Článek
Šumava geologická
První zajímavost, která se s Šumavou pojí, souvisí již se samotným vznikem tohoto pohoří. Jedná se totiž o jedno z vůbec nejstarších pohoří Evropy a je tvořena materiály, které vznikaly v době prvohor, tedy před více než 500 miliony let. Od té doby ji potom přirozené geologické procesy přetvořily v dnešní romanticky zvlněnou krajinu.
Současnou podobu Šumavy samozřejmě spoluutvářely i děje mnohem mladší. Vždyť co by byla Šumava bez ledovcových jezer jako je Černé, nebo Čertovo jezero. Neměli bychom zapomenout ani na to, že Šumavou prochází evropské rozvodí Severního a Černého moře. V neposlední řadě je potom Šumava místem, kde pramení Vltava coby naše národní řeka. Již z tohoto důvodu má toto pohoří zcela zásadní význam pro naše vnímání Čech jako takových.
Nic na tom nemění fakt, že je Šumava česká jen napůl, právě naopak. Nejen pramen Vltavy ale i fakt, že spolu s našimi dalšími pohořími tvoří historickou hranici našeho státu, z ní dělá doslova osudový prostor. Na německé straně pak pohoří nese Bavorský les.
Nejstarší zmínky o Šumavě a jejím osídlení
První zprávu o Šumavě podal světu antický učenec, matematik a geograf Klaudios Ptolemaios. Ve své mapě zakreslil Šumavu pod názvem Gabreta. V českém prostředí později mluvil o Šumavě Kosmas jako o lesu, použil proto slovo silva. Samotné slovo Šumava má sice staroslovanský původ ve slově šuma, čili hustý les, poprvé jej ale máme doloženo až v roce 1565.
Na Ptolemaiově mapě světa nechybí ani Šumava
V dávných dobách byla Šumava jen těžko prostupným pralesem, kde se to jen hemžilo medvědy, vlky či rysy. Přesto sem lidé přicházeli již v době bronzové. Pravdou ale je, že ve větších koncentracích žili spíše na okrajích řek v Pošumaví. Pohoří samotné bylo prakticky neosídlené. Zlom přišel až ve středověku, kdy začala s větší intenzitou fungovat tzv. Zlatá stezka. Ta spojovala vnitřní oblasti Čech s Bavorskem a proudila po ní především sůl. Právě Zlatá stezka dala vzniknout městům jako jsou Prachatice.
Šumava ve středověku
Ve středověku se také začala Šumava využívat pro těžbu dřeva. Tím ovšem začala ona původní a divoká Šumava mizet. Do dnešních dnů nám z ní zbyl jen velmi malý kousek, který známe jako Boubínský prales. Vytěžené dřevo se poté dopravovalo především po řece a vzniklo tak plavecké řemeslo.Vory starých plavců mířících až do Prahy v nás dnes vzbuzují romantické představy, ve skutečnosti šlo ale o nemírně tvrdou a také nebezpečnou práci. Poslední vory po Vltavě pluly ještě těsně po druhé světové válce, poté toto řemeslo definitivně zaniklo.
Stejně tak ale odlesňování umožnilo intenzivnější osídlování krajiny a na Šumavě se začala rozvíjet i další řemesla. Tím nejvýznamnějším, které se stalo pro Šumavu typickým, bylo sklářství. Místní sklo se v průběhu novověku vyváželo do celé Evropy a stalo se skutečným pojmem.
Zapomenout nesmíme ani na těžbu zlata a stříbra, která na jednu stranu přinesla kraji bohatství, na stranu druhou ale také časté pohraniční konflikty a vpády vojsk. I husitství se pak do tohoto kraje otisklo velmi významně jako jedna z jeho bašt.
Šumava Klostermannova
Nic ale netrvá věčně, ani prosperita. V 19. století už je Šumava chudým krajem. Zemědělství má zde malé výnosy a nedostatek komodit jako je uhlí zase brání industrializaci. A přesto se zde právě v této době narodil někdo, komu Šumava učarovala natolik, že s ní spojil prakticky celou svoji uměleckou kariéru.
Mluvíme samozřejmě o Karlu Klostermannovi, kterému se přezdívá básník nebo spisovatel Šumavy. Již jména jeho nejznámějších děl vypovídají o tom, který kraj byl krajem jeho srdce: Šumavské povídky, Světák z Podlesí, V ráji Šumavském nebo Skláři.
Šumavští dřevorubci v roce 1890
Ve většině svých děl popisuje osudy prostých lidí na pozadí drsného ale krásného kraje. Je také spisovatelem, který velmi dobře zdokumentoval jeden ze zásadních přelomů v moderních dějinách Šumavy. Tím byla velká vichřice v roce 1870, která zničila prakticky celou střední část Šumavských lesů. Je paradoxní, že právě tato přírodní katastrofa ve skutečnosti přinesla obyvatelům Šumavy opětovnou prosperitu. V letech po vichřici totiž napadl zbývající oslabené lesy kůrovec a dřevo bylo třeba vytěžit. Obyvatelé Šumavy proto o této době mluvili jako o období „zlatého broučka“. I to Klostermann ve svých knihách popisoval. Spisovatelův život se uzavřel v roce 1923, kdy zemřel. To, co následovalo by ale Karel Klostermann jistě vidět nechtěl.
Šumava totalitní
Ve třicátých letech vyslyšela velká část německých obyvatel volání nacionalistické politiky Konrada Henleina a Adolfa Hitlera. Po Mnichovu byla velká část Šumavy vyrvána z Československa a připojena k Německu. Nejen Prachatice nebo třeba Vimperk ležely najednou za hranicemi.
Německo ale válku prohrálo a v roce 1945 byla i Šumava osvobozena americkou armádou. Problémy tím však neskončily. Ještě předtím, než bylo německé obyvatelstvo vysídleno, se udála jedna velmi kuriózní situace. Zástupci německých obyvatel totiž sepsali dopis adresovaný americkému prezidentovi Trumanovi s žádostí o připojení části Šumavy ke Spojeným státům. Dnes si tak s úsměvem můžeme představovat jaké by to bylo, kdyby na Kvildě vlála vlajka s hvězdami a pruhy.
Další události již ale tak zábavné nebyly. Velká část Šumavy se ocitla v pohraničním pásmu a byla svědkem ničení mnoha osudů lidí, kteří se pokoušeli přejít hranici při cestě za svobodou. Po sametové revoluci se Šumava naštěstí mohla znovu otevřít a dnes nám nic nebrání v tom, abychom ji mohli obdivovat ze všech stran a úhlů.
Kostel svatého Štěpána v obci Kvilda, řada lidí právě odtud zamířila na nebezpečnou cestu za svobodou
Zdroje informací: https://www.sumavanet.cz/vopin/historie/historie.htm
