Článek
Současné možnosti
Na začátek je třeba si ujasnit, co vlastně současné mezinárodní právo umožňuje a co nikoliv. Na Zemi existují prostory, které zdánlivě nebo skutečně nejsou územím žádného státu. Může se jednat o mořskou hladinu dále od pobřeží, vzduch anebo vesmír. Na vesmír teď na chvíli zapomeňme, to je trochu jiná otázka. Soustřeďme se na moře a vzduch. Šlo by si v nich založit vlastní stát? Třeba v podobě nějaké lodi, plovoucí plošiny nebo vzducholodi?
Jednoduchá a rychlá odpověď zní: nešlo. Důvody jsou jednoduché. Úmluva OSN o mořském právu výslovně říká, že umělé ostrovy nebo jiné instalace nemají status skutečných ostrovů, a tudíž negenerují vlastní teritoriální moře ani další námořní zóny, které jsou spojené se skutečnou pevninou. Jinými slovy, postavit nějakou platformu v mezinárodních vodách neznamená totéž, co vytvořit území státu, ať již nového či existujícího. Ve vzduchu je to ještě jednodušší: každý stát má úplnou a výlučnou svrchovanost nad vzdušným prostorem nad svým územím. Tady není co řešit.
K ostrovním státům přidáme ještě jednu poznámku, která s tím souvisí. Otázka zní, co se stane v opačném případě, tedy ve chvíli, kdy např. Maledivy zmizí pod mořskou hladinou. Zůstanou Maledivy existovat jako stát i po ztrátě svého území? To jsme ale trochu odbočili, takže zpět k původnímu tématu.
I když není možné vytvořit stát jako takový, neznamená to, že by nebylo možné pracovat s jinými koncepty. Jde tedy spíše o to, do jaké míry lze privatizovat veřejnou moc v podobě policie, soudů na těchto územích. Ani tady ale příznivcům „odstřižení od okolního světa“ příliš pšenka nepokvete. Plavidlo nebo off-shore instalace musí plout pod vlajkou nějakého státu, pod jehož jurisdikci poté spadá.
Tento fakt nelze obejít tím, že schválně žádnou vlajku nevyvěsíte. V takovém případě se totiž dobrovolně stavíte do té úplně nejvíc nevýhodné pozice, kterou si lze představit. Jako plavidlo bez vlajky by vás mohlo kontrolovat jakékoliv jiné plavidlo, typicky vojenské lodě všech států světa. Bylo by s vámi zacházeno jako s tzv. podezřelým plavidlem, vojáci by se mohli naloďovat, jak by se jim zlíbilo. A kterýkoliv stát by mohl uplatňovat svoji jurisdikci ve chvíli, kdy by jakákoliv událost na vašem plavidle měla spojitost s jejich zájmy či občany.
Nakonec se zmíníme ještě o vesmíru. Zde máte smůlu úplnou. Vesmír je totiž koncipován jako tzv. res communis omnium, tedy společné dědictví lidstva. Jakékoliv soukromničení nepřipadá ve vesmíru v úvahu. Současně lze ale očekávat, že právě vesmírné právo se dříve či později změní.
Jak současná pravidla obejít?
Mezinárodní právo tedy mluví jasnou řečí, žádný soukromý stát si na moři ani ve vzduchu nevytvoříte. To jediné, v co můžete doufat je to, že si vás nikdo nebude všímat, protože za to nikomu nebudete stát. Případně si můžete s nějakým státem vyjednat, že vás nechá na pokoji poté, co si od něj pronajmete nějakou pobřežní instalaci. Bude to ale fungovat jen do doby, než se mu to přestane líbit.
Co se vesmíru týká, tak idealistická představa vesmíru coby společného dědictví celého lidstva pravděpodobně nevydrží věčně. Znělo to jistě pěkně ve chvíli, kdy se do vesmíru vydávalo jen několik málo lidí a státy tam neměly ekonomické zájmy. To se ale mění a měnit bude. Pokud jednou nastane čas, kdy bude Země lidstvu malá a začne expandovat, státy se nevyhnutelně začnou předhánět v zabírání území. Kdo ví, možná, že se toho dočkáme už zanedlouho v souvislosti s budováním měsíčních základen.
A proč to vlastně chtít?
Obšírně jsme tedy popsali, že to nejde. Zbývá se zamyslet nad tím, proč bychom něco takového vlastně měli chtít nebo naopak toužit po tom, aby se na současném stavu nic nezměnilo. Existují totiž poměrně pádné argumenty pro i proti.
Nejprve se podívejme na argumenty pro. Z pohledu jednotlivců by šlo o únik před dysfunkční státní správou, korupcí, pomalými institucemi, špatnými politickými systémy apod. Z jistého akademického pohledu by mohly takové umělé státy sloužit jako určité laboratoře správy věcí veřejných, tedy možnost testovat nové právní a ekonomické režimy na menším vzorku dobrovolníků a následně je přenést do většího měřítka. V neposlední řadě by se pro státy jako Maledivy mohlo jednat o adaptaci na klimatickou změnu (opět se dostáváme k otázce co se stane, až Maledivy a jiné podobné státy zmizí pod vodou).
Stejně tak jsou ale i argumenty proti. Nový stát tohoto typu je ideální cestou k daňovým únikům, praní špinavých peněz, pašeráctví, obcházení pracovních a environmentálních standardů apod. Umělé státy na moři by také vyvolaly konflikty o zdroje na mořském dně, možnost rybaření apod.
Co si o tématu myslíte vy?
