Článek
(Ne)zaostřeno na houby
Mikroskopické houby představují v současné době jednu z nejméně známých, ale zároveň nejnebezpečnějších skupin patogenů. Ačkoliv jejich nebezpečnost ve veřejném povědomí často ustupuje bakteriím a virům, statistiky ukazují, že ročně mohou stát život až 4 milionu lidí po celém světě. To je počet obětí, který je vyšší než s tuberkulózy a výrazně vyšší než třeba u malárie.
Houbové infekce (někdy také fungální choroby) vznikají, když se spory či vlákna houby dostanou do lidského těla a prorostou tkáněmi nebo třeba oběhovým systémem. Obvykle přitom postihují jedince s oslabeným imunitním systémem, není to ale pravidla a v posledních desetiletích se těžké formy houbových infekcí objevují i u lidí zcela zdravých.
Mezi hlavní patogeny patří houby druhů jako je Aspergillus, Candida nebo Cryptococcus. Podle výzkumů a analýz organizace Global Action Fund for Fungal Infections trpí houbovými chorobami více než 1 miliarda lidí ročně, přičemž více než 4 miliony z nich z nich na ně umírají.
Pod mikroskopem mohou spóry hub vypadat jako moderní umění. Ve skutečnosti jsou smrtelně nebezpečné.
Proč jsou houbové infekce tak nebezpečné?
Existuje několik faktorů, které přispívají k tomu, že houbové infekce zabíjejí v takovém rozsahu. Houbové infekce často začínají nenápadně a jejich symptomy bývají necharakteristické, typicky horečka, únava nebo kašel. To významně ztěžuje rychlé rozpoznání závažnosti a původu problémů. Standardní diagnostické testy navíc postrádají citlivost a spolehlivost, takže mnoho případů zůstává podhodnoceno.
Platí navíc, že stejně jako u bakterií i u hub se objevují multirezistentní kmeny. Příkladem je druh Candida auris, který vykazuje rezistenci na mnoho běžných antimykotik a může být smrtelný až u jedné třetiny infikovaných pacientů.
Jak s tím souvisí přírodní katastrofy?
Jednou z nejvíce fascinujících věcí týkajících se houbových infekcí je jejich přímá souvislost s přírodními katastrofami. Jak to funguje? Právě přírodní katastrofy mohou hrát totiž zásadní roli v uvolňování a šíření houbových patogenů. Po katastrofách jako jsou zemětřesení, tsunami, tornáda, hurikány či povodně dochází k prudkému přeskupení půdy, mořského dna apod. Právě tam ale často leží zásoby houbových spór, které se najednou dostanou do vzduchu nebo do svrchních vrstev vody a půdy.
Významný nárůst počtu houbových infekcí bylo možné spojit třeba s tornádem v Missouri v roce 2011, s hurikánem Katrina nebo po zemětřesení na Haiti. Není třeba dodávat, že také klimatická změna představuje rizikový faktor. Vyšší teploty a extrémní výkyvy počasí mění geografické rozšíření patogenů, takže některé druhy mohou přežívat v oblastech, kde dříve neměly přirozené prostředí.
Co s tím?
Nabízí se tedy otázka, jak se bránit? Je třeba snažit se o vývoj spolehlivých a rychlých testy pro včasné rozpoznání infekcí. Stejně tak je na místě nových antimykotik a strategií pro překonání stále se zvyšující rezistence hub. V neposlední řadě je na místě osvěta mezi lékaři, neboť i oni často na houbové infekce jako na příčinu problémů nemyslí.
Zdroje informací: https://gaffi.org/
