Článek
Jak to bylo s Ježíškem
Psaly se Vánoce 1952 a Antonín Zápotocký, tehdejší premiér, vysvětloval dětem, že Ježíšek vyrostl, narostly mu vousy a stal se z něj děda Mráz. Na cestu mu navíc podle Zápotockého nesvítila Betlémská hvězda, ale rudé hvězdy zdobící továrny, doly nebo hutě. Hvězdy navíc světu oznamovaly, že rodiče splnili úkoly dalšího roku Gottwaldovy pětiletky. Na přelomu 70. a 80. let již nebyla rétorika naštěstí tak agresivní. Přesto ale neměl Ježíšek v tehdejším Československu na růžích ustláno. Oficiálně se o něm příliš nemluvilo, bylo ale jasné, že Češi prostě Ježíška za dědu Mráze nevymění. To pochopil i komunistický režim a v zásadě se s tím smířil. Na druhou stranu ale značně přispěl k tomu, že u nás Ježíšek zcela ztratil svůj náboženský rozměr.
Socialismus jako doba nedostatku
Centrálně plánované hospodářství často nebylo schopno dostatečně zásobit vánoční trh. Známý je například rok 1981, kdy byl zásadní nedostatek vánočních stromků. Špatné plánování způsobilo, že nedlouho před Vánoci se například v Praze prodávaly stromky na jednom jediném místě. Lidé tam na stromek běžně čekali i několik hodin. Není proto divu, že mnozí raději vzali pilku a vyrazili do nejbližšího lesa. Zatímco dnes je nejběžnějším druhem vánočního stromku jedle, v 80. letech to byly borovice a smrčky.
Štědrovečerní večeře
Podobu Štědrovečerní večeře na rozdíl od jiných věcí revoluce příliš neproměnila. Smažený kapr s bramborovým salátem je stále považován za klasiku. Byť se dnes lidé stále častěji obracejí například k lososu nebo vyloženě exotickým jídlům, je to spíše přirozený vývoj než přímý dopad společenských změn. Na rozdíl od jiných komodit byl kaprů většinou dostatek.Co se cukroví týká, ani to se příliš neproměnilo a pekly se podobné druhy jako dnes. Jistou výjimku může představovat Masarykovo cukroví, které byste v socialistických kuchařkách samozřejmě nenašli.
Velký problém byl ovšem s exotickým ovocem. Mandarinky nebo banány na vánočním stole byly v lepším případě vykoupeny obřími frontami, častěji pak chyběly úplně. To málo, co se k nám dostalo z „bratrské“ Kuby, ani náhodou nestačilo pokrýt potřeby trhu.
Dárky pod vánočním stromkem
Výběr vánočních dárků byl samozřejmě mnohem omezenější než dnes. Díky tomu se v rodinách nadělovalo dost podobně. Pánové si často rozbalili lahev alkoholu nebo svetr od manželky. Dámy se potom mohly radovat třeba z laku na vlasy nebo z některého produktu v nabídce obchodu Femina. Stejně jako dnes byly ale Vánoce určené především dětem. Vyhledávaným dárkem byly třeba stavebnice Merkur, autodráhy a v ideálním případě tuzexové Lego. Žádané dárky se však stávaly podpultovým zbožím, neboť i v jejich případě byl nedostatek zcela standardní.
Závěr
Vánoce za socialismu měly samozřejmě i řadu dalších typických charakteristik. Mluvit bychom mohli o kolekcích rozdávaných v podnicích, o světelných řetězech, které přestávaly celé svítit ve chvíli, kdy odešla jedna jediná žárovka nebo o tom, jak snaha režimu sebrat Vánocům duchovní rozměr vedla k zákazům půlnočních mší či mizení tradice adventních věnců. Je ale poměrně logické, že když jste v dobách minulých prožívaly své dětské Vánoce, jsou pro vás stále těmi nejkrásnějšími.
