Článek
Pravěké hlístice
Začněme tím, co bylo vlastně publikováno. Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo před několika málo lety dosáhnout něčeho, co bylo ještě nedávno považováno za naprosto nemožné. Ze vzorků zmrzlého sibiřského permafrostu dokázali totiž úspěšně probudit k životu drobné hlístice, které na naší planetě žily v době, kdy po ní ještě kráčeli mamuti a žili neandrtálci. Konkrétně jde o dobu před 46 tisíci lety.
Není divu, že šlo o hlístice. Ty jsou totiž jedním z nejpočetnějších a nejrozšířenějších kmenů živočichů na naší planetě. Zatímco některé druhy měří pouhé zlomky milimetru, jiné mohou dosahovat délky až několika metrů. Ty, o kterým mluvíme, mají necelý milimetr. Hlístice jsou mimořádně přizpůsobivé a odolné, což dokazuje i jejich schopnost přežít v extrémních podmínkách včetně zmrznutí v permafrostu. Pokud v něm tedy skutečně přežily. K tomu se ještě dostaneme.
Podstatné je, že hlístice byly ve vzorcích půdy zamrzlé a vědcům se je podařilo probudit k životu z hibernace. Vědci je umístili do Petriho misek s živným roztokem a krmili je bakteriemi při pokojové teplotě. Po několika týdnech pozvolného rozmrazování začaly hlístice vykazovat známky života, hýbat se, a dokonce opětovně přijímat potravu.
To je samozřejmě zásadní. Zatímco dříve se podařilo vzkřísit po takto dlouhé době pouze některé druhy bakterií, spór, řas či extrémně odolných virů, mnohabuněčný živočich takto dlouhou hibernaci dosud prokazatelně nepřežil.
Pokud mají autoři studie pravdu, oživené hlístice se vylíhly někdy v době, kdy to na zemi vypadalo takto.
Skutečně jsou hlístice staré 46 tisíc let?
Každý takto přelomový vědecký objev se však přirozeně setkává i s vlnou skepse a přísné akademické kontroverze. To je naprosto v pořádku a přesně takto má věda fungovat. Díky tomu ale také vyvstává otázka, zda se skutečně podařilo to, o čem tady píšeme.
Abychom to uvedli na pravou míru. Nikdo nezpochybňuje, že zmíněná studie byla provedena stoprocentně pečlivě a podle všech vědeckých pravidel. Má to ale jeden háček. Vědci vzorky permafrostu neodebírali sami. Dostali jej již odebraný. Nelze proto garantovat, že nemohlo dojít ke kontaminaci. Stále tak podle některých expertů existuje riziko, že hlístice, které se probraly k životu, nejsou pravěké, ale novodobé.
Sami autoři studie toto riziko vnímají a také jej explicitně uvedli. Současně ale předkládají další důvod, proč věřit tomu, že se skutečně jedná o oživený pravěk. Hlístice totiž měly v těle zbytky potravy, která prokazatelně pravěká byla. Jak ale kontrují oponenti, mohli ji zkonzumovat po kontaminaci.
Celý příběh pravěkých hlístic je tak nesmírně zajímavý hned ze dvou důvodů. Jednak je samozřejmě možné, že skutečně jde o pravěké živočichy oživené po 46 tisících letech, což je naprosto fantastické, a jednak je to pěkná ukázka toho, jak má fungovat věda. A jak to dopadne? To se snad co nejdříve dozvíme.
