Článek
Zmizení tří trampů
Letní prázdniny 1987 se týkaly i tří mladých lidí Petra, Pavla a Lenky. Všechny tři spojovalo studium na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Pavel již měl po promoci a po prázdninách měl nastoupit do zaměstnání ve sklárnách v jihočeském Chlumu u Třeboně. Petr se studiem teprve začínal a Lenka do něj naskočila po přerušení. Lenka s Pavlem byli ve vztahu a Petr byl jejich kamarád. Na červenec si naplánovali společný čundr v oblasti Českosaského Švýcarska. Domů se měli vrátit nejpozději 5. srpna.
Když se tak nestalo a nedali o sobě nikterak vědět, jejich rodiče nahlásili zmizení. Tehdejší Veřejná bezpečnost zahájila pátrání s tím, že se mohli stát obětmi trestného činu, mohlo dojít ke sporům v rámci jejich skupiny, k nehodě, a pracovalo se i s možností, že emigrovali. Vyšetřovatelé vyslechli řadu místních obyvatel, ale zlom přinesla teprve sobota 23. září. Skupina houbařů zde totiž našla dvě lidské lebky s chybějícími částmi.
Jeden hrůzný nález střídal druhý
Trvalo další dva týdny, než byla k lebkám nalezena i těla. Ta se nacházela na skále nad místem nálezu lebek. Podle všeho ale nešlo o to, že by bylo oddělení hlavy od těla něčím jiným, než jen výsledkem působení divokých zvířat a následného skutálení hlav ze skály dolů. Podstatné je, že jedna z nalezených koster, které byly identifikovány jako mužské, měla spoutané ruce za zády. V 80. letech ještě neexistovala možnost analýzy DNA, avšak občanský průkaz patřící Petrovi hodně silně naznačil, komu kostry patří. Nedaleko byla potom objevena i třetí kostra patřící Lence. Ženské tělo bylo z části zahrabané, ta mužská byla přikryta větvemi.
Krajina pro tramping jako stvořená.
Vyšetřování se v tuto chvíli soustředilo na další trampy nebo na případné vzájemné neshody. Ani jedna z těchto větví případů ale nevedla k žádnému výsledku. Na kostrách už také nebylo možné identifikovat primární příčinu smrti, žádné stopy po smrtelných zraněních zde nebyly. A aby toho nebylo málo, když kriminalisté vyvolali kinofilm, který měl jeden z mužů u sebe, kromě klasických fotek z výletu se na něm nacházelo i několik těžko identifikovatelných snímků. Šlo o temný detail poškrábaného ženského obličeje, mužské postavy za jakousi mříží, nebo dvou siluet mizící v lese. To už začíná znít jako scénář z nějakého hororu.
Vyšetřování bylo ve slepé uličce a v tu chvíli se poprvé objevila na první pohled zcela absurdní teorie o zásahu kulovým bleskem. V prosinci 1988 bylo potom vyšetřování zastaveno s tím, že není možné prokázat cizí zavinění smrti.
Co se vlastně stalo?
Rok po smrti trojice trampů se do stejné oblasti vydala na výlet dvojice dívek z Plzně ve věku 18 a 19 let. Prodavač vstupenek k Pravčické bráně byl poslední člověk, který je kdy spatřil. Jejich zmizení se stejně jako předchozí vraždu nepodařilo objasnit. Ve stejné oblasti se navíc našly i další lidské ostatky, které zmizelým dívkám nepatřily. Rodiče trampů se s uzavřením případů odmítli smířit a v pátrání pokračovali i na vlastní pěst. Stejně tak po revoluci případ znovu otevřel i Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Proč právě ten?
Jako nejpravděpodobnější verze se totiž začalo jevit, že vraždili pohraničníci, především pak měl být do něj zainteresován velitel jednotky pohraniční stráže Ladislav F. Ten měl být v roce 1995 zapleten i do vraždy prostitutky. Ani ona nebyla vyřešena. Přímé důkazy o jeho vině chybí, je ale minimálně podezřelé, že těsně po vraždě, respektive přesně v tom intervalu, kdy se měla vražda podle vyšetřovatelů odehrát, změnil trasy hlídek tak, aby se místu činu vyhýbaly velkým obloukem. Lze si představit i to, že poměrně vysoce postavený voják dokázal zatlačit na příslušných místech na to, aby byl případ uzavřen i se zcela nevyhovujícím vysvětlením. Ladislav F. je již dávno po smrti a jeho přiznání už se nedočkáme. Je tak možné, že definitivní odpovědi nebudeme mít nikdy.
