Článek
Lidé v poušti
Začněme tam, kde skončil krátký perex, tedy v poušti Atacama. O jejím rekordu ví většina lidí. Stejně tak je dobře známé, že se zde nacházejí nesmírně bohatá naleziště nerostných surovin jako je železná či měděná ruda a také tzv. chilský ledek. V současnosti zase nabývají na významu místní ložiska lithia. Tím se potom vysvětluje fakt, že i v této nehostinné krajině, kde spadne pouhý jeden milimetr srážek ročně, žijí lidé.
Kromě toho, že se zde lidé věnují těžbě, kvete zde i umění. Jedno takové dílo celou oblast proslavilo a kvůli němu sem přijíždí lidé z celého světa. Toto dílo se jmenuje La Mano del Desierto, v překladu tedy něco jako Ruka v poušti. Pojďme si o této unikátní soše prozradit něco bližšího.
Krásná a záhadná ruka v poušti
Na konci března roku 1992 byla asi 70 km jihozápadně od pobřežního města Antofagasta odhalena uprostřed pouštní prázdnoty obří socha lidské ruky, napůl ztracené v písku. Socha je 11 metrů vysoká a vyrobená z odolného železobetonu. Leží v nadmořské výšce 1100 metrů a jejím autorem je chilský sochař Mário Irarrázabal Covarrubias.
K plastice míří každý rok tisíce turistů, neboť se jedná o jednu z největších atrakcí z celého regionu. Zajímavost sochy nespočívá jen v její velikosti, nebo tvaru. Pohled na ni je jedinečný právě proto, že se nachází uprostřed ničeho, obklopena pouze prázdnou pouští.
Toto umělecké dílo stimuluje naši fantazii i tím, že jeho autor nikdy jednoznačně nevysvětlil jeho význam. Někteří proto v plastice vidí ruku mávající řidičům jedoucí po nedaleké silnici napojené na slavnou dálnici PanAmericana propojující všechny pevninské státy obou Amerik. Podle jiných je to zase symbol lidské bezmocnosti tváří v tvář prázdnotě pouště.Především starší obyvatelé potom chápou sochu Mano del Desierto jako památník všem obětem vojenské diktatury, která v Chile vládla v letech 1973 až 1990.
Jedinečnost sochy La Mano sel Desierto vynikne také v noci, pod zářící hvězdnou oblohou nerušenou žádným zdrojem světla.
Ať již v ní návštěvníci vidí cokoliv, rozhodně se vyplatí zůstat u ní po setmění. V okolí totiž nejsou žádné zdroje světla a pohled na zářící noční oblohu k níž se ruka jako by vztahuje, je skutečně impozantní. K soše se dostanete pouze vlastním autem, nebo autobusem s nějakou turistickou skupinou. Z města Antofagasta sem autem dojedete za necelou hodinu, počítejte ale s pořádným stoupáním. Jedinou vadou na kráse je v případě této sochy časté znehodnocení v podobě graffiti, které na ni přidávají neukáznění turisté. Minimálně dvakrát ročně sem musí zajíždět pracovníci občanského sdružení, kteří se o sochu starají a ruku musí občas vyčistit.
Ruka není jen jedna
Ruka v chilské poušti není však jediná, a dokonce ani nebyla první. Již v roce 1982, tedy deset let před stavbou sochy ve své domovské zemi, vytvořil Mário Irarrázabal Covarrubias podobnou sochu na pláži Brava poblíž města Punta del Este v Uruguayi. V tomto případě vyčnívají z písku prakticky jen konečky prstů. Tato plastika symbolizuje pomník všem utonulým.
Prsty vyčnívající z písku na pláži La Punta del Este v Uruguayi.
V roce 1987 přibyla Irarrázabalova ruka také ve Španělském Madridu a v roce 1995 v italských Benátkách. Dvě ruce nacházející se na jihoamerickém kontinentu jsou ale jednoznačně nejznámější a turisty nejnavštěvovanější. Pro Chile i Uruguay dokonce představují jedny z jejich nejslavnějších památek a nechybí v žádném turistickém průvodci. A sochař Mário Irarrázabal Covarrubias? Tomu je dnes 81 let a stále trvá na tom, že význam ruky v poušti si musí najít každý sám.
Zdroje informací: https://publicdelivery.org/hand-of-the-desert/
