Článek
Harrachov a skoky na lyžích
Areál skokanských můstků na severním svahu Čertovy hory je dodnes jednou z největších atrakcí tohoto krkonošského střediska. Především jeho mamutí můstek je doslova orientačním bodem pro všechny návštěvníky. Není jediný, v areálu jsou ještě čtyři další můstky. Tři z nich, konkrétně můstky typu K90, K50 a K30 jsou nyní po určité pauze opět v provozu. Největší pozornost ale poutají dva další: velký můstek K120 a především legendární „mamut“ nebo „mamuťák“.
Skoky na lyžích mají v Harrachově dlouhou tradici. První můstek zde vyrostl už v roce 1920. Skokani na něm létali někam ke třiceti metrům. S můstkem přišly i první závody a Harrachov se brzy etabloval na teprve se tvořící mapě nového atraktivního sportu. Postupně vznikaly další menší můstky a s nimi i zázemí pro sport, který v Krkonoších nacházel ideální podmínky.
Horní část harrachovského mamutího můstku.
Mamutí můstek
Zásadní mezník přinesl rok 1977, kdy začal v režii Agropodniku Lomnice nad Popelkou vznikat tzv. areál velkých můstků na zmíněném severním svahu Čertovy hory. To jsou právě ony dva velké můstky K120 a K180, podle dnešního značení HS142 a HS205. Mamutí můstek ale původně vznikl v trochu jiné podobě. V roce 1979 byl postaven jako K165 (číslo značí tzv. kritický bod), o tři roky později byl upraven na K185 a v roce 1992 na HS205.
Můstků pro lety na lyžích je jako pověstného šafránu. Kromě toho harrachovského jsou v Planici (Slovinsko), v Oberstdorfu (Německo), v Kulmu (Rakousko) a ve Vikersundu (Norsko). Bohužel, na svoji slavnou historii už harrachovský mamut asi nenaváže. První Mistrovství světa v letech na lyžích se zde konalo v roce 1983, konec přišel v roce 2014, kdy se propadl tzv. buben můstku, na který najela rolba.
Mezitím se zde ale konalo velké množství slavných závodů. Můstek v Harrachově byl v mnoha ohledech specifický. Vzhledem k tomu, že jich na světě existuje pět, lze to samozřejmě říct o všech, přesto ale několik věcí stojí za zmínku. V první řadě je třeba říct, že harrachovský můstek měl velmi odvážný profil, který zajišťoval vysoké nájezdové rychlosti a poté i opravdu velké vzdálenosti. Někteří skokani se proto tohoto můstku báli a místní závody vynechávali. Zajímavé je i to, že byl jako první projektován s pomocí počítačových programů.
Celkem se zde čtyřikrát konalo Mistrovství světa a 40 závodů světového poháru. Oficiální rekord můstku drží Fin Matti Hautamaeki, který zde v roce 2002 dolétl do vzdálenosti 214,5 metru. Neoficiální rekord 220 metrů pak vytvořil Slovinec Jurij Tepeš. Na konci skoku, resp. letu, totiž spadl a jeho pokus tedy není uváděn v tabulkách.
Pro české fanoušky je ale přesto nejsilnější vzpomínkou let Pavla Ploce z roku 1983, kterým ustanovil tehdejší světový rekord v hodnotě 181 metrů.
Dnes je můstek samá díra, dřevěné obložení opadává, konstrukce prorůstá keři, zábradlí rezne… I když se objevují hlasy, které volají po rekonstrukci velkých můstků, vyžadovalo by to opravdu obří investici.
Zdroje informací:
