Článek
Osudný leden roku 1974
Ve třetím lednovém týdnu roku 1974 byli na Chatě kapitána Morávky v Mengusovské dolině u Popradského lesa ubytováni studenti Střední průmyslové školy strojnické ze Slovenského Komárna. Studenti a jejich pedagogický doprovod tvořili skupinu celkem padesáti lidí.
Počasí nebylo v době jejich pobytu příliš příznivé. Již 18. ledna se v oblasti zřítilo několik lavin, které si naštěstí nevyžádaly žádné oběti. Lavinové nebezpečí ale hrozilo i poté, zvláště pak, když v noci z 19. na 20. ledna znovu silně sněžilo, foukal silný vítr a ráno se navíc sněžení změnilo na déšť se sněhem.
Datum 20. ledna připadl na neděli. Ráno správce chaty upozornil učitele na zvýšené riziko pádu lavin. Ti se však rozhodli toto varování ignorovat a pokračovat v lyžařském výcviku. Kromě dvou studentů, kteří měli zdravotní problémy se na svah vydali všichni, včetně třináctiletého syna z jednoho učitelů. Nad nimi se tyčily dva vrcholy, konkrétně Malá Bašta a Patria.
Studenti se rozdělili na dvě výkonnostní skupiny a vydali se na dva různé svahy. Kolem desáté hodiny dopoledne se začalo počasí prudce zhoršovat a k husté mlze se přidal silný vítr a znovu také sníh s deštěm. Vedoucí kurzu proto rozhodl o ukončení výcviku a návratu na chatu. Chvíli však trvalo, než se všichni shromáždili na cestě k chatě. Zatímco na ní již někteří stáli, další se teprve spouštěli ze svahu.
Bylo asi 10.40 a poslední skupina studentů mířila ze svahu dolů. V tu chvíli se však ozval hluk, který pamětníci popisují jako startující letadlo, pokud by ovšem startovalo asi metr od vás. Studenti, kteří se na svahu ohlédli, viděli jen vysokou bílou stěnu pohybující se velkou rychlostí směrem k nim. Všechny, kdo se na svahu v tu chvíli nacházeli, lavina smetla jako by byli z papíru.
Pátrání po obětech lavinového neštěstí v Mengusovské dolině v lednu 1974.
Zoufalá snaha o záchranu
Studenti, kteří již stáli na cestě na protějším svahu, byli sice sněhem také zasypáni, lavina už ale neměla takovou sílu a všichni se dokázali vysvobodit sami, nebo jen s malou pomocí ostatních. Z chaty okamžitě uvědomili horskou službu ve Starém Smokovci. Bylo štěstí, že se to vůbec povedlo, neboť hned poté se spojené přerušilo. Na místo vyrazilo hned několik skupin záchranářů a už samotná cesta pro ně byla poměrně náročná. Cestu blokovaly padlé stromy a hustě sněžilo. Poslední, avšak poměrně dlouhý úsek cesty museli záchranáři včetně jejich lavinového psa jménem Udo absolvovat částečně po svých a částečně na sněžném skútru.
Ve chvíli, kdy příslušníci horské služby dorazili k místu laviny, přeživší studenti, zaměstnanci chaty a někteří další turisté, mezi nimi i skupina ostravských horolezců, zahájili pátrání. To však bylo živelné a bez potřebné organizace. Horská služba proto začala okamžitě zpovídat všechny svědky, s jejichž pomocí byl vypracován plánek svahu s poslední známou pozicí pohřešovaných. Na základě těchto informací určila horská služba oblasti, v nichž byla největší šance na nalezení přeživších.
Jako první bylo ve 13.45 nalezeno tělo učitele a hned poté dalších dvou studentů. Šance na to, že někdo ze zasypaných přežil, byla poměrně nízká. Přesto ale pes Udo dokázal lokalizovat v 15.30 další tělo. Ze sněhu byl vyhrabán student, který byl stále naživu, byť v bezvědomí. Velkým štěstím tohoto studenta bylo, že ho lavina zanesla k malému stromku a jeho větve pomohly vytvořit malou, ale životně důležitou vzduchovou kapsu. Tento student byl však bohužel jediný ze zavalených, který byl nalezen živý. Celkem na svahu zemřelo jedenáct studentů, jeden učitel a jeho malý syn. Těla posledních dvou studentů byla ale objevena až 3., respektive 18. května.
Tato katastrofa je dodnes největším lavinovým neštěstím ve Vysokých Tatrách. Situace byla o to horší, že v ten samý den spadly laviny také v Malé Studené dolině a také pod Skalnatým plesem. I ony si bohužel vyžádali další tři oběti.
Zdroje informací: https://www.denik.cz/historie/nejvetsi-lavinove-nestesti-v-tatrach-20-ledna-1974.html
Osudové okamžiky – Popradské pleso 1974, Pořad České televize
