Článek
Co je iglú
Asi každý z nás má představu o tom, co to iglú vlastně je. Jedná se o kopulovité obydlí vytvořené ze sněhových bloků, které má svůj původ mezi původními obyvateli arktických oblastí. Iglú tam bylo velmi pohodlným, funkčním a efektivním způsobem bydlení. Hned na začátek je ale třeba upozornit, že naše představy jsou občas trochu zkreslené. Zdaleka neplatí, že by se iglú stavěla v celé oblasti Arktidy. Ve skutečnosti šlo o „specialitu“ národů z regionu centrální Kanady a Grónska. Mimochodem, iglú znamená v původním jazyce Inuitů „Domov“ nebo „Přístřeší“.
V oblastech, kde nebylo dřevo ani kámen, byl sníh koneckonců jediným dostupným stavebním materiálem. Výsledkem nebyl žádný primitivní přístřešek, ale technicky promyšlená stavba, která využívala fyzikálních vlastností sněhu a neocenitelných lidských zkušeností s arktickým prostředím.
Inuité ve své vesnici. Kresba z poloviny 19. století.
Jak se iglú stavělo
Základním předpokladem pro stavbu kvalitního iglú byl vhodný typ sněhu. Muselo se jednat o sníh zpevněný větrem, o tzv. wind-packed snow. Jedná se totiž o sníh suchý, s jemnou krystalickou strukturou, který je dostatečně soudržný na to, aby šel řezat do podoby bloků, z nichž bylo poté iglú stavěno. Naopak, čerstvý prašan byl nepoužitelný.
Sníh se tedy řezal s pomocí tzv. sněhových nožů, které byly původně vyráběny z velrybích kostí (později už byly kovové) do zmíněných bloků. Ty představovaly základní stavební kameny celé stavby. Následně se bloky skládaly do základního kruhu, který měl typicky 2–4 m v průměru. První řada nebyla vodorovná, nýbrž byla seříznutá do spirály. Další bloky se potom kladly v dalších vrstvách tak, aby se nakonec uzavřely do typické kupole.
Spáry mezi bloky byly vyplněny sněhem a dobře postavené iglú bylo prakticky vzduchotěsné. U zmíněného kupolovitého tvaru se vyplatí chvíli zastavit. Nebyl totiž vybrán náhodně. Tento tvar rovnoměrně rozkládá tlak a je také extrémně stabilní vůči větru. Podobně promyšlené však byly i ostatní části stavby.
Důležitá byla poměrně dlouhá vstupní chodba, která zajišťovala, že do samotného interiéru nebude pronikat chlad. Vstup byl navíc pod úrovní podlahy, což také ztěžovalo pronikání studeného vzduchu. Tělesná teplota lidí uvnitř a také olejových lamp, které Inuité používali, potom dokázali vnitřek iglú poměrně dobře vytopit. Zatímco venku panovaly v noci třeba čtyřicetistupňové mrazy, v iglú mohlo být u podlahy kolem pěti a u stropu klidně 15 stupňů.
Když jsme u toho výškového rozvrstvení iglú, interiér měl často několik pater nebo spíše úrovní. V té nejspodnější se skladovaly potraviny, v prostřední se vařilo a v té nejvyšší spalo nebo se vykonávaly různé ruční práce apod. K vlastnímu iglú většinou patřily i otvory před ním, kde se skladovaly nalovené ryby. Posléze se do tohoto přírodního mrazáku sáhlo a ryba putovala na talíř.
Iglú tedy bylo a je sofistikovaným obydlím, které poskytovalo komfortní bydlení celé rodině. Nelze neobdivovat um a vynalézavost původních obyvatel těchto nehostinných oblastí světa.
Zdroje informací: https://academicessays.pressbooks.tru.ca/chapter/how-to-build-an-igloo/
