Článek
Levhart lidožrout
Co se vlastně v Indii v době, kdy se Evropa vzpamatovávala z hrůz první světové války, stalo? Všechno začalo v malé osadě jménem Benji. Levhart přímo z vesnice odtáhl muže. Právě to, že se levhart odvažoval přímo do vesnic, a dokonce i do samotných domů, z něj udělalo doslova legendu.
Často se zmiňuje případ, kdy v jedné chatrči dva muži debatovali a kouřili dýmky. Levhart se dostal do chatrče a odtáhl jednoho z mužů. Urazil s ním asi 100 metrů, než se do něj pustil. A tímto způsobem probíhaly další a další útoky. V oblasti se děly v rozmezí let 1918 až 1926 a tento příběh dodnes působí jako scénář hororového filmu.
Celkem bylo za toto období obětí 125, možná dokonce více, protože ne všechny musely být nahlášeny či zaznamenány. Lidožravý levhart z Rudraprayagu je připomínán dodnes. Může za to několik faktorů. V první řadě je to počet obětí. V té druhé potom zdánlivá absence strachu. V neposlední řadě to byl potom fakt, že když se někde vyskytne lidožravá šelma, je to většinou lev (v Africe) nebo tygr (v Asii).
Ještě předtím, než se podíváme na konec této temné legendy, nabízí se ještě jedna otázka. Proč se takový případ objevil právě na začátku 20. století a předtím v takovém rozsahu nikoliv. Náhoda to nebyla.
Proč levhart útočil?
V roce 1918 zuřila po celém světě epidemie španělské chřipky. Indii se samozřejmě nevyhýbala a místní úřady nestačily těla pohřbívat. Je možné, že levhart ochutnal lidské maso právě v této době. A potom už jej začal vyhledávat. Začátek 20. století byl také dobou, kdy se budovaly železnice, a to znamenalo přísun velkého množství dělníků do dosud odlehlých oblastí. Tím se člověk začal dostávat do častějšího křížku i s levharty.
Levhart indický dokázal terorizovat celé okolí indického města Rudraprayag.
Konec lidožravého levharta
Lidé v oblasti se báli vycházet sami ven, vesnice začali chránit ozbrojení lovci. Levhart si ale cestu k lidskému masu vždy našel. Stejně tak se vždy vyhnul všem pastím. Na lidožravého levharta začaly být pořádány doslova hony. Britská vláda na jeho zabití vypsala odměnu, což přilákalo celou řadu lovců. Ani oni ale nebyli úspěšní.
Potom úřady povolaly opravdu „těžký kalibr“, byl to celý batalion britské armády a také elitní jednotka nepálských Gurkhů. Ale pořád nic. I těmto zkušeným válečníkům dokázal levhart unikat. Až na konci roku 1925 mu začaly odbíjet poslední týdny.
Do honu na šelmu se totiž zapojil i Jim Corbett, byl to britský důstojník, který platil za nejlepšího lovce lidožravých šelem v celé Indii. Na kontě už měl úspěšný lov na tzv. champawatskou tygřici. Ta je považována za historicky nejsmrtelnějšího zabijáka mezi šelmami. Zabila 436 lidí. V roce 1910 ulovil také levharta v provincii Panar, který zabil 400 lidí.
Ani Corbett se ale levhartovi nemohl dostat dlouho na kobylku. Naopak jednou našel stopy levharta těsně za těmi svými. Levhart ho sledoval a dost možná jen čekal na vhodnou příležitost k útoku!
Corbett ale nakonec uspěl. Jako návnadu použil živou kozu a sám se zavěsil na sedačku na strom nad ní. Trvalo to týden, ale návnada zabrala. Pak už stačila jedna rána a levhart přestal být hrozbou. Na jeho těle objevil Corbett řadu jizev po střelných zbraních. Bylo patrné, že levhart měl mnohokrát namále.
Corbett ale neměl žádnou velkou radost. Jasně řekl, že levhart neporušil žádné zákony přírody, jen ty lidské. Dělal jen to, co pro něj bylo přirozené…
