Článek
Seznamte se s hrůzokočkami
Tyto pozoruhodné dravce dnes známe ze zkamenělin, které jsou nalézány v celé Africe, jižní Evropě, Asii i v Severní Americe. Celá rodová linie těchto šelem (nemluvíme o jednom jediném druhu, ale o celé skupině zvířecích druhů) se táhla napříč více než třemi miliony let. Ty poslední zmizely ze světa pravděpodobně před jedním milionem let. Měly tedy šanci se potkat s prvními zástupci rodu Homo.
Hrůzokočky patřily mezi šavlozubé kočky, které vládly dravčí scéně během tzv. pliocénu a pleistocénu. Šlo o éru, kdy se rod Homo teprve učil chodit po dvou a používat první kamenné nástroje.
Na rozdíl od ikonických šavlozubých tygrů jako byl například slavný Smilodon nebyly hrůzokočky tak přehnaně specializované. Jejich špičáky byly sice delší než u dnešních koček, nešlo ale o žádné obří tesáky jako u zmíněného Smilodona. Podstatné ale je, že šlo o dokonalé zbraně, které umožňovaly rychlé a přesné zabíjení kořisti. Co se velikosti těla týká, připomínaly hrůzokočky dnešní levharty či jaguáry. Rozhodně šlo o silné a obratné šelmy schopné lovit ve skocích ze zálohy.
Jedna z obávaných „hrůzokoček“, které se pravděpodobně střetávaly i s našimi předky.
Jak hrůzokočky žily?
O způsobu života těchto fascinujících tvorů toho samozřejmě nevíme tolik, kolik bychom si představovali. Postupně před námi ale tento obraz vystupuje. Některé fosilie byly objeveny poblíž jeskyní a dlouho se proto myslelo, že šlo o jeskynní šelmy. A protože se v jižní Africe u stejných jeskyní našly i pozůstatky paviánů a prvních lidí, často s otvory v lebkách, které odpovídaly špičákům hrůzokoček, nabízela se představa, že hrůzokočky lovily i naše předky.
Současné analýzy ukazují ale přece jen umírněnější obraz. Hrůzokočky pravděpodobně lovily hlavně antilopy, prakoně a pravěké jeleny. Stejně jako dnešní levharti mohly tahat kořist do úkrytu nebo na vyvýšené místo, aby ji ochránily před mrchožrouty. Vzhledem k anatomii lebky se zdá, že jejich kousnutí bylo spíše přesné než silné – šlo o „chirurgy mezi predátory“, kteří zabíjeli rychlým bodnutím do měkkých tkání na krku. Asi se občas napřímo střetly i s prvními lidmi, šlo ale spíše o výjimku než o pravidlo.
Konec éry hrůzokoček
Rod Dinofelis přežíval do doby před zhruba 1,2 milionu let. Pak náhle mizí ze záznamu fosilií. Co se stalo? Pravděpodobně šlo jako obvykle o kombinaci několika faktorů. V první řadě, změna klimatu vedla k ústupu lesů a rozšiřování travnatých savan. Hrůzokočky, přizpůsobené spíše zalesněnému prostředí a lovu ze zálohy, tak ztratily své přirozené útočiště. Zároveň se objevili noví konkurenti: dnešní druhy velkých koček i specializovaní lovci, jako byli šavlozubci Megantereon a později Smilodon.
A pak tu byli lidé. V Africe existují nálezy naznačující, že naši předci už v té době používali kamenné nástroje nejen k řezání masa, ale i k obraně. Hrůzokočka, kdysi pán šerého lesa, tak mohla být prvním velkým dravcem, který okusil nebezpečí plynoucí z lidského rozumu. Přesto ale určitě nešlo o primární důvod jejich vyhynutí.
Zdroje informací: https://dinopedia.fandom.com/wiki/Dinofelis
