynález zbytečný pro německé válečné úsilí. To ale nebyla tak úplně pravda a v roce 1943 byl povolán do Berlína a dostal úkol svůj vynález zrealizovat. Němci v něm totiž viděli možnost rychlejší a efektivnější výroby uniforem. Až do konce války proto pracoval v brněnském výzkumném ústavu. Konec se už blížil, Linkovi ale žádné štěstí nepřinesl.
Osvobození a krutý osud po roce 1945
V Brně prožil Linka sovětské bombardování a následně odcestoval za rodiči do Trutnova. Tam se setkal s brutálním násilím, kterým si Češi vylívali zlost na všem německém. Adolf Linka vzpomínal, že jeho otci dokonce zachránil život jakýsi ruský voják, který od něj odehnal zdivočelou a ozbrojenou skupinu českých teenagerů.
Již 20. května 1945 si ale přišly Revoluční gardy i pro Linku. Následujících pět měsíců pracoval jako nádeník u českého sedláka. Poté si na něj, respektive na jeho vynález, však vzpomnělo Ministerstvo průmyslu. Ve vývoji nového tkacího stroje měl pokračovat v Úpici u Trutnova. Mohlo by se zdát, že od té doby se již jeho život ubíral tím správným směrem. Opak byl ale pravdou, to nejhorší mělo teprve přijít.
Po únoru 1948 se jeho pozice výrazně zhoršila a Linka vlastně jen čekal na to až si jej zavolá StB. K tomu došlo začátkem května 1952. Nejprve zamířil do kamenolomu. I tady se ale projevila jeho geniální technická mysl a rychle přišel s návrhem nového typu vrtáku, který následně přejaly všechny doly a lomy v Československu, dostal dokonce medaili.
Jen krátce poté jej však StB zatkla. Stalo se tak v době, kdy byla jeho manželka těhotná. Adolf Linka byl nesmyslně obviněn z toho, že se chystal své vynálezy vyvézt do západního Německa. Při výslechu jej vyšetřovatelé surově zbili a kopali jej do rozkroku tak silně, že již nikdy nemohl mít další děti. I přes to ale Linka vynucené přiznání nepodepsal a neskočil ani na léčku v podobě agenta StB nastrčeného do cely, ve skutečnosti odsouzeného vraha. I přes absenci jakýchkoliv důkazů, byl však Linka odsouzen na šest let za sabotáž. Ta měla spočívat v tom, že vývoj tkacího stroje schválně zdržoval…
Jako odsouzený se dostal do Jáchymova i na Příbram. Tady však čelil nenávisti spoluvězňů, kteří v něm viděli nacistu. Nakonec byl proto přepaden a spoluvězni mu zlámali všechny prsty na rukou. V květnu roku 1960 přišla amnestie prezidenta Novotného, která se měla týkat i Linky. Měl už sbaleno, na poslední chvíli byla ale jeho propuštění zrušeno. V tuto chvíli už Adolf Linka vážně uvažoval o tom, že si sáhne na život. Podle jeho slov mu to rozmluvili kněží, kteří s ním byli zavřeni.
Na svobodu se dostal až v roce 1962, avšak hned potom zjistil, že jeho manželka již žije s někým jiným. V tu chvíli nebyl po druhé daleko od sebevraždy. I tak ale příběh Adolfa Linky skončil happyendem.První noc na svobodě nastoupil do vlaku, kterým se vydal zcela náhodným směrem. V tomto vlaku potkal svojí první dětskou lásku, kterou si následně vzal. Chvíli společně žili v Trutnově, kde se jej StB pokusila naverbovat ke spolupráci. Linka odmítnul. Ve chvíli, kdy se potom poměry v Československu na čas uvolnily, odjel i s manželkou do západního Německa, kde pracoval v několika textilních firmách. Do Česka se ale po revoluci opět vrátil a v roce 2014 zemřel v Poděbradech.
Závěr
Příběh Adolfa Linky ukazuje, kam může vést princip kolektivní viny a jak snadno se může člověk dostat do soukolí, ze kterého není úniku. V podobných případech se pak nelze nezamýšlet nad tím, co za války dělali oni členové Revolučních gard nebo spoluvězni, kteří Linkovi lámali ruce.
Zdroje informací: https://www.pametnaroda.cz/cs/linka-adolf-1919
