Článek
Jezero Natron
Pokud si ještě něco pamatujete ze středoškolské chemie, možná je vám slovo natron povědomé. Není to náhoda a jezero má skutečně jméno odvozené od chemie. K tomu se ale dostaneme za chvíli. Nejprve uvedeme nějaké základní informace. Natron byste na mapě našli na samém okraji Velké příkopové propadliny, oblasti zvané Aruši. Na délku má 57 km. V době dešťů pak může do šířky dosáhnout až 22 km, bývá to ale po většinu roku méně.
Natron je zajímavý tím, že nemá žádný přirozený odtok a voda do něj přitéká mimo jiné i skrze horké minerální prameny. Výsledkem je velké ale mělké jezero s vodou, která může mít teplotu až 60 stupňů Celsia, její pH je silně zásadité a obsahuje vysoké koncentrace solí a minerálů. Ve velkém byste zde našli uhličitan sodný i jedlou sodu. Tím se konečně dostáváme zpátky k názvu jezera. Právě směs těchto dvou látek má totiž název natron.
Život v jezeře Natron
Mohlo by se zdát, že v takovémto extrémním prostředí nemůže nic přežívat. To byste přírodu ale hodně podcenili. Ve vodě se to hemží řasami a v jezeře je doma dokonce i jedna ryba, konkrétně jde o druh tilapie. Okolí jezera se potom hemží nejrůznějšími ptačími druhy. Natron si oblíbili také plameňáci, kterých tu zde každý rok hnízdí více než dva miliony. Proč se tedy místu, kde život tak prosperuje, říká Jezero smrti?
V roce 2010 pobýval u jezera známý fotograf Nick Brandt z Anglie. Ten si všiml velkého množství ptačích těl, která byla jakoby zkamenělá. Totéž se týkalo i netopýrů a některých dalších zvířat. Kromě toho, že Brandt nafotil ty nejlépe zachované exempláře do krásné umělecké série, začal také rozvíjet teorii o tom, že zvířata při kontaktu s vodou uhynou a rovnou zkamení.
V tu chvíli se jezero Natron proměnilo v Jezero smrti. Pravda je ale taková, že takhle jednoduché to není. Nelze si představit, že se albatros dotkne hladiny jezera a padne zkamenělý ke dnu. Jde o to, že již mrtvá zvířata jsou velmi slanou vodou jezera zakonzervována a po vyplavení na břeh dojde na prudkém slunci ke ztvrdnutí jejich těl.
Proces je poměrně pomalý a rozhodně není tak automatický, jak to podle původní Brandtovy teorie vypadalo. I přesto ale voda za popsaný proces zodpovědná je. Brandtova série fotografií se každopádně stala světoznámou, stejně tak ale spustila vlnu kritiky. Tím, že vykresluje okolí jezera Natron jako místo plné zmaru, překrývá skutečnou rozmanitost života pod hladinou i nad ní. Příroda naopak našla cesty, jak život v jezeře udržet i přes velmi netradiční podmínky. Na umělecké kvalitě fotografií to ale nic nemění.
Pokud se k jezeru Natron někdy dostanete, určitě si nenechte ujít možnost strávit zde alespoň chvíli. Červená hladina jezera je nesmírně fotogenická a kdo ví, třeba najdete i nějakou tu zkamenělinu.
Zdroje informací:
