Článek
„Typický den“ v životě domorodých amazonských kmenů
Jak vypadá takový „typický den“ v životě domorodých kmenů Amazonie? Jedná se do značné míry samozřejmě o nadsázku a zjednodušení. Jednak jsou amazonských kmenů ve skutečnosti stovky, hovoří odlišnými jazyky, žijí v trochu jiném prostředí, jinak se živí, mají jinou hierarchii i mytologii…
Přesto ale existují opakující se vzorce každodenního života, které antropologové popsali u řady dobře různých komunit. Na tom není nic překvapivého, u nás „v civilizaci“ je to přece to samé. Život běžného člověka v Praze, Mnichově nebo v Londýně se také příliš neliší: ranní hygiena, práce, nákupy, večerní odpočinek…
Jak to tedy v Amazonii obvykle vypadá? Den začíná velmi brzy, často ještě před východem slunce. Tropické klima určuje rytmus práce a největší fyzická aktivita logicky probíhá v chladnějších ranních hodinách.Oheň, který ve vesnicích přes noc vyhasl, se znovu rozdmýchá.
Ženy obvykle připravují první jednoduché jídlo jako sjou maniokové placky, banány či zbytky masa z lovu. Právě maniok je základní plodinou velké části Amazonie. Jeho zpracování je však časově náročné, je třeba ho oloupat, nastrouhat nebo nakrájet, vylisovat lehce toxickou šťávu a tepelně zpracovat. Tato práce se provádí už ráno, aby byla potrava připravena na celý den.
Po jídle se jde do práce. Muži vyrážejí na lov nebo rybolov. Lov je totiž klíčovým zdrojem bílkovin. Lovecké výpravy mohou trvat několik hodin i několik dní. Používají se luky, foukačky s otrávenými šipkami nebo modernější nástroje, pokud už došlo ke kontaktu dané komunity s vnějším světem. Hlavní kořistí jsou opice, ptáci, pekari či menší hlodavci. Rybolov pak probíhá v řekách a lagunách pomocí sítí, háčků nebo jakýchsi harpun. Lov však není jen činností pro získání potravy, ale i sociálním rituálem. Máme to snad u nás jinak? Samozřejmě, že ne.
Domorodé kmeny Amazonie žijí životem, který je jiný než ten náš, není ale o nic horší nebo primitivnější.
Ženy mezitím pracují na polích, které jsou vykáceným a vypáleným kusem lesa. Pěstuje se zmíněný maniok, kukuřice, sladké brambory nebo třeba papája. Práce na zahradě je fyzicky náročná a doplňuje ji péče o děti.
Největší vedro kolem poledne přináší útlum a je čas na odpočinek nebo krátký spánek. Tropické klima činí nepřetržitou práci značně neefektivní.Odpoledne se lidé vrací k lehčím pracím jako je sběr plodů, kontrola pastí, opravy obydlí a samozřejmě i příprava večerního jídla. Po setmění se celá komunita zpravidla shromažďuje kolem ohně. Jí se hlavní jídlo dne, často doplněné o fermentované nápoje z manioku nebo kukuřice. Následuje vyprávění, rozhovory, zpěvy, rituální tance nebo šamanské praktiky.
Proč to všechno vnímáme špatně?
Z pohledu západní společnosti může takový den působit „jednoduše“, nikoliv z pohledu fyzické nenáročnosti, ale z pohledu jisté monotónnosti a „banálnosti“ řešených úkolů. Ve skutečnosti ale nemůže být nic dále od pravdy. Takové „banální činnosti“ vyžadují komplexní znalost prostředí. Lidé z amazonských kmenů disponují detailními znalostmi pralesa, znají stovky druhů rostlin a živočichů, jejich léčivé účinky, sezónní chování i vzájemné vztahy v ekosystému. Každodenní činnosti jako lov, pěstování nebo sběr, jsou umožněny přenosem zkušeností po desítky a stovky generací. „Typický monotónní den“ je tak především demonstrací hluboké adaptace na jeden z biologicky nejrozmanitějších regionů naší planety, v němž bychom my pravděpodobně nepřežili déle než několik málo dní.
A co je ještě významnější, je to ukázka toho, jak hloupý je náš naivní pocit nadřazenosti a víry v to, že naše civilizační výdobytky jsou automaticky a nezpochybnitelně oním vrcholem vývoje. Možná by nám trocha pokory občas nezaškodila.
Zdroje informací: https://paradiseyakari.com/a-day-with-the-amazons-indigenous-families/
