Článek
Legenda o Barrym
Celé stovky let putovali poutníci ze zaalpských zemí do Říma. Většina z nich pak musela projít přes alpský průsmyk svatého Bernarda. Nebyla to cesta jednoduchá. Krutý ledový vítr, silné sněžení, laviny a v neposlední řadě také lupiči: to byla nebezpečí, která na poutníky čekala. Aby jim cestu alespoň trochu ulehčili, založili mniši seskupení okolo Bernarda de Menthon v průsmyku místo, kde bylo možné si odpočinout, vyléčit se nebo se schovat před nepříznivým počasím. Útulek byl založen již v desátém století.
Ve staletích následujících se mniši naučili využívat skvělých vlastností psů. Konkrétně šlo o křížence dvou různých ras, francouzských mastifů a asijských buldoků. Byli to předchůdci dnešních bernardýnů. Říkat jim můžeme stejně, je ale třeba mít na paměti, že oproti dnešním bernardýnům šlo o psy podstatně menší a lehčí. Vážili něco okolo 45 kg. Jejich dnešní potomci mají nezřídka celý metrák. Úkolem těchto psů bylo hledat ztracené poutníky a ukazovat jim směr.
V roce 1800 procházela přes průsmyk svatého Bernarda celá čtvrtmilionová armáda francouzského císaře Napoleona. Jako malé štěně to sledoval i Barry. Vyrostl z něj skvělý záchranářský pes, který v následujících letech věrně sloužil mnichům a pomáhal poutníkům. S ikonickým soudkem na krku se pohyboval na stezkách i mimo ně a za svoji kariéru zachránil na 40 lidí. Jedno malé dítě dokonce odnesl na zádech. Bohužel ale došlo k tomu, že v jedné vánici si jej ztracený voják spletl s vlkem a zabil jej. Tak alespoň praví legenda. Pokud je vám nyní Barryho líto, máme pro vás dobrou zprávu. Ne všechno, co se ve Švýcarsku o Barrym vypráví, je totiž pravda. Ne snad, že by neexistoval a nezachraňoval poutníky. Jeho skutečný příběh je ale trochu jiný.
Skutečný Barry
Celý příběh psa Barryho nyní převyprávíme ještě jednou, tentokrát však tak, jak nám ho představují skutečné historické prameny. Skutečně se narodil někdy před rokem 1800 a byl vychován jako záchranářský pes. Po zasněženém průsmyku tak skutečně běhal se svým soudkem na krku. Je ale třeba také připomenout, že na rozdíl od oblíbené a silně zakořeněné představy neměl v soudku rum, nýbrž vodu a chleba.
Co se počtu zachráněných týká, tak číslo 40 není absolutně ničím podloženo. Podle historiků nelze vyloučit, že by mohl za život skutečně pomoci takovému množství lidí, žádné záznamy si ale mniši nevedli a my netušíme do jaké míry se uvedené číslo potkává s realitou. Co můžeme říct zcela jistě je to, že na svých zádech žádné dítě nenesl. Na to byl Barry prostě příliš malý.
Skutečná podoba Barryho, legendárního psího záchranáře z 19. století.
Nic z toho samozřejmě neznamená, že by nešlo o skutečného psího hrdinu. O to více bychom se ale měli zaměřovat na jeho skutečný život a nenechat se unášet legendami. Mezi ně patří i pověst o jeho násilném skonu. Ve skutečnosti jej jako starého psa poslali mniši do Bernu na dožití. Ve městě potom zemřel v klidu, sešlostí věkem. Díky tomu, že se tak stalo ve městě, si Barry ale získal velkou popularitu a pověsti o něm se začaly rychle šířit. Dočkal se dokonce vycpání a v této podobě ho můžete dodnes obdivovat ve zmíněném bernském muzeu. I tady ale na návštěvníky přichystali malý podvod. Kůže skutečně patří Barrymu. Celý jeho model je ale vytvořen tak, aby připomínal dnešní bernardýny. To je ovšem nerealistické, neboť Barry byl ve skutečnosti mnohem méně impozantní, než jak se nám snaží namluvit jeho model.
Ačkoliv je skutečný příběh psa Barryho již dobře známý a je zřejmé, že šlo prostě o jednoho psa z mnoha, který měl to štěstí, že se dostal do města, kde mu byla zajištěna nehynoucí sláva, Švýcaři ho stejně považují za svého národního hrdinu. Konkurovat mu může snad jen Vilém Tell.
Bernardýni se soudkem na krku jsou pak stejným symbolem Švýcarska jako čokoláda nebo hodinky. Jejich čas už ale pominul. Jsou příliš velcí na to, aby je bylo možné přepravovat vrtulníkem a záchranáři už se dnes musí obejít bez nich. Bez práce ale bernardýni ve Švýcarsku nezůstali. Navštěvují domovy seniorů, nebo rehabilitační centra a pomáhají klientům s jejich zdravotními problémy. Švýcarským symbolem ale tito psi, a zvláště potom Barry ještě dlouho zůstanou.
