Článek
Nepálský med
Včely vyrábějící med si u nás většinou spojujeme s úly umístěnými někde na louce nebo v ovocném sadu. V Nepálu, konkrétně v oblastech s exotickými názvy jako Lamjung, Gorkha, Khatang, nebo Kaski, je to ale jiné. Žijí zde totiž divoké včely skalní a včely obrovské. Ty si své úly s plástvemi medu staví na nepřístupných skalních útesech ve vysokých nadmořských výškách. Na první pohled by se mohlo zdát, že na tenhle med si budou muset lidé nechat zajít chuť. Existují ale tací, kteří se i do těchto míst dokážou dostat. Riskují přitom život, ale med zmíněných divokých včel je natolik jedinečný, že na nebezpečí nehledí.
Obří himalájská včela Apis laboriosa.
V čem je nepálský med tak výjimečný? Mnohé prozrazuje jeho přezdívka. Říká se mu totiž šílený med. Někdy se toto označení spojuje se způsobem získávání, ve skutečnosti jde ale o vyjádření toho, že med obsahuje halucinogenní látku zvanou graynotoxin. Ta pochází z rododendronů, které včely rády opylují. V menších množstvích dokáže navodit euforické stavy. Pokud by to člověk ale s touto látkou přehnal, postihly by ho silné nevolnosti, slabost, a dokonce by mu hrozilo bezvědomí.
Nepálský med má načervenalou barvu i originální chuť, která jej odlišuje od ostatních druhů medů. O halucinogenních účincích už byla řeč, lidé si ale cení i jeho léčivých účinků. Tradiční asijská medicína mu přisuzuje pozitivní vliv na takové neduhy jako je cukrovka, vysoký krevní tlak, nebo žaludeční potíže. Oblíbený je nepálský med především v Koreji a Japonsku.Jeho popularitu pak samozřejmě zvyšuje i způsob získávání.
Při sběru medu se žihadla počítají na stovky.
Životu nebezpečná výprava za medem
Dvakrát ročně, na jaře a na podzim, se vydávají sběrači medu z národa Gurungů za medem. Z nestabilních provazových žebříků se snaží holemi uvolnit plástve a zachytit je do košů. Visí přitom v obrovských výškách a čelí nájezdům tisíců rozzuřených včel. Není divu, že na takovou výpravu se mohou vydávat opravdu jen ti nejlepší a nejodváženější muži z celého kmene. Nebezpečnosti výpravy potom odpovídají i přípravy.
Po celých několik týdnů před výpravou jsou ve vesnicích prováděny rituály zahrnující obětování dobytka Lesnímu bohu, pomazávání posvátnou rýží a další starobylé zvyky. Na místě je ze skály dolů spuštěn žebřík a vůdce celé výpravy po něm šplhá k úlům. Ještě předtím je ale rozdělán oheň, který má vyprodukovat hustý dým rozhánějící včely.
Všichni, kdo se akce účastní, dostanou desítky či stovky žihadel. Obrovská bolest, kterou jim působí, ale nesmí narušit jejich soustředění. Ve skalách stačí malá nepozornost a člověk se zřítí do hlubiny. Když je po všem a muži se dostanou z dosahu útočících včel, nadejde čas na zlikvidování velkých zásob alkoholu, které si přinesli s sebou. Je to tradiční způsob, jak zahnat bolest.
Nepálští domorodci sbírají tímto způsobem med už stovky let. Protože se skutečně jedná o dechberoucí podívanou, není divu, že v poslední době se stává z této tradice podívaná pro turisty. Ti vše sledují z uctivé vzdálenosti a obdivují um i odvahu domorodých sběračů. Na těchto jejich vlastnostech se za staletí rozhodně nic nezměnilo. I oni ale čelí nejisté budoucnosti. Včel totiž bohužel ubývá.
